Vysoké školy si mohou po včerejšku oddechnout. Plánovaný škrt v rozpočtu MŠMT o jednu miliardu, který by zasáhl především tyto školy, se nekoná. Premiér Nečas společně s ministrem financí Kalouskem našli zdroje ve splátkách státního dluhu. Miliardu tedy vysoké školy nakonec dostanou. Žádost školského výboru byla vyslyšena. Podpořily ji Česká konference rektorů, Rada vysokých škol a hlasem ne sice stejně mocným, ale značně početným též akademičtí pracovníci. Do tohoto okamžiku tedy jednoznačná shoda.
Zásadní otázka je, co bude dál. Půjdeme znovu cestou nekoncepčních kroků, zadumáni a soustředěni na ten nejbližší krok, jejž musíme učinit k přežití, anebo si už konečně po 20 letech stanovíme jasnou strategii rozvoje našich vysokých škol?
V současné době univerzity a fakulty se svými senáty projednávají a schvalují dlouhodobé záměry do roku 2015. Jsou to zásadní dokumenty, které určují směr ve vysokém školství. Vysoké školy se však dostávají do role chytré horákyně, která musí být připravena reagovat nejenom na různé změny financování, ale dokonce i na změnu pedagogického zadání. Zkušenost jim velí obezřetnost – a možná i podezíravost. Není divu, nebylo by to poprvé, kdy by se podmínky měnily, a to ještě v průběhu roku.
Takto fungují univerzity již dvě desítky let. To ovšem znamená přijetí strategie přežití, nikoli rozvoje. Univerzity bohužel nemají pevnou půdu pod nohama, nýbrž tekuté písky. A na těch se konkurenceschopnost České republiky stavět nedá.
Vysoké školství potřebuje ke svému rozvoji jak finance, tak zejména jasnou strategii. Jedině ta může zaručit pevný rámec řízení pedagogických a výzkumných aktivit, ale také finančního řízení vysokých škol.
To je ovšem úkol, jenž není v silách ministerstva školství. Jde o zásadní koncept, který vychází z dlouhodobé hospodářské politiky země. Vzdělanost a výzkumná potence zase zpětně ovlivňují životní úroveň, kvalitu života a ekonomickou prosperitu země. Čím chceme být? Technicky a technologicky vyspělou zemí, nebo zemí, která pouze následuje ty vyspělé? Proto je nutné stanovit priority vysokoškolského vzdělání a rovněž zajišťovat efektivitu vynaložených zdrojů.
Dnes mohou být univerzity spokojeny, dostaly miliardu. Není to však málo? Nebo je to dost? Dost na co? Na přežití? Na posílení úrovně vysokých škol? Na to, abychom srovnali krok se světem? Pokud nevíme jasně, kam jdeme, tápeme. Takovou cestu musíme pro příště odmítnout, i když jsme na ni nalezli miliardu.
Hospodářské noviny, 9. 12. 2010, Rubrika: Názory, Strana: 10
