Plíšek: Občany obtěžují nesmyslné povinnosti

V moderním světě často čelíme přívalu různých informací. Často jsme zahlceni zprávami a sděleními. Velké množství informací také sami produkujeme prostřednictvím blogů nebo sociálních sítí, a tak si o nás mohou tyto informace nalézt lidé i na druhém konci světa.

Tato přeinformovanost může přinášet mnohá úskalí. Předně je v záplavě informací složitější se orientovat, přemýšlet a rozeznat fakta od domněnek. A za druhé, z mnoha informací, které o sobě sami sdělujeme, je velice snadné vyhotovit více či méně úplný obraz každého jedince, a tato data pak v různé míře zneužívat, ať už kupčením s databázemi, kdy nás následně obtěžují různé marketingové hovory, nebo mnohými horšími způsoby končícími například vydíráním či jinou trestnou činností.

Málokdo si však možná uvědomuje, že významným sběratelem různých osobních informací je stát. Stát ví, kdo se kdy narodil, jaké má vzdělání, majetek nebo jaké jsou jeho rodinné poměry. Stát má přehled o našem zdravotním stavu, o žádostech a řízeních, které jsme proti němu vedli a dokáže přiřadit podobiznu ke konkrétnímu jedinci.

V případě zavedení elektronické evidence tržeb bude stát také vědět, kde se více prodávají rohlíky a kde housky, nebo zda jinde preferují slivovici před rumem.

V poslední době se totiž při snaze vyřešit určitý společenský problém často zvolí řešení čistě byrokratické. Zavede se výkaz, tabulka nebo databáze, kterou mají občané vyplňovat, evidovat a zasílat nějakému moudrému úředníkovi, který ta obrovská množství dat v klidu kanceláře vyhodnotí a postará se tak o všeobecné blaho. A pokud by náhodou ani k vyhodnocování všech zaslaných informací nedošlo, o blaho se postará již samotný pocit úředníka, že ví vše, a má tedy vše také pod kontrolou. Stát tak neustále pouze shromažďuje další zbytečné informace a my nezadržitelně ztrácíme své soukromí.

Tento způsob řešení problémů mně opravdu šťastný nepřijde. Často nesmyslné povinnosti pouze obtěžují občany, kteří se v tom množství byrokratických příkazů a nařízení ani nemohou orientovat. Běda však občanovi, pokud nějaký výkaz zapomene včas odeslat na patřičná místa. Tu se byrokratická mašinérie, obyčejně značně liknavá, dá najednou do pohybu a občan se pouze diví.

S každým byrokratickým nařízením se však zmenšuje naše osobní svoboda. Jsme čím dál více sešněrováni pravidly, která často ani nechápeme a která nemají nejmenší smysl.

Úkolem nás politiků by mimo jiné mělo být vytvoření efektivního a zbytečně neobtěžujícího státního aparátu. Státní správa nemůže být nepřítelem občana ani státem ve státě, jak to znázorňuje známý seriál Jistě, pane ministře.

Považuji za velice žádoucí omezit zásahy státu do života jednotlivců na nejnižší možnou míru, aby byla jednotlivci ponechána maximální možná míra svobody, tedy nastavit pouze základní pravidla takovým způsobem, aby každý jednotlivec mohl v rámci takto nastavených pravidel jednat podle svého uvážení a sledovat cíle, které sám uzná za vhodné. Bohužel současná vláda se vydává přesně opačným směrem.