Desáté výročí našeho členství v EU nám mimo jiné připomíná i otevřenost a proexportní orientaci naší ekonomiky, která vždy těžila z odstraňování obchodních bariér, ať už v rámci EU, nebo v rámci světového obchodu. Přesto si ČSSD, KSČM a ANO vzaly na mušku připravovanou smlouvu mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) a straší jí voliče.
Obavy z globalizace jsou u části lidí hluboce zakořeněné a kritika všeho, co s tím souvisí, je lákavá. Podle Kellera skončí farmářské trhy, Telička věští trable pro evropské automobilky a podle Konečné zapláčou rovnou všichni spotřebitelé. Přitom největší přínos pro země našeho typu mají právě takové dohody. Z analýzy nadace Bertelsman dokonce vyplývá, že liberalizace obchodu mezi ČR a USA zvýší naši hospodářskou výkonnost až o dvě procenta a přinese až 22 tisíc pracovních míst. Na úrovni celé Unie je to 119 miliard eur ročně - pro každou rodinu ročně 545 eur, tedy 15 tisíc korun.
Připravovaná smlouva je zdánlivě snadný cíl. Jednání o ní jsou, jak už to u mezinárodních obchodních smluv bývá, ve znamení taktiky, důvěrná, a tedy mimo dohled široké veřejnosti. Ovšem jasný rámec jednání schválil loni Evropský parlament a po uzavření jednání budou muset výsledný text schválit členské státy i Evropský parlament. Farmářských trhů se tato smlouva samozřejmě nedotkne. Naopak, zemědělství je oblastí, v níž může EU uzavřením smlouvy získat. Třeba ze strany USA dnes uplatňovaný zákaz dovozu jablek a mnoha druhů sýra nebo cla na maso ve výši 30 % a na mléčné výrobky 139 % nejsou tím, co by Unii vyhovovalo.
Zkáza automobilového průmyslu v Evropě a u nás jistě výsledkem této smlouvy nebude. Americká auta nekonkurují nižšími, zejména bezpečnostními standardy. Pokud jsou někdy levnější, souvisí to s preferencí amerických zákazníků (kterým nevadí vyšší spotřeba benzinu), atraktivitou a pravidly trhu USA včetně nižší daně. Evropský i americký automobilový průmysl navíc ve vztahu ke smlouvě postupují společně a nelze přehlédnout fakt, že zejména u tohoto průmyslu se prosazuje globalizace v oblasti vlastnictví či využití know-how. Ale výroba většiny modelů (s výjimkou těch pro prémiový trh) zůstává lokální záležitostí. Dokládají to nejmenší „japonské“ Toyoty či klíčové modely korejského Hyundai. Ty, které jsou pro Evropu vyráběny u nás ze součástí obvykle vyrobených jen desítky kilometrů od finální montážní linky.
Strašit hrozbami dopadů budoucí smlouvy není namístě i proto, že dosud neexistuje ani předběžný návrh textu celé dohody. Jednání je obtížné, vždyť posledního jednání se účastnilo na 350 vyjednavačů. Ale já jim věřím!
Lidové noviny, 13. 5. 2014, rubrika: Názory, str. 11
