Nováková: České děti se nejvíc bojí rozvodu rodičů

Za posledních sto let se toho změnilo mnoho. Ale to základní, že dítě by mělo vyrůstat mezi lidmi, kteří je beze všech podmínek a výhrad přijímají a podporují, chtěly měnit jen totalitní režimy. Těm rodina vždycky překážela. Dokázala totiž vzdorovat i těm nejhorším politickým projektům. Kde je rodina, tam není otupělé a poslušné, případně vystrašené stádo. 

Dnes je rodina, nejdůležitější přirozená součást společenského ekosystému, v oslabení. Na druhé straně, chceme-li jako národ a jako reprezentanti určité kultury přežít, nemůžeme to vzdát. Ničemu nepomohou rádoby odborné pokusy o novou definici rodiny. 

Realita u nás i jinde je taková, že téměř polovina rodičovských párů se, občas zbytečně a někdy z nutnosti, rozchází. Říkat, že tím děti netrpí, je nesmysl nebo alibismus. Je trendem, že v poslední době roste počet žen, které si pletou schopnost postarat se o sebe se schopností nahradit dítěti otcovskou část péče a takzvaně si „pořizují dítě“. Tak tu máme kromě nedobrovolných i dobrovolné samoživitelky, jejichž děti potřebují podporu, ale také otcovský či mužský vzor. Ten jim nedoplní stát bohužel ani ve feminizované škole. 

Kritizovat rozvedené páry nebo maminky sólistky je jako plakat nad rozlitým mlékem. Důležité je předávat dětem zprávu: dva nejsou rodina, připravuj se na to, abys jednou vytvořil s někým trvalý vztah, který vydrží v dobrém i zlém. A to není jednoduché. 
Všechny modely rodiny se ale zcela zákonitě dostanou do situace, kdy se vymezují hranice práv a odpovědnosti mezi rodiči a školou. Stát se rodičem znamená nastoupit do nejnáročnější školy a zkouška z kvalifikovaného rodičovství je nad doktorát.