Schwarzenberg: Hodnotou je svoboda slova, ale i úcta k člověku

Na stránkách Lidových novin proběhl zajímavý střet názorů. Tomáš Halík ve svém článku vysvětluje, proč by si nikdy nemohl připnout placku „Já jsem Charlie“. Přes všechnu tragédii, kterou vnímá jako otřesnou vraždu a kterou odsuzuje jako my všichni, říká, že ho to nemůže přimět k tomu, aby se s názory tohoto časopisu identifikoval. Některé karikatury v Charlie Hebdo, které útočí na všechna možná náboženství, vnímá jako urážlivé.

Michael Žantovský, jenž jest osvědčený liberál a bojovník za svobodu, a svobodu slova obzvláště, mu ve své reakci vytýká necitlivost a vlastně i nepřímou obhajobu lidí, kteří chtějí potlačit svobodu. V Lidovkách dokonce na toto téma píše Martin Zvěřina, že Halík nám nemůže diktovat vkus. Zde ale přece vůbec nejde o vkus. Zde jde o mnohem vážnější otázku. Jde totiž o úctu a respekt před člověkem.

Láska nahradila zákon

Katolíci, i díky druhému vatikánskému koncilu, přišli na to, co vlastně stojí v epištole sv. Pavla, totiž že vykoupením zavládla láska. U vykoupeného člověka láska nahradila zákon. Láska k bližnímu. A nemůžu mít úctu k člověku, v křesťanské terminologii lásku k bližnímu, když ho nerespektuji a nerespektuji to, co je pro něj zásadní. Samozřejmě i nejzlovolnější karikaturou nemohu urazit ani Mojžíše ani Ježíše Krista, Pannu Marii, Buddhu nebo Mohameda. Ale mohu tím urazit či zranit miliony jejich stoupenců. A tento přístup právě prozrazuje chybějící respekt před jinými lidmi a názory.

Stejně jako Michael Žantovský jsem přesvědčen o tom, že musíme bránit svobodu a svobodu slova. A to právě i tam, kde já s tím názorem naprosto nesouhlasím, jde mi na nervy, a je mi dokonce protivný. I tam jsem povinen bránit svobodu. A je to tím těžší, čím více nesouhlasím s vyslovenými názory, obrazy, karikaturami, filmy a podobně. V tom je půvab boje o svobodu. To samozřejmě ale neznamená, že bych se musel s názorem, který považuji za mylný, identifikovat.

Nepochopení pohnutek

Proto, byť jsem velikým zastáncem svobody slova a přikláním se v tomto dokonce spíše k americkému postoji než k evropskému, který po zkušenostech z dvacátého století spoustu názorů zapovídá veřejně vyslovovat, nemohu rezignovat právě na to, co vyjadřujeme slovy vzájemný respekt či láska k bližnímu.

Tomáš Halík je velkým zastáncem toho, že poselství křesťanství je poselstvím svobody, včetně té svobody nejdůležitější, že se totiž vždy jako člověk mohu rozhodnout pro, ale i proti Bohu. Rozhodně tedy nevolá po omezování svobody. Též nevolá po zásahu státu, proti kterému právem argumentuje Michael Žantovský, vycházeje správně z listiny základních práv a svobod. Halík pouze vyjadřuje svůj nesouhlas s obsahem časopisu Charlie Hebdo, což je samozřejmě také součást svobodného projevu. Žantovský oprávněně bojuje za svobodu a svobodu slova, ale Halík stejným právem upozorňuje na ohleduplnost i mimo rámec zákona.

Myslím, že tady jde do značné míry o nedorozumění a nepochopení pohnutek. Bylo by dobré, kdybychom se nad tímto problémem hluboce zamysleli, a ne se jen lehkomyslně nálepkovali.

I nejzlovolnější karikaturou nemohu urazit ani Mojžíše ani Ježíše Krista, Pannu Marii, Buddhu nebo Mohameda. Ale mohu tím urazit či zranit miliony jejich stoupenců. A tento přístup právě prozrazuje chybějící respekt před jinými lidmi a názory.