To, že Václav Klaus chce prezidentem Miloše Zemana, nepřekvapí. Otázka ovšem zní, proč svůj vkus podpořil argumentem, že hlavou státu má být ten, kdo v této zemi strávil celý život. Je to skutečně tak, že pouze takový člověk patří do této země a je její součástí?

18. 1. 2013

Jestli by se česká společnost měla na něčem shodnout, pak na tom, že tato země - její společenský i historický vývoj - prošla diskontinuitou. Bylo to čtyřicetileté období (započítáme-li i nacistickou okupaci, tak padesátileté), kdy značná část české elity odešla do exilu. Ne proto, aby se měla lépe, ale aby mohla udržovat aspoň nějakou kontinuitu.

K této elitě patřil Karel Schwarzenberg, Pavel Tigrid (ministr kultury první Klausovy vlády) a svého času i Komenský.

O jejich vztahu k zemi a její historii není pochyb. Zůstali součástí české kultury a společnosti, ač tu právě nežili. Takže jakmile vynucená diskontinuita skončila, vrátili se. Patří tím snad méně do této země a její společnosti?

Litva, Lotyšsko i Estonsko měly prezidenty, kteří odešli do exilu před Sověty jako mladíci (estonský Ilves se tam dokonce narodil) a do již svobodných zemí se vrátili. My jsme nebyli přímo anektováni Sovětským svazem, ale hlavní rys je společný.

Pokud by měl být prezidentem jen ten, kdo tu strávil celý život, kdo tak či onak prošel normalizací, kdo se tak či onak naučil ohýbat hřbet a lhát, značně si zužujeme výběr. Jistě, byli i tací, kteří tu strávili celý život, aniž by ohnuli hřbet. Ale kolik jich bylo? Lidé jako Schwarzenberg či Tigrid nereprezentují typického Čecha z té doby, ale takového bychom snad za prezidenta chtít neměli.

Zbyněk Petráček

Lidové noviny, 18. 1. 2013, rubrika: Titulní strana, str. 1

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme