Putnová: Školství podléhá tlaku soukromníků

Kritizujete vystupování - a vstupování - některých soukromých společností do vzdělávací politiky, proč?

Není to proto, že by v rámci plurality názorů neměly říct ten svůj, ale takto dramaticky vtrhnout do veřejného prostoru znamená zásadní ovlivnění a umělé vytváření poptávky po něčem, co posléze jsou také schopny samy naplnit.

Jak by se k tomu mělo podle vás ministerstvo postavit?

Myslím si, že by ministerstvo mělo jasně deklarovat, jaká je vzdělávací politika - a nechat to oponovat. Ale nemělo by se nechat strhnout k tomu, aby soukromé společnosti určovaly, jak se budou děti vzdělávat. Nebezpečí spočívá právě v tom, že v oné uměle vytvořené poptávce se dostávají zodpovědné orgány do velmi složité situace. Tyto firmy totiž nenesou odpovědnost, ale přesto si dovolují takto razantně formulovat představy o své budoucnosti, kterou prostřednictvím vzdělávání formují.

Můžete blíže specifikovat, jaké kroky máte na mysli?

Zdá se mi, že když se společnost Eduin vyjadřuje k tomu, jak by se děti měly testovat a co by se mělo všechno zkoušet, tak to je názor jedné soukromé společnosti - neměli by proto tak razantně vstupovat do formování toho obsahu.Není to totiž jenom otázka zadání - oni současně přinášejí i ty testovací nástroje. Je to jakýsi začarovaný kruh, ze kterého je možné se dostat jedině tím, když budeme vědět, co chceme a potom to zcela demokraticky a pluralitně budeme diskutovat. Ale ne proto, abychom se nechávali zahnat do kouta.

Uvedete nějaký konkrétní příklad?

Konkrétním příkladem je nový typ písma, který se nyní zkouší - vzniklo to jako umělá poptávka, která podle mého soudu byla poměrně rychle zavedena, bez jednoznačného doporučení odborníků a něco podobného se nyní odehrává i v oblasti testování. Ty modely jsou stále stejné - vytvořit tlak, aby veřejnost, rodiče, si něco přáli a na základě toho potom tomu vyhovět.

Otázkou je, kde se nachází hranice mezi obecnou diskusí a nadměrným vměšováním se do vzdělávací politiky spojeným s oním "umělým vytvářením poptávky", jak to nazýváte.

Podle mého může ministerstvo tuto diskusi moderovat. Musí mít ale jasno, k čemu chce dospět a jak budou vypadat rámcové vzdělávací programy a nenechávat tento prostor a iniciativu soukromým firmám. To není potlačování názorů, tady jde o to, že chtějí formovat něco, za co nenesou odpovědnost, v tom je ten problém - v míře tlaku na veřejnost, ale současně bez jakékoliv odpovědnosti.

Je podle vás tedy problém například v angažmá pana Ondřeje Šteffla, ředitele společnosti Scio, v odborné komisi, která spolupracovala na přípravě podkladů sloužících pro zahájení diskuse ke Strategii rozvoje vzdělávání v ČR do roku 2020?

Já myslím, že je dobře, že tam je, protože jde o velmi silného hráče, který ovlivňuje podobu přijímacího řízení například na vysokých školách, má s tím velkou zkušenost a jeho společnost je úspěšná. Jeho hlas má význam. Ale ti, kteří budou zodpovědní za tu politiku, ji také musí tvořit.

Jakou roli hrály hlasy komerčních subjektů například v diskusi o státních maturitách?

Domnívám se, že v tomto ohledu nebyl tento tlak na straně soukromých firem, protože tu byla všeobecná nespokojenost maturantů a snaha vyhnout se dalším rizikovým formám zkoušení, takže se přešlo na tu minimalistickou verzi.

Takže v tomto případě bych zde neviděla tlak soukromých firem, nicméně samozřejmě snaha dostat se jako základní garant testování a přípravy těchto testů, tak to cítíme z různých typů akcí.