× Pohněme s tím. Společně!

Miroslav Kalousek: Stojíme na prahu hospodářské krize. Vláda naše výhledy zhoršuje

11. 6. 2020

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek předvídá závažné ekonomické problémy, které budou mnohem horší, než by si to vyžadovaly důsledky epidemie. Podle Kalouska nebyla Babišova vláda schopná okamžitě pomoci firmám a podpořit ekonomiku. Navíc se chystá zhoršit ekonomickou situaci opakovaným rozpočtovým deficitem.

Ministryně financí Alena Schillerová oznámila, že schodek státního rozpočtu bude půl bilionu. Dala najevo, že i v následujících letech předpokládá další vysoké deficity. K jakým důsledkům to povede?

Paní ministryně nemusí v letošním roce nic prosazovat, protože nic jiného než půlbilionový deficit nás nečeká, což jsem říkal už v dobách, kdy se schvalovaly deficity dvě stě a tři sta miliard. V letošním roce se s tím nedá příliš dělat a já jsem dalek toho, abych vládě vyčítal propad příjmů, za který nemůže. Nebudu jí vyčítat ani výdaje spojené s krizí. Nesmíme ale zapomenout, že do toho půlbilionového deficitu je také nutné započítat šest let rozpočtové neodpovědnosti této vlády, která zvyšovala mandatorní výdaje rychleji, než rostly příjmy. Varovali jsme ji, že jde o neodpovědnou politiku. Ta se do tohoto deficitu také promítne. Nezapomínejme, že v roce 2019 tato vláda prolomila pravidla rozpočtové odpovědnosti, k nimž se zavázala. Již v únoru měla tato země deficit 27 miliard. A to bylo před krizí. Tam se naplno promítalo předchozích šest let. Rozpočet nejsou statická čísla, jde o výsledek politiky. Vláda by nebyla schopna ani omylem dodržet schválený schodek 40 miliard, i kdyby krize nepřišla. To, co je strašně důležité, je, aby nezbytné výdaje byly opravdu efektivní v pomoci ekonomice. O čemž pochybuji. A je také důležité, aby byly jednorázové. Nesmí se promítat do dalších let, protože v dalších letech na to nebudeme mít. Když to trochu přeženu, řekl bych, že v letošním roce bych přežil i vyšší než půlbilionový schodek, kdyby ta vládní opatření byla opravdu efektivní. Hned v okamžiku, kdy ekonomika začne růst, by deficity měly letět dolů. Jenže vláda má úplně jinou představu, na kterou z hlediska dlouhodobé udržitelnosti prostě nemáme.

Znamená to, že je dlouhodobá udržitelnost finanční situace českého státu v ohrožení?

Jedna věc je aktuální míra zadlužení, kde jsme na tom dobře také proto, že jsme se při minulé krizi chovali velmi odpovědně vůči budoucnosti. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti na tom jsme ale velmi špatně a dříve nebo později se ti, kteří kupují státní dluhopisy, začnou dívat na to, jak na tom jednotlivé státy jsou z hlediska schopnosti dostát svým závazkům. A zjistí, že Česká republika je na jedné z nejhorších pozic v Evropě, protože po roce 2030 nás čekají obrovské deficitní problémy v pojistných systémech penzijního a zdravotního pojištění. Zlomí se demografický vývoj, silné ročníky odejdou do důchodu a stanou se z nich státní pojištěnci. Za nimi je velmi málo lidí schopných toto financovat. Tento problém by nás čekal i bez koronavirové krize. A jestli ji chce tato vláda řešit sedm let, naváže na ni krize demografická, kterou nebudeme moci přežít bez rezerv a reforem.

To je ale pro mnoho lidí poněkud imaginární. Řekněme to úplně triviálně: může mít stát bilionový deficit? Co by se reálně stalo?

Lidé si to mohou představit úplně stejně, jako když někomu půjčují peníze. Když za mnou přijdete vy, pane šéfredaktore, a řeknete, že potřebujete půjčit sto tisíc, mohu se poptat, jestli nedlužíte někde jinde, jestli vaše výdaje nejsou dlouhodobě vyšší než vaše příjmy a jestli máte šanci mi je vrátit. Pokud o těch sto tisíc nechci přijít, musím zjistit, jestli si nežijete na vysoké noze a jestli nejste vázán smlouvami k velkým fixním výdajům. Když zjistím, že ano, jsou dvě možnosti: buď vám radši nepůjčím, nebo budu riskovat a půjčím vám, ale za obrovský úrok. A přesně do této situace nás vede tato vláda.

Kdybychom si tedy půjčili letos sedm set miliard korun, nastartovali ekonomiku a během dvou či tří let se vrátili k vyrovnaným rozpočtům, můžeme si to dovolit. Ale to není strategie této vlády. Ta si chce půjčovat na mandatorní výdaje a volební dárečky. A každý, kdo ty peníze bude půjčovat, to uvidí. Riziko dluhové spirály, do které nás tato vláda vede, není letošní, ale je to perspektiva sedmi let.

Mohlo by to třeba znamenat řecký scénář, kde stát neměl už peníze na výplaty svých zaměstnanců? Může přijít i státní bankrot?

Teoreticky někde na konci i může být. Najednou vám na trzích nepůjčí nikdo, musíte se obrátit na mezinárodní instituce a ty vám půjčí za poměrně dramatických podmínek. Především to ale znamená ztrátu perspektivy. V okamžiku, kdy se dostanete do dluhové spirály, splácíte staré jistiny a úroky, stáváte se rizikovým věřitelem a hlavní prioritou nejsou investice pro budoucnost, ale splácení dluhů minulosti.

A hrozí také odliv investic?

Investic do cenných papírů státu. Myslím si, že jde o špatný signál pro investory na finančních trzích. Pokud jde o přímé investory na území České republiky, tam je proměnných daleko více.

Jaké mohou být důsledky pro inflaci?

To v tuto chvíli nejsem schopen odhadnout. Lidé by ale měli mít strach o své peníze. V okamžiku, kdy jsme na prahu hluboké hospodářské krize, kdy vláda dělá politiku neudržitelných rozpočtů, což zapírá svým občanům, a současně máme jen třicetiletou výpůjční historii a také velmi zranitelnou měnu, neumím říci, jak se to do inflace a ochrany úspor promítne. Doba ale bude mimořádně turbulentní a důsledky nebudou pozitivní.

Říkáte, že stojíme na prahu hospodářské krize. Jaké budou její projevy? Co si máme pod tím představit pro konkrétní situaci lidí?

Stojíme na prahu situace, kdy se prudce propadá dominantní segment našeho HDP, což je průmysl. Stavebnictví dojíždí ze starých zakázek. Strašně záleží na tom, jak rychle poroste poptávka. Jistou útěchou vzhledem k nekompetenci Babišovy vlády pro nás může být, že pro naši ekonomiku je mnohem důležitější vnější poptávka než hospodářská ekonomika vlády. Je nesmírně důležité, jak rychle se ode dna odrazí ekonomika eurozóny. Nepropadejme ale sentimentu. Německo se chovalo daleko odpovědněji v letech růstu a tvořilo obrovské rezervy, které nyní napumpuje do ekonomiky. Nebude je ale pumpovat do své ekonomiky proto, aby pomohlo ekonomice české. To sice bude vedlejším efektem, ale německé firmy budou v daleko lepší situaci než ty české. Bude nám zoufale chybět likvidita. Je to vinou nesmírně pomalé pomoci, kterou vláda slibovala, ale nezrealizovala.

Slyšíme i experty, kteří očekávají po recesi brzký nový růst...

Optimisté předpokládají, že po pádu na dno, které Evropu čeká ve třetím kvartálu, dojde zase k rychlému růstu. Já ale nepatřím mezi optimisty. Myslím si, že dno bude delší a růst nepůjde tak razantně nahoru. Změní se spotřebitelské chování firem i domácností. Ano, jsme na prahu krize, o jejímž průběhu víme velmi málo. To, co víme, je, že na úroveň HDP roku 2019 se několik let nedostaneme. Budeme mít vyšší nezaměstnanost. A nemůžeme si dovolit čekat všechna ta léta a financovat rozbujelý stát takovým objemem jako v roce 2019. Pokud to vláda chce dělat, vede nás do dluhové spirály a mimo prosperitu.

Jak hodnotíte vládní pomoc firmám? Mnozí si stěžují, že je pomalá.

Na to se stačí podívat. Nástroje, které vláda používá, nejsou vzdálené zemím kolem nás. Jenže se utápíme v byrokracii a neschopnosti. Zatímco Německo či Rakousko z hlediska likvidity reagovaly v hodinách a dnech, tak u nás bohužel v týdnech a měsících. Vláda slíbila, že vrhne do ekonomiky pět procent HDP jako rychlou fiskální pomoc. Kdyby to udělala a do ekonomiky by těch pět procent přišlo, tak už bychom to všichni viděli. Šlo by o velmi účinnou pomoc. Jenže vláda ve skutečnosti do ekonomiky k 30. květnu dala pouhých 0,7 procenta HDP.

To je ověřené číslo?

Ano, sám jsem si ho ověřoval. Právě proto bude propad ekonomiky horší, než by to být muselo.

Přitom vládní garnitura suverénně ovládá celý prostor. Voliči demokratických stran nyní prožívají frustraci z toho, co ukázala volba nových radních České televize. Zabetonovanou politickou situaci. Jaká je naděje, že se situace zlomí?

Frustraci prožívá ten, kdo to nečekal. My, kteří jsme to čekali, jsme byli frustrováni dlouho dopředu. U volby radních ČT se vědělo, že se chystá dohoda ANO, SPD a komunistů. Diskutovalo se jen o tom, zda Českou televizi ovládnou prostřednictvím schvalování rozpočtu ČT, nebo při volbě radních. My jsme se skutečně snažili udělat dohody o naprosto jednoznačně nestranných jménech. Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že například Michal Klíma by si nenechal diktovat nic od jakékoli politické strany. Poslanci vládní koalice dlouho předstírali, že o dohody stojí. Ale nakonec došlo k tomu, že my pesimisté jsme měli pravdu. Vládní síly se spojily a byli zvoleni lidé, kteří se budou snažit o to, aby Česká televize byla co nejvíce televizí státní.

Mohla tomu opozice čelit lépe?

Ti, kteří tento stav vyčítají demokratické opozici, by si měli prosím povšimnout, že opozice má menšinu. Když se většina domluví a nemá žádné etické zábrany, tak nelze vyhrát.

Mocenská koalice ANO, KSČM a SPD ve Sněmovně směřuje v otázce České televize k ruskému modelu Rossija 1. Babišovo hnutí ANO přitom předstírá proevropskou politiku.

Vy jste řekl ANO, KSČM a SPD, což jsou nepochybně síly, které stály za zvolením nových radních. Ale z politického hlediska nejvíce viním ČSSD. Vím, že je nevolili, ale jsou vládní stranou, v jejíž moci bylo této volbě zabránit. A oni to neudělali. Ten, kdo mohl něčemu zabránit, a neudělal to, je velký viník.

Jaké síly tedy u nás vlastně vládnou?

Není možné si nevšimnout, že se zde tvoří velmi zvláštní koalice napříč spektrem od komunistů, přes populisty až po takzvaně národoveckou pravici. Politické spektrum je kružnice a extrémy k sobě mají velmi blízko. To jsou politické síly, které spolu v ekonomice nemohou souhlasit, ale shodují se na jedné nesmírně nebezpečné větě o tom, že z Ruska k nám nepřichází žádné riziko. A také se shodnou, že veškeré riziko přichází z EU. Koalice s tímto přesvědčením existuje ve Sněmovně i ve společnosti. To pokládám za vážně nebezpečné a je to věc, která má potenciál připravit naše děti o budoucnost v západní Evropě.

Co říkáte tomu, že ANO v europarlamentu zasedá ve frakci eurofederalistů a liberálů Renew Europe. To je zarážející, že doma dělá přímo opačnou politiku vůči tomu, kam se zařazuje na evropské scéně. Spojuje se kupříkladu opakovaně s promoskevskými stranami.

Babišova vládní strana těží z toho, že její voliči, a já jim to nevyčítám, se dívají na svůj každodenní život z hlediska svého místa a regionu a netouží po rozhledu po Evropě. A tak nevidí, že Babišova strana mluví jinak v Evropě a doma. To je nefér vůči voličům, popírá to jakoukoli hodnotovou základnu, ale oni v hnutí ANO ani žádnou nemají. Druhá věc je, že u bývalých agentů StB nikdy nevíte, do jaké míry byli svázáni s bývalou ruskou zpravodajskou službou. Jednou agent, vždycky agent. U premiéra Babiše nikdy nevíte, do jaké míry musí v určitých momentech vyhovět ruské zpravodajské službě. Netvrdím, že tomu tak je, ale tvrdím, že toto riziko tady jednoznačně je. Proto by takoví lidé nikdy neměli být ve vedení státu.

Jak si jako křesťansky orientovaný politik vysvětlujete, že toto riziko nevidí kardinál Dominik Duka, který dodal takovou nominantku do Rady České televize, která přesně vyhovuje protievropské frontě?

To je pro mě osobně velmi bolavé. Velkou část života byl pro mě Dominik Duka velkým mravním vzorem. S životem čestným a tak statečným, já jsem v sobě podobnou odvahu nikdy nenašel. O to hůř chápu jeho postoje, se kterými se nemohu ztotožnit. Tím neříkám, že jsem si ho přestal vážit, jeho život si úctu zaslouží. Jeho postoje k současné politické situaci jsou pro mě nepřijatelné.

Jak hodnotíte novou radní ČT Hanu Lipovskou?

Bylo zvoleno médium paní Bobošíkové. A u té víme, o koho jde. Také se velmi líbí Trikolóře a dalším promoskevským silám. Někdo slouží cizím zpravodajským službám dobrovolně, někdo jako užitečný idiot, někdo se tomu brání.

Ale teď jsme přece hrdinně vyhostili dva ruské diplomaty.

Nevím, co si o tom myslet. Cítím z této kauzy velké rozpaky a myslím, že nikdo z nás se nikdy nedozví, jak to doopravdy bylo. Nesmírně si vážím hodnotového ukotvení Ondřeje Kundry z týdeníku Respekt a jeho upřímné snahy sloužit demokracii. Ale současně si myslím, že jeho osobnostní a intelektuální vybavení z něj dělá ideální hlásnou troubu dezinformací. Mám s tím i své osobní zkušenosti.

Od roku 2013, kdy Andrej Babiš fakticky převzal stát, je zde veden politický zápas o liberální demokracii. Babišovy kriminální kauzy jsou u ledu a jeho konflikt zájmů je neustále zatemňován a bagatelizován. Existuje šance, aby tento zápas někdy vyhráli demokraté?

Kdybych si myslel, že žádná šance není, nesedíme tu spolu. Myslím si, že ta šance existuje. Ti, kteří by si přáli svobodný a demokratický stát, musí vidět alternativu. Není v roztříštěné opozici, ale ve spojené síle, která zapomene na rozmíšky. Je nutné společně bojovat o právní stát. Myslím, že to je možné. Myslím si, že se mohou demokratické strany sejít na dvou kandidátkách. To je dostatečná alternativa. Pokud to nedokážou, půjde o selhání demokratických sil. Jsem ochoten pro to udělat cokoli.

Je v TOP 09 dostatek odhodlání pro to, abyste šli do volební koalice?

TOP 09 se o to snaží od roku 2016. Ale nebudu říkat, kde jsou překážky. Věřím, že se to podaří. A doufám, že racionální strategie zvítězí. Je tu jistě důležitý souboj programů ve všech možných společenských disciplínách. Ale to, o co by nám mělo jít, je právní stát a pocit svobody každého občana.

Jenže po koronaviru tady přebujela moc státu tak, že je občanská společnost zatlačená do kouta a situace tu není dobrá.

Ta situace není dobrá už sedm let a je jasné, že když přijde něco, co vás oprávněně vyděsí, přichází nejstarší politický fígl, který vždy dokonale funguje: vystrašíme vás a pak vás ochráníme. Ten efekt je obrovský. V tuto chvíli odeznívá strach z nákazy a přichází strach z existence. Máme dost argumentů na to, abychom dokázali vysvětlit, že současná vládní moc se nestará o ekonomickou existenci všech občanů České republiky, ale o existenci několika vybraných skupin, které chtějí vysát poslední rezervy z této společnosti. Jde o to najít způsob, jak to většině lidí vysvětlit.

Mezi těmi vybranými skupinami asi nevidíte živnostníky, podnikatele a vůbec lidi, kteří táhnou svojí iniciativou ekonomiku a rozvoj země. Jak se k těmto lidem vláda podle vás chová?

Vláda se k nim chová přesně tak, jak se chová upír ke své oběti. Vysajeme z vás poslední kapku, a až žádná další kapka nebude, tak odejdeme, a ať si s tím někdo jiný poradí.

To není vůči české společnosti moc hezké.

To je jim ale přece úplně jedno. Jde o mafii, která ovládla stát. A až nebude co drancovat, tak už ani nebude chtít vládnout.

 

Forum 24, Pavel Šafr

V Praze dne 11.6.2020

ŠTÍTKY

Osobnosti:
Miroslav Kalousek
TOP 09 Facebook Twitter YouTube Instagram

KONTAKTUJTE NÁS

CELOSTÁTNÍ KANCELÁŘ TOP 09

Opletalova 1603/57
110 00 Praha 1

info@top09.cz
ID datové schránky: 86ttzqc
telefon: 255 790 999

 

TISKOVÉ ODDĚLENÍ

Vladan Vaněk

tiskový mluvčí

Vladan.Vanek@top09.cz

tel.: 255 790 951

mob.: 608 165 679

REGISTRACE PRO NOVINÁŘE

PODPOŘTE NÁS

JAK FINANČNĚ
PODPOŘIT TOP 09?

 

TRANSPARENTNÍ ÚČET
TOP 09 PRO DARY

 

FAKTURAČNÍ ÚDAJE
A BANKOVNÍ SPOJENÍ

IČ: 71339728
DIČ: CZ71339728
(nejsme plátci DPH)
č. účtu: 10909090 / 5500

Váš názor

Copyright © 2009-2020  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Karel Schwarzenberg:Za demokracii a svobodu musí bojovat každá generace.
Děkujeme