Na Frekvenci 1 právě teď začíná Pressklub a našim dnešním hostem je pan doktor Stanislav Polčák. Dobrý den.
Hezký den.
Řekl bych, poslanec Parlamentu České republiky. To je správně?
Je to správně.
No a teď se tam rozdělují funkce v tom parlamentu, pane Polčáku, tak jak to vidíte, co budete?
Já osobně vím v tuto chvíli, že jsem zvoleným poslancem za Hlavní město Prahu a samozřejmě jsem v tuto chvíli i členem mandátového a imunitního výboru, /nesrozumitelné/ jsem byl tedy zvolen.
Ano.
To je takový orgán, který se zabývá takovou tou zábavnou činností vydávání poslanců, takže na tuto práci se do jisté míry těším a doufám, že ji bude co nejméně. Nicméně už je známo, že už jsme, už, ještě jsme ani nezasedli a už máme první žádost na vydání. A vím, že se bohužel teda rýsuje případně i další.
Ale.
Tak spekuluje se mediálně o vydávání například pana primátora bývalého, pana Svobody. Takže v tu chvíli prostě vím, že ta /nesrozumitelné/ bude obsáhlejší, než jsem si ji původně maloval a samozřejmě já mám obrovský zájem o to pracovat tam, kde jsem pracoval předtím, to znamená na ústavně-právním výboru. Mě změny ústavy obecně zajímají a samozřejmě mám vzdělání, které se rovná právnímu, ústavnímu právu, takže v tuto chvíli bych spíše se věnoval i této činnosti.
No ale my jsme také trošku čekali, že budete třeba místopředsedou sněmovny nebo něco takového. A tam vás to netáhne?
Ne, ne, ne, ne.
Nebo nebyla taková řeč třeba u vás na klubu?
Vůbec.
Protože se něco šeptalo.
Vážně?
Ano.
Tak to slyším úplně prvně. Já jsem to ani za prvé ani takovou ambici vůbec neměl, ani mě nenapadla a do té doby, než jste to řekl, tak jsem to ještě nikde neslyšel.
Aha. Takže bych měl lepší informace ze sněmovny nebo to možná nechcete jenom říct?
Ne, vážně ne.
A bavilo by vás to?
Být místopředsedou sněmovny? Víte co, já mám rád věcnou agendu, to znamená to, kde se probírají věcně návrhy zákonů, kde o nich můžete diskutovat. Představa, že jenom řídíte sněmovnu, to si myslím, že je pro lidi.
Tak jenom řídíte sněmovnu, pane doktoru, to zas jako.
Na druhou stranu ten řídící je poměrně jasně svázán jednacím řádem a nemůže si zas dovolit vystupovat z té své role de facto jenom předsedajícího té schůze. Je to první mezi rovnými těch poslanců, takže v tuto chvíli pro mě je to spíš možná někdy za x let, ale v tuto chvíli jsem opravdu o tom neuvažoval.
Celý ten výsledek posledních voleb předurčil takové zvláštní rozložení sil a vaše strana, tedy TOP 09 a Starostové a nezávislí z toho musí být maličko ten /nesrozumitelné/ jak se říká, předpokládám, protože ono to vypadá, že se to celé obejde bez vás. Je u vás ve straně smutek?
Necítím žádný velký smutek, samozřejmě do jisté míry zklamání nad tím, že ten výsledek dopadl o něco třeba i hůře, než jsme si mysleli, tak to je fakt, na druhou stranu nebyla to žádná krutá porážka. Prostě v tuto chvíli jsme získali poměrně jasný mandát od voličů. Dvanáct procent po, řekněme, těch třech letech, někdy ne zcela úplně nejlepších výsledků bývalé vlády, tak je mandát, který, myslím, že nás opravňuje k tomu sehrát důstojnou roli opozice.
Když sledujete ten celý povolební vývoj tak, jak jde, teď momentálně nebo aktuálně vyjednávání o vládě, rozdělování pozic v Poslanecké sněmovně, divíte se tomu, jak to dopadá a nebo jste to očekával?
Rozdělování pozic v Poslanecké sněmovně je logický důsledek samozřejmě voleb. Vždycky se musí obsadit orgány, aby sněmovna byla akceschopná, aby mohla vykonávat funkci, kvůli které si ji lidé volí, ale vyjednávání o vládě, při vší úctě velmi výrazný amatérismus podle mého soudu. Myslím si, že největší vítězná strana přicházela s oranžovými billboardy, kde říkala, že prosadí fungující stát. Zde jsme byli svědky dvoutýdenního vlastního sebepotápění, kdy bylo patrné, že nejsou schopni ani řídit vlastní stranu, natož stát. To je podle mého názoru amatérismus, když si uvědomíte, že v těch minulých volbách vlastně byla vláda ustanovena po šesti týdnech, rezignovaný premiér, tehdy Nečas, byl s pověřením již po třech týdnech, tuším, tak to je samozřejmě v tuto chvíli, jsme už čtyři týdny po volbách, jede ustavující schůze sněmovny a my jsme vlastně ještě třeba do soboty vůbec nevěděli, jaká místa a kam můžeme navrhovat vlastně kandidáty, protože do jisté míry to odvisí od dohody té vládnoucí nebo připravované vládní koalice.
No a co sledujete tedy takovým tím okem politického praktika a člověka znalého zákulisí v politiky v tom vyjednávání, krom toho, jak jste řekl, je to čirý amatérismus, ale co tam vidíte za věci, které třeba náš průměrný posluchač úplně nemusí cítit?
Čiší z toho snaha, aby se domluvili ty dvě největší strany a přitlačili toho třetího ke zdi a ten třetí se zdá, začíná /nesrozumitelné/.
Třetí je KDU.
Teď je myšleno samozřejmě ten nejmenší, se začíná docela dobře umět bránit. Myslím si, že poslední vzkazy, které jdou od lidovců, jsou poměrně výrazné a jsou velmi silnými poselstvími i pro jejich voliče a mohu říci, že do jisté míry odvaha lidovců je mi do značné míry sympatická, protože já především nesouhlasím s tím, aby se účelově měnil lustrační zákon nebo dokonce rušil. To je pro mě věc, která je symbolikou toho, že kvůli problému jednoho člověka se najednou začne účelově měnit zákon, který byl /nesrozumitelné/.
Počkejte, lustrační zákon za chvíli. Pojďme ještě říct, co vidíte v tom vyjednávání. Nemáte třeba pocit, že vlastně sociální demokracie není schopna ani z půlky v této chvíli dodržet předvolební program?
No tak to je nepochybné, ale na druhou stranu on byl do jisté míry podvodem na voliče, protože představa, že můžete měnit schválené zákony, které naplňují ústavní zásadu takzvaného legitimního očekávání, to je třeba na straně církví a náboženských společností, tak to je falešná představa a bylo to falešné i bez toho k voličům. To, že prostě ČSSD může svým voličům do jisté míry lhát, tak to my si ze strany TOP 09 a Starostů jako dovolit nemůžeme.
Takže myslíte, že všechno, co jste slibovali před volbami, myslím před těmi v roce 2010, bylo naplněno ve vašem, za našeho vládnutí?
Troufám si tvrdit, že drtivá většina toho bylo naplněno, na druhou stranu ty poslední /nesrozumitelné/.
Zkuste procentuálně třeba tak odhadnout.
Teď bych tipl 65 procent z toho vládního programového prohlášení, protože my, když jsme dělali revizi programového prohlášení, když se připravovala revize i se stranou LIDEM, tak jsme dospěli k tomu, že skutečně důslednou revizí bylo zjištěno, že asi 30 procent věcí zůstalo nedoděláno v té době. Bohužel rozpouštěním sněmovny došlo k tomu, že i věci, které už byly připravené a které podle mého názoru by byly schváleny, tak prostě samozřejmě spadli pod stůl a dostihla se dotáhnout pouze problematika rekodifikace občanského práva, která mimo jiné byla také závazkem.
Ale vůle byla tedy.
Vůle byla určitě.
Dobře. No a co všechno podle vás v této chvíli občanští, teda promiňte, sociální demokraté budou muset určitě obětovat na oltář té koalice budoucí?
To já samozřejmě nevím, ale vím, že to, co slibovali voličům, zjevně teda nedodrží a nelze, já myslím, že nelze předpokládat, že bude zavedena asi taková míra zdanění, o které hovořila sociální demokracie před volbami a lákala na to ty nižší chudší vrstvy v domnění, že tedy když řádně zdaníme bohaté, dramaticky, tak prostě bude tomuto státu lépe. Já si to samozřejmě nemyslím a hlavně je třeba si říct, že pokud bohatý člověk třeba platí 20% daň.
A proč by nás měli danit, prosím vás?
Ne, já jsem osobně přesvědčenej, že prostě když si to vezmete matematicky, tak je naprosto jasné, že bohatší člověk vždycky odvede více na daních. To je naprosto logické. A úprava, která platila, je to tak, když si vezmete 20 procent za 100 tisíc, kdybysme brali tento příjem, tak to máte 20 tisíc korun a když byste to vzal z 10 tisíc, tak to máte 2 tisíce korun, ale samozřejmě všichni víme.
A já teda si myslím, že to není tak jednoduché, pane doktore, protože vy víte lépe než já, že u nás se to roky řídilo tak, že spousta bohatých lidí své zisky daní bůh ví na kterých Panenských a jakých ostrovech a jak to všude možně, tak nemusí to být přece pravidlo. Ti mazaní, opravdu bohatí, vědí.
Na druhou stranu toto nevyřeší ani sociální demokracie, toto je otázka našeho členství v Evropské unii, které samozřejmě umožňuje evropské společné právo, aby kde kdo chtěl sídlil a tam samozřejmě také poskytoval určité zdanění. Můžete danit podle takzvaného domicilu, ale to je složitější otázka. Ale my jsme na úrovni českého daňového práva, tak je nepochybné, že skutečně bohatší tedy zaplatí i v té rovné dani víc a je patrné, že například do 20 tisíc korun běžného příjmu prostě lidé na dani neplatili skoro nic, protože měli vratky.
Dobře, tak to je to zdanění těch bohatých. Co ještě nemohou dodržet podle vás?
Ano, ano. Já už jsem zmínil církevní restituce. Je nepochybné, že prostě toto téma není možno bez dohody s církvemi prostě udělat jinak. My jsme vycházeli z dohody s církvemi a v okamžiku, kdy sociální demokracie chtěla měnit parametry toho zákona, tak před tím měla říct, my jsme dohodnuti s církvemi na tom, že se bude měnit církevní vyrovnání a v tuto chvíli teda je patrné, že i sociální demokracie, pokud by ještě chtěla používat naopak silovou ruku vůči církvím, které jaksi, jejich vlastně jediná ambice byla osamostatnit se od státu, nebýt závislý, být de facto církevní odluka od státu, to byl dlouhodobý problém a já jsem opravdu hrdý na to, že jsem v této věci mohl přispět svým hlasme a myslím, že z hlediska dlouhodobého je to prostě výhodné zejména pro stát.
Dobře, ale na druhou stranu je tady nějaká Poslanecká sněmovna, tedy zákonodárce, který má možnost jednak měnit zákony, vymýšlet a schvalovat nové zákony, no tak když Poslanecká sněmovna schválí to, že tento zákon nebude, tak je to přece zcela legitimní krok, nebo?
Ne v oblasti, kdy napravujete určité křivdy a vytváříte nové, takzvané legitimní očekávání.
Zákon je zákon, ne?
V okamžiku, máte samozřejmě zákon, který zakládá, řekněme, právo na té běžné úrovni, ale pokud máte zákon, který zakládá, řekněme, vyrovnání to dlouhodobé, které zde bylo dáno určitou křivdou a zároveň to i na bázi smluvního principu, že ta ukřivděná strana přijme na základě smlouvy takové to vyrovnání, tak je naprosto nepochybné, že zakládáte větší kvalitu, než pouhou zákonnost. Zakládáte to, co se promítá, nebo prozařuje, jak se říká v ústavním právu, zakládáte něco, co prozařuje až do roviny právě ústavního práva.
Tak jestli tomu dobře rozumím úplně laicky, tak i samotná většina drtivá v Poslanecké sněmovně je na zákon o církevních restitucích krátká.
Ano. Podle mého názoru, a to by ještě bylo sporné, by muselo se jednat o ústavní zákon.
Což už musí být zase.
Vyšší kvórum a je to samozřejmě jiná kvalita, ale ústavní soud už /nesrozumitelné/ v jedné věci, kdy zrušil volby, právě které byly vlastně vyhlášeny zkráceny dříve volebního období, tak vyhlásil, že může zasahovat a posuzovat i ústavní zákon.
Pane Polčáku, a teď ne jako politik, ale spíš jako právník, jak to tedy může dopadnout, pakliže sociální demokraté rozehrají tu hru s církevními restitucemi, tak jak to dopadne právně? Skončí to někde u správního soudu nebo?
Já jsem přesvědčený, že sociální demokracie to nerozehraje po právní stránce, ale rozehraje to po stránce mocenské, to znamená do jisté míry nátlak, nechci hovořit o vydírání vůči církvím, vždyť toho jsme už dneska svědky, že povídají, že se právě bude muset znovu třeba redefinovat.
Teď vám vůbec nerozumím.
Ale jistěže, vždyť ta vyjádření jsme zaznamenala, byla vytvářena určitá komise expertů, do které tedy nominovalo i ANO i ČSSD své zástupce a ti mají mluvit s církvemi o tom, jaké bude jejich působení ve vztahu ke státu. A já se obávám toho, že bude naopak vyvíjen nátlak vůči církvím, aby prostě.
Ale jak nátlak. Oni musí dodržet nebo nedodržet zákon. Jaký nátlak?
Ale máte tady prostě zákonné možnosti a samozřejmě v okamžiku, kdy je zde ustanovena vláda, která má takto, řekněme, vyhraněný vztah vůči církvím, tak může, a to já se obávám a myslím, že ty signály zde jsou, vytvářet tlak vůči církvím, aby prostě ustoupily právě z pozice církevního vyrovnání, neboť se nemusí dočkat, podívejte se, církve žádají na obnovu svých charitních domů peníze z různých prostě fondů, které jsou ve správě i státních úřadů.
Počkejte, ale laicky, pane Polčáku, to znamená, že to by bylo něco takového, jako když já vám budu dlužit nebo raději vy mě budete dlužit peníze a já vás budu dávat třeba k soudu nebo to budeme nějak vymáhat a dohodneme se mimosoudně. Něco takového máte na mysli?
Ne, já mám na mysli to, že prostě církve budou jaksi tlačeny z pozice síly k tomu, aby přijaly revizi církevního vyrovnání, protože.
Jak to může vypadat ta síla, to mě vysvětlete.
Já vím říkám, že prostě církve samozřejmě a jejich církevní právnické osoby žádají na obnovu třeba zchátralých nebo na fungování v současné době třeba různých hospiců o příspěvky. Máte církevní školy, které jsou samozřejmě s dotacemi z ministerstva školství. Prostě ta možnost vlády. Ta možnost vlády zasahovat touto výkonnou faktickou mocí do postaven církví je prostě poměrně jasná. Myslím, že i církve si tu uvědomují. Já jsem jednoznačně proto, aby samozřejmě církve kooperovaly s vládou, ale nemůže to být z pozice diktátu, kde bude patrné, že všechny tyto kroky mohou směřovat k tomu, aby změnily svoji pozici vůči církevnímu vyrovnání.
Hostem Pressklubu na Frekvenci 1 je poslanec za TOP 09 Starostové a nezávislí doktor Stanislav Polčák. Stanislav Polčák, poslanec za TOP 09, je s námi ve studiu Frekvence 1. Teď ta krásná historka, pane Polčáku, tedy s tím lustračním zákonem. Ono to tak navenek opravdu vypadá, že se to celé dělá kvůli jednomu konkrétnímu případu, ale není už to přeci jenom taková historie, která už by se mohla nechat plavat? Jak dlouho se třeba řešilo po válce, ti kolaboranti, vždyť to bylo za pár let jako hotovo, že jo. Myslím tím druhou světovou.
Myslím si, že v Německu ten zákon platil daleko déle. Nemůžeme asi hovořit o české naši zkušenosti.
Proč bychom nemohli?
Protože já jsem přesvědčený, že nelze srovnávat, řekněme, obnovující se demokracii v Německu a ryzí totalitní společnost, kterou tady prostě nagenerovala /nesrozumitelné/ strana.
Dobře, tak ať je po vašem. Jak dlouho to trvalo v Německu po válce?
Já si to nejsem úplně přesně vědom, ale vím, že ještě v 70.letech byl zákaz přístupu do státních funkcí právě nacistických důstojníků a samozřejmě i /nesrozumitelné/ tehdejší strany. Je to otázka i hodnotového přístupu. Můžeme se domnívat, že dnes už bychom na tyto věci nemuseli jaksi dávat nějakého zřetele, ale skutečně vemme si to, že to byli lidé, kteří mnohdy ničili osudy běžných jiných lidí, kteří se prostě spřáhli s tehdejší mocí a já o tom hovořím i z určitého osobního hlediska, protože z mé rodiny několik příslušníků teda dokonce, teda bohužel bylo i v Jáchymově, takže já i z osobního hlediska pro toto hlasovat opravdu nemohu a nebudu.
Tak a já také mohu hovořit, pane Polčáku, z osobní zkušenosti, protože jsem si nechal před pár týdny nechal ty svazky, které se týkali naší rodiny, vytáhnout a byl jsem si je v té studovně přečíst. Trávil jsem tam hezké odpoledne. Byl to nesmysl na nesmyslu. Tam zjevně v mnoha případech, které já si ještě pamatuji, neb, mně už bylo třeba patnáct, šestnáct, byly věci vymyšlené a které nemohly být pravda, tak já si říkám, jakou to má váhu. Oni přeci jenom to mnohdy chlapci taky stříleli od boku, potřebovali ty spolupracovníky, tak jestli se v těch věcech nekřivdí mnoha lidem.
Já nevím a na druhou stranu, prostě pokud tam vznikají určité záznamy nad konkrétně donašeči, i kdyby si vymýšleli, tak to, že se do jisté míry samozřejmě podíleli na fungování toho režimu, na jakémsi spřažení s tady s tímto režimem, je nepochybný fakt. Je jenom otázkou, jestli prostě vůbec jejich spolupráce je či není objektivní pravdou a tam já jsem schopen respektovat samozřejmě jakékoliv soudní rozhodování, které dospěje ke konkrétnímu výsledku. Ale je nepochybné, že ten lustrační zákon prostě ten svůj smysl v tuto chvíli ještě má.
Já tak jako si ještě vybavuji slova babičky mojí, dej jí pán bůh lehké odpočinutí, která mnohdy říkala, že si pamatuje, že byli i hodní Němci za války. A já tedy se ptám, nebyli i hodní estébáci?
To já úplně nevím, protože mě bylo v tu dobu maximálně 10 let, ale domnívám se, že řada, řekněme 100 tisíce občanů v této zemi, možná, že i víc, by vám řeklo, že opravdu to byli lidé, kteří kazili lidské osudy a je faktem, že já si neumím představit, že by v státní správě naráz budou moci působit lidé, kteří tehdy prostě vykonávali tuto činnost. Ať se prostě samozřejmě třeba může hovořit o určitém zmírnění toho zákona, já nemyslím si, že všechny kategorie, které tehdy STB využívala ke spolupráci, musí být dneska objektivně jaksi zakázány přístupu do státní správy, ale myslím si, že ty nejtěžší prostě křiklavé případy bychom stále měli prostě vypouštět.
A, pane Polčáku, jak je to z hlediska práva? Vy jako jurista určitě budete mít o tom povědomost. Co může v tomto dělat prezident republiky? Má on to právo říct, mně to prostě nevadí, já nebudu požadovat od pana Babiše nebo od kohokoliv jiného lustrační osvědčení. To lze?
Je to mimořádně složitá debata. Já to se pokusím zestručnit.
A tak my dva právníci si to můžeme říct přece.
Domnívám se, že pokud ten zákon je napsaný tak, jak zní, to znamená že to je ke jmenování do vedoucích i úřadů státní správy, tak se to týká podle mého právního přesvědčení, i ministrů. Něco jiného je, pokud by byl prostě ministr, který by byl pověřen řízením něčeho, co není vlastně popsáno v zákoně ministra bez portfeje. Tam je pravděpodobně možné, aby k tomuto došlo, to znamená aby byl teda jmenován i k řízení něčeho, co teda není popsáno v zákoně, ale obecně k řízení ministerstva jsem přesvědčen, že stávající zákon a říkají to i někteří jiní právníci, vyžaduje lustrační osvědčení. Na druhou stranu mě poněkud překvapuje postup prezidenta, který jen někdy povídá, že ústavní zvyklosti jsou idiotské a na druhé straně tedy je někdy prostě vyžaduje. Tak by si asi měl samozřejmě ujasnit teda, jestli se jedná o dodržení zákona a nebo o ústavní zvyklost, kterou on považuje za platnou.
Na druhou stranu, ono z podstaty věci je prezident nad zákonem v okamžiku, kdy má právo dávat milosti. Není to tak?
Ne, on je činí pouze na základě toho, že mu ústava tuto pravomoc svěřuje.
Dobře, tak to je jiný výklad, ale téhož, protože vlastník je nad zákonem, protože když se rozhodne dát panu Babišovi milost v této věci nebo zastavit nějakou tu věc, tak to platí a přesto vlak nejede, ne? On ho vlastně osvobodí, on ho.
Tak nemůže dát tu trestně-právní milost. Nevím, že by pan Babiš byl z čemkoliv odsouzen, takže tam by jako /nesrozumitelné/ milosti nebylo možno, ale že by mu dal nějaký pardon, to znamená.
No něco takového.
Musel by samozřejmě říct, že v tu chvíli to nepovažuje za zákonnou podmínku, ale za určitou zvyklost, které v duchu toho, co tedy říkal předtím, považuje za idiotskou.
A pro vás, kdyby nebylo vůbec žádného lustračního zákona, tak osobnost pana Babiše na ministerstvu financí je jakž takž přijatelná?
Já vnímám výsledek voleb a samozřejmě je to přání, které vyjadřuje druhá nejsilnější strana.
Ti říkáte tak co?
Ne, já prostě nechci se absolutně vymezovat vůči panu Babišovi, protože předkládá i určité argumenty, které zní tak, že mohou být pravdivé.
Co říkáte doma partnerce u večeře? Říkáte jí, mámo, to je hrůza.
My se o tom vůbec nebavíme. Ne, ne, ne, ne.
Nic se u vás neřeší.
Ale já chci jenom zopakovat. Opravdu, pan Babiš může mít pravdu, ale pokud soud rozhodne, že prostě to bylo jaksi neoprávněně vedené jméno v těchto svazcích.
Dobře, ale bez, bez svazků. Teď jsme jenom u osoby Andreje Babiše, bez toho, že by existoval nějaký lustrační zákon a tak úspěšný podnikatel, do jisté míry zručný lobbista, by se dalo říci, mocný člověk ovládající řadu firem a tak. Uvidíte ho rád?
Takováto nominace je z pohledu ANO určitě logická, protože i my, když jsme byli druhou nejsilnější vládní stranou, tak jsme nominovali svého kandidáta na post ministra financí. Je nepochybné, že druhá nejsilnější vládní strana má právo na druhý nejsilnější resort nebo druhou nejsilnější pozici, což je určitě post ministra financí.
Já z vás pořád nemůžu dostat ten osobní pocit. Proč mi to nechcete říct?
Protože já pana Babiše neznám natolik, abych mohl říci, že on je dobrým kandidátem na post ministra financí. /nesrozumitelné/.
Tak sedíte ne, tak v hospodě se bavíte třeba s kamarádama, tak.
Nezlobte se, ale to já úplně jako nemůžu udělat, že bych teď tady prohlásil, že je dobrý kandidát za ANO. Prostě ANO provedlo logickou volbu a teď je jenom otázka, jestli tomu brání zákon či nikoliv, aby se tohoto postu ujal.
Jako na barikády kvůli němu nepojdete, alespoň tak.
Určitě ne.
Dobře. Ale kdo by byl podle vás tedy lepší?
Myslím si, že určitě i v mezinárodním srovnání Miroslav Kalousek zatím velmi uspěl, takže já bych byl rád, kdyby tu pozici mohl obsadit, ale to se samozřejmě nestane.
Mě trošku mrzí, že paní Karolína Peak tam není. Pěkná ministryně. Taky vás to mrzí trošku. Taková legrace.
Teď je otázka, kolikadenní úřadování by to bylo.
Tak na tři, na čtyři dny by jí to mohli dát, ne.
Samozřejmě to je věc, která není kryta výsledkem voleb.
Domníváte se, že právě na to ministerstvo financí například pan Babiš by to zvládl po stránce té technologie toho ministerstva, toho všeho, těch nitek, které se sbírají, řekněme, na ministerstvu financí. To, že úspěšný podnikatel je nepochybné, to, že leccos umí, je také nepochybné, ale být ministrem financí.
Myslím si, že ta technologie skutečně výkonu toho úřadu je trochu jiná, než si to on představuje, ale já vím, že možná v politice je zprofanované slovíčko upřímně. Nicméně, já myslím opravdu upřímně to, pokud mu budu přát hodně štěstí v té funkci. Je v zájmu České republiky, aby finance se nevyvíjely úplně zvratově, to znamená představa, že tady někdo uspořil nějakou částku v tom minulém období a ta se prostě úplně jaksi rozendá do všech koutů, tak to není ani zájmem daňového poplatníka. My budeme rádi, kdyby určitá politika šetrnosti pokračovala nadále. V tomto smyslu si budu přát, aby v tomto Babiš pokračoval.
Pane Polčáku, jak moc tam je důležitý ten ministr na tom ministerstvu?
No zásadně.
Zásadně, jo?
Já myslím, že určuje směr toho úřadu, ale je naivní představa, že prostě dohlídne do každého odboru tohoto aparátu, protože na ministerstvu financí je obrovský moloch. /nesrozumitelné/.
On ho vedl pan Janota nějakou dobu jako pověřený a o tom se říkalo, že tam byl důležitý článek, zesnulý pan Janota, tak já mám vždycky pocit, že tito úřady vedou ti lidé o poschodí níž a že právě ministr je takový kladeč věnců. Ono víte, když třeba teď jsme byli pár měsíců naší země bez Poslanecké sněmovny, já jsem teda nepocítil jako občan žádnou újmu. Já bych to vydržel klidně ještě pár let.
Tak je otázka, jestli právě senát může takhle dramaticky vládnout pomocí zákonných opatření. Kdybych šli do střev toho, co přijali, tak bych vás, myslím, že přesvědčil o opaku.
Myslíte?
No jistě. Tak vemte si, třeba teď budeme schvalovat novelu zákona o veřejných zakázkách, kde bohužel bez zájmů médií došlo ke zvýšení limitů, které můžou probíhat jaksi mimo zadávací řízení podle zákona. Jinými slovy se zvyšují limity, kdy zadavatelé budou moci postupovat tak, že vlastně na něj nebude příliš mnoho vidět.
Krok zpátky.
Ano, je to, je to určitě krok zpátky a já se chci zeptat pana premiéra, co ho vedlo k tomu, že dovolil takovouto změnu zákona a nám ani nic jiného nezbývá, než to přijmout.
V jste říkal, že /nesrozumitelné/ co vedl nebo kdo ho vedl?
Ano, to je taky správná odpověď.
Já jsem to přeslechl, promiňte, to není žádná ironie.
/nesrozumitelné/, ale možná, že jsem zapomněl říct, co a kdo ho vedl.
Promiňte, já jsem se přeslechl, ale jinak je to v pořádku. Ta další nominace strany ANO, to znamená pan Ondračka na ministra vnitra, tak to vás nechává v klidu? Jste klidný jako když míříte na lva?
Já /nesrozumitelné/ přesvědčený, že to byla jenom nominace pro média, že to nebylo vážně myšleno, i když by mě to docela potěšilo. Já s panem Ondračkou bych uměl určitě vycházet a je to pro mě kandidát, který by byl velmi zajímavým, fakt by mě opravdu zajímalo, jak by se s tím úřadem popral.
Máte pocit, že ministr vnitra musí být ranař, lidově řečeno. /nesrozumitelné/
Určitě by měl být ranař, ale hlavně zdá se mi, že prostě od začátku to nebyla nominace, na kterou prostě ANO nebo pan Babiš myslel vážně. Je to jenom hra, která byla rozehrána vůči ČSSD a je škoda, že trošičku třeba pan Ondračka to, nevím, z jakého důvodu, ale prostě, nerozsvítil i pro sebe tu kontrolní záklopku a řekl si ne, tak tuto hru hrát já nebudu.
No a kdo tam skončí, co se říká?
Nepochybně tam skončí ČSSD.
No počkejte, proč?
No protože i pan Sobotka je samozřejmě tlačen svými, aby takovýto další výrazný resort, který je třetí v té vládě, tak aby zůstal tedy v rukou vítězné strany.
No já vím, ale přece pan Sobotka, když pan Babiš mu pohrozí? /nesrozumitelné/?
/nesrozumitelné/ chvíli, ale možná přijde druhá, druhá šála pod krok ze strany vlastních straníků. Vemte si, že skutečně bylo doposud velmi ctěno, že ministerstvo vnitra patří teda té straně, která má premiéra. Udělala se jedna výjimka v případě Radka Johna. Nebylo, nebylo to pokládáno za správný postup.
No a mělo to nějaký přece pragmatický důvod, pane doktore, to si nemusíme přece tady jako muž chlapovi nalhávat.
Ale ta změna prostě potom nakonec nastala a já myslím, že prostě se pokud se budu bavit o tomto období, tak je nepochybné, že ČSSD nebude chtít tady tento post pustit a divil bych se tomu.
No a k čemu by to vedlo, když se na tom nedohodnou? Jaký, jaký by byl průběh?
Každý bude muset z něčeho ustoupit. Podívejte se, je zde ministerstvo zahraničních věcí, další velmi silný resort a zde má ANO určitě jasného kandidáta.
Pana Stropnického, předpokládám.
Předpokládám, že prostě když by měli zahraničí a finance, tak nemohou mít i vnitro, to je nepochybné.
Já tady ještě připomenu, že my tento pořad přetáčíme uprostřed týdne, tak do té doby, než se bude vysílat, se může leccos změnit. Ale, pane Polčáku, jak to vlastně funguje, vy to budete vědět jako právník, který se specializuje na ústavní právo, co se stane, když to úplně jednoduše pan Sobotka nedá dohromady? Co bude dál?
Tak samozřejmě v tu chvíli jaksi nabývá na významu prezident republiky, který tedy první pokus, pokud by to dospělo až do fáze jmenování, to znamená vláda by byla jmenována, on předstoupí před sněmovnu, tak v tu chvíli je to započitatelný první pokus a byl by druhý pokus. Pokud by to až do té fáze.
Druhý pokus opět dává prezident tedy. Takže on v té fázi koho, koho podle zákona?
Ale pokud by to do té fázi nedošlo, nemusí to ani do té fázi toho druhého pokusu dojít. Prostě pan Sobotka zjistí, že tu vládu nesestaví a v tu chvíli ani nebude třeba jmenován premiérem a rovněž už nebude sestavovat tu vládu, to znamená, my ještě nevíme, jestli budeme počítat první či druhý pokus, ale pokud by to skutečně dopadlo tak, že ta vláda nezíská důvěru.
Takže to skončí, jak vy právníci říkáte, ve stádiu pokusu.
Skončí to ve stádiu pokusu ani nezačatého. A v tu chvíli by samozřejmě vždycky byla role prezidenta republika nezpochybnitelná /nesrozumitelné/.
A co se tedy říká, co v té chvíli udělá pan prezident?
No to samozřejmě já už vůbec netuším a předpokládám, že by řekl v okamžiku, kdy vítěz voleb nebyl sestavit vládu, tak z logiky věci si mohu jmenovat svoji další vládu kamarádů a nebo mohu využít cestu třeba druhého na pásce.
Zákon neříká nic konkrétního v tom?
Ne.
Takže to znamená, že by mohla pokračovat teoreticky vláda pana Rusnoka?
Ano.
A potom?
Pokud by nebyl pan Sobotka jmenován premiérem a nepředstavil by vlastní vládu, to znamená nebyl by to ani ukončený první pokus, tak v tu chvíli by byla pořád u moci Rusnokova vláda a pan prezident by patrně tedy pověřil někoho jiného sestavením vlády na místo pana Sobotky.
A ví se v kuloárech, kdo by to teoreticky mohl být?
Ne, ale já samozřejmě už jsem zaznamenal poměrně dlouho schůzku pana prezidenta s panem Babišem, tak předpokládám, že i tady tuto část mohli nakousnout.
Já bych chtěl, abyste to byl vy. Ochotně přijdete na Frekvenci 1, ale kdyby /nesrozumitelné/ tak už se na nás vykašlete, já to znám.
/nesrozumitelné/ za tu ochotu se to nedává.
Dobře, pane Polčáku, děkujeme za to, že jste přišel na Frekvenci 1. Těšíme se na příště jako vždycky. Mějte se moc hezky a zatím na shledanou.
Bylo mi potěšením. Na shledanou.
Frekvence 1, 30. 11. 2013, pořad: Pressklub
