Mladý kandidát Lamberti: Podpořil bych změnu jednacího řádu sněmovny. I kdybych byl v opozici

Proč jste se rozhodl jít do politiky?
O politiku jsem se začal zajímat někdy kolem svých 15–16 let. Když mi bylo 18, chtěl jsem se podílet na spolurozhodování v místě, kde bydlím, což je Praha 1. Říkal jsem si, že nestačí jen sedět, mluvit o problémech nebo o nich psát – chtěl jsem se aktivně zapojit.

Přemýšlel jsem, kam vstoupit. Přiznávám, že jsem vybíral mezi TOP 09 a ODS, protože jsem pravicově orientovaný člověk. Nakonec vyhrála topka kvůli Miroslavu Kalouskovi a Karlu Schwarzenbergovi, ale hlavně se mi líbilo, že dávala prostor mladým lidem, což se mi u ODS tehdy vůbec nezdálo možné. Dnes tam vidím změny, že mladým dávají více prostoru, ale tehdy pro mě byla TOP 09 jasná volba.

Doposud jste se věnoval komunální politice. Proč teď kandidujete do sněmovny?
Ono je to propojené, protože v centru města řeším primárně nepovolené restaurační zahrádky, stánky, turistické pasti, deštníkáře, pub crawly a tak dále. Narazil jsem však na zákonné limity. Od úředníků i politiků na magistrátní i místní úrovni jsem slyšel, že je potřeba změnit zákon. Ale že by někdo – ať už úředník, nebo volený zástupce – sám přišel s iniciativou, to jsem upřímně moc neviděl. Tak jsem si, podobně jako při vstupu do politiky, řekl, že nechci jen poslouchat výmluvy, ale chci se na tom aktivně podílet. Například teď řeším poplatek z pobytu a napsal jsem pozměňovací návrh, který už je ve třetím čtení ve sněmovně.

Navíc těch problémů je víc a rád bych se jim věnoval. Myslím si, že moje generace – jsem ročník 1997 – by si zasloužila větší zastoupení. V době zvolení byli jen tři poslanci mladší 29 let, což mi přijde hodně málo.

Co byste poradil mladým lidem, kteří se chtějí věnovat politice?
Rozhodně bych doporučil nebát se, jít do toho a aktivně se ptát. Když se ptáme, učíme se a vyvíjíme. Dozvíme se nové informace, žádná otázka není hloupá. Zároveň tím překonáváme sami sebe – učíme se zvládat nekomfortní situace a těch je v politice opravdu hodně.

Mladým lidem bych doporučil začít u sebe, třeba se podívat na svou ulici: Je tam čisto? Není lavička rozbitá? To jsou problémy, které lze rychle vyřešit. Samozřejmě zákony jsou pak proces na několik let.

Čemu byste se chtěl ve sněmovně věnovat?
Moje hlavní téma je cestovní ruch nebo také regionální rozvoj. Rok 2024 byl rekordní, co se týče příjezdových cestujících do Česka i do Prahy. Ale když se podíváme na stav veřejného prostoru, je pořád co zlepšovat. Vidím v tom velký potenciál, ale přijde mi, že současná politická reprezentace to nenastavila jako prioritu. Například podvýbor pro cestovní ruch ve sněmovně nevyvíjí téměř žádnou aktivitu. Přitom se s tím dá dobře pracovat. Když se podíváme třeba na práci Janka Rubeše, ten to hezky ukazuje a popisuje. Přijde mi ale škoda, že se málokdo zamýšlí nad příčinami problémů a co lze změnit. A změnit se toho dá hodně.

Co byste chtěl ve sněmovně dělat pro mladé?
Do určité míry je to spojené, protože všichni jsme uživatelé veřejného prostoru. Vadí nám, když nás obtěžují podvodní deštníkáři nebo když všude vidíme „weed shopy“. Sdílíme prostor a chceme, aby vypadal hezky, abychom se v něm cítili bezpečně, komfortně, aby základní věci fungovaly. Chceme férovost, rovnost, spravedlnost. Postupně se to zlepšuje, ale pořád to není ideální. 

A zároveň bych chtěl podpořit příležitosti pro mladé lidi. Často slyšíme od starší generace „do toho nemluv“, „mlč a uč se“, ale my máme co nabídnout. Máme energii, rozhled, kreativitu, umíme pracovat s internetem, AI nástroji, jako je třeba ChatGPT, a často efektivněji. A já bych chtěl podporovat, aby se ty nápady zkušenějších a energických propojily.

V poslední době je velkým tématem nefunkčnost sněmovny. Neodrazuje vás to?
Zastupitelstvo mě na to částečně připravilo – naše jednání často trvá 14 až 16 hodin, což je samo o sobě zážitek. Ale mě to naštěstí baví a naplňuje. Nemám závazky, nemám děti, takže ten čas mám. Jenže když se podívám na lidi, kteří mají rodiny, starají se o rodiče nebo prarodiče, tak je ten systém velmi neefektivní. Rád bych podpořil debatu o změně jednacího řádu sněmovny. Jde totiž o pravidla. Například na Praze 1 jsme měli případ, kdy jeden zastupitel mluvil čtyři hodiny v kuse k jednomu bodu, což bylo k nevydržení. Nakonec jsme změnili jednací řád, omezili počet výstupů i délku projevu a vše nad rámec bylo jen na základě výjimky. 

Chápu, že jednací řád sněmovny je zákon, ale v zahraničí to zvládli také. Rád bych se podílel na tom, abychom se inspirovali nejlepšími zahraničními příklady. Musíme si uvědomit, že čas je nejcennější komodita, a nechceme, aby se jednání zbytečně blokovala na dny, týdny nebo měsíce.

Měnil byste jednací řád i v případě, že byste byl v opozici?
Ano. Přijde mi to objektivně správné. Chápu, že to někdy může působit, že někteří poslanci jednací řád nechtějí měnit, protože se bojí, že by to v opozici nemohli využívat. Ale myslím si, že bychom měli být nad věcí, spravedliví a féroví a podívat se objektivně na to, co funguje a co ne. Takže změnu jednacího řádu bych podporoval bez ohledu na to, jestli jsem v opozici, nebo v koalici.

Efektivita času je klíčová. Pro poslance z Prahy to není takový problém, ale spousta poslanců je zároveň starosty nebo radními a kvůli nekonečným jednáním nemohou řešit svoje další povinnosti. Je to velmi omezující. Takže za mě bych určitě změnu podpořil.

Jakým největším problémům v současné době čelí Praha?
Těch problémů není málo, ale zmíním dvě důležité věci. První je problematika nepovolených staveb – zahrádky, stánky a podobně. Daří se nám je odstraňovat například na Staroměstském náměstí, což považuji za úspěch. Dlouhá léta se to vůbec neřešilo. Zrovna na Staroměstském náměstí to bylo možné, protože šlo o nepovolený zábor. Ale teď třeba řeším odstranění nelegálního stánku s kebabem na Národní třídě a řeším to už půl roku, protože pro stavby fungují úplně jiná pravidla než podle zákona o pozemních komunikacích. To mi přijde absurdní, že my jako městská část nejsme schopni ani za půl roku odstranit něco, co tam nemá co dělat. Takže to chce změnu zákona.

Druhý problém je způsob využívání prostor města. Nejsem zastánce výběrových řízení založených pouze na ceně, protože pak to často dopadne špatně – například trdelníky nebo suvenýry, které vůbec neodpovídají charakteru města. Doporučil bych spíš vybírat podle přínosu. Město i městská část mají dost prostředků, takže si můžeme dovolit mít v těch nejlukrativnějších lokalitách nabídku kvalitního sortimentu, ne jen nejvyšší nájemné.

Co se týče odstraňování nelegálních zahrádek, jak jste říkal, dlouho to tady nikdo neřešil. Proč jste se tedy rozhodl tomu věnovat?
Upřímně mě to napadlo, když jsem jednou seděl u piva. Díval jsem se na sousední zahrádku a říkal si: „Tak schválně, má povolení, nebo ne? Jak to zjistím?“ Podívat se můžete do registru smluv, kde se dá dohledat provozovatel a najdete tam všechny smlouvy nad 50 tisíc. Takže díky tomu poznám, jestli smlouvu má, nebo ne. Druhá věc je zábor – tedy jestli mají povolení k užívání veřejného prostoru. To my jako Praha dáváme online na web.

Když jsem se pak o víkendu prošel několika lokalitami, zjistil jsem, že většina z těch zahrádek povolení nemá. Následně jsem v létě 2023 provedl mapování veřejného prostoru a z toho vyplynulo, že z přibližně tisíce položek zhruba polovina nemá povolení. A to nebyly jen zahrádky, ale například také reklamní cedule.

Pak jsme k tomu přistoupili opravdu důsledně. Výsledkem toho snažení ke konci roku 2024 bylo, že máme vyšší příjmy z poplatků, více to odpovídá realitě. Zároveň se ale snížil počet zahrádek, protože jsme odstranili ty nelegální, a zvýšila se i míra dodržování pravidel. Když provozovatelé viděli, že i na Staroměstském náměstí – což je takový symbol – se po třech letech odstranily nelegální zahrádky, pochopili, že to myslíme vážně. Takže jejich ochota plnit podmínky se zvýšila.

Mně to přijde spravedlivé vůči těm, kteří to mají v pořádku a podmínky splnili. Nebudu tvrdit, že získat povolení je jednoduché – je to dost složité a trvá to.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že chcete udělování povolení zjednodušit a fungovalo by to celé online a přes aplikaci. V jakém je to nyní stavu?
Momentálně jsme ve fázi, kdy magistrát zřídil pracovní skupinu, která to řeší na celopražské úrovni. Máme v ní svého zástupce, takže se to vyvíjí. Ale zároveň pracujeme na modelu pro  Prahu 1.

Dnes, když si chcete zařídit zahrádku, musíte na městskou část, magistrát, TSK, pak zpět na městskou část a opět na magistrát. Je to úplné peklo. To vůbec neodpovídá 21. století. Takže my vyvíjíme model, který umožní podat žádost online. Systém bude napojen na živnostenský rejstřík – uvidíme tedy automaticky provozovny. Dnes se totiž stává, že o zahrádku žádají podniky, které ani nemají nahlášenou provozovnu, což je v rozporu se zákonem. Tímto to odfiltrujeme.

Po vyplnění základních údajů by nám žadatel zároveň udělil souhlas k nahlížení do jiných dokumentů. Chceme totiž řešit i efektivitu úřadů. Často sedíme na jednom patře, dveře od sebe, ale kvůli odlišné agendě si úřady mezi sebou nemohou předávat informace. Přitom když k tomu dá žadatel souhlas, neměl by to být problém. Chceme to tedy nastavit tak, aby už nemusel nikam běhat. Abychom si vše potřebné zjistili sami a po žadateli nechtěli další doklady nebo duplicitní informace.

Pražany zároveň trápí elektrické koloběžky. Dlouho se mluví o nějakém řešení, některá evropská města mezitím přistoupila k jejich úplnému zákazu. Proč Praze trvá tak dlouho to vyřešit?
Bohužel politika je řemeslo, kde je trh vždycky rychlejší než my. Když chceme něco prosadit, musíme to nejdřív odkomunikovat uvnitř vlastních stran, pak v rámci koalice a případně i s opozicí. Je to náročný proces. A když už něco vymyslíme, trh mezitím přichází s rychlejšími řešeními, která se hned aplikují.

Brno ten problém vyřešilo dva roky zpátky. Protože ministerstvo dopravy vydalo doporučení pro obce, kde řekli: Máte tržní řád a máte vyhlášku o poplatcích. Když stanovíte, kde se koloběžky nesmí odstavovat, můžete udělovat sankce a jejich provoz se přestane vyplácet. Brno to takto udělalo a funguje jim to dobře.

Jako Pražák je pro mě těžké to říkat, ale Brno je v tomhle dál. Já jsem podobné řešení navrhoval už před dvěma lety, ale neuspěl jsem. Bylo příliš mnoho zainteresovaných stran – magistrát, TSK, odbor dopravy… Každý řešil něco jiného. Nakonec se tedy chystá nějaká smlouva mezi TSK a provozovateli.

Velkým problémem je, že kdybychom chtěli špatně zaparkované koloběžky odvézt například do sběrného dvora a vracet je za poplatek, fungovalo by to, ale pravděpodobně by nás provozovatelé zažalovali – a obávám se, že bychom to neustáli. Jsme tedy zpátky u toho, že potřebujeme změnu zákona. Dokud ji neuděláme, budeme vždycky o krok pozadu.

Ve sněmovně je teď návrh na zvýšení turistických poplatků z 50 korun na 100. Není to pro Prahu stále málo?
Podle mě to stále málo je. A upřímně mě mrzí, že je to jen 100. Ten návrh jsme iniciovali na městské části, pak jsme ho posunuli na magistrát a následně do sněmovny. Původně jsme schválili návrh na 200 korun, což mi přišlo odpovídající evropskému průměru – ten se pohybuje kolem 7–10 eur.

Intenzita cestovního ruchu v Praze je velmi nadprůměrná – v jednom z žebříčků jsme dokonce na šestém, sedmém místě. Měli jsme i jednání s panem ministrem Kulhánkem, kde jsme argumentovali pro navýšení na 200 korun. Předložili jsme k tomu podrobný patnáctistránkový návrh.

Výhoda je v tom, že by to nebyla plošná částka. Každá obec si výši poplatku nastaví sama. My jsme jen chtěli zvýšit zákonný limit – protože je podivné, že zákon vůbec omezuje maximální částku. Ministr ale nesouhlasil a chtěl kompromis na 100 korunách. Takže kompromisní řešení je stovka – podle mě jsme mohli být ambicióznější. Ale i tak za to budu rád, protože Praze to může přinést až miliardu korun ročně do rozpočtu, městské části Praha 1 až 150 milionů korun. Tyto peníze bych okamžitě chtěl použít na úklid, čistotu, údržbu zeleně, boj proti graffiti a podobně. Centrum si to zaslouží. Když tu máme tolik lidí, je logické, že správa města stojí víc.

Proč pan ministr nesouhlasil?
Bohužel důvody nebyly sděleny. Řekl jen, že souhlasí se 100 korunami.