Kubata: Čelíme největší krizi od II. světové války?

Události posledních měsíců vyvolaly spektrum otázek. Spekulujeme nad příčinami ekonomické krize, ptáme se, zda sociální stát může dále existovat v podobě, jak jej známe, jestli je globalizace příčinou našeho blahobytu, nebo důvodem probíhající krize, zda je ekonomický rozmach Číny počátkem konce ekonomické nadvlády USA a Evropy či zda bohatí mohou za chudobu druhých.

Konec dvacátého a začátek jednadvacátého století nám ukázal, že šíření dobrých i špatných zpráv, krizí, jejich řešení i nemocí a nalézání způsobů jejich léčby nabralo obrovské zrychlení. Infikovaný člověk dnes nasedne do letadla a během pár hodin je nový druh nebezpečné choroby na druhém konci světa.

A velmi podobné je to i se šířením propadů na finančních trzích či se sociálními nepokoji. Dnes navíc díky internetu, Facebooku nebo Twitteru vzniká vzájemné informování a souznění lidí, které však kromě okamžité nespokojenosti nespojuje nic jiného. Pocházejí z rozdílných koutů planety, jsou z jiných náboženských, kulturních, společenských skupin. Tradiční spojující hodnoty a prvky, jako jsou rodina, víra, stát, kontinent a další, střídá příslušnost k „zasažené“ skupině, která se okamžitě zformuje ve virtuálním prostředí internetu.

Ukazuje se, že industriální rozvoj a cesta k zásadnímu zvýšení životní úrovně nejen v Evropě nejde ruku v ruce se stejným přístupem k produktivitě práce nebo odpovědnosti za společné cíle a úkoly. Státy se formují do různých účelových uskupení, která jsou zpravidla definována společným ekonomickým cílem, a tedy prospěchem, ale občané mnohdy těmto složitým cílům nerozumějí, protože politici nejen že nechtějí, ale často ani neumějí fundovaně vysvětlovat podstatu věci a vše zůstává na povrchu.

To vše bohužel podněcuje skupinovou radikalizaci, nárůst extremismu a vede ke ztrátě důvěry lidí v politický systém i politiky obecně a ke zvýšení sociálního napětí a extremismu. Neprožíváme nic nového. V minulosti jsme mohli být svědky podobných pnutí a otřesů, bohužel vedoucích i ke světovým válkám. Jen to šíření bylo mnohem pomalejší, takže vlastně samotný vznik problému byl na mnoha místech světa zaznamenán až v okamžiku, kdy již byl u svého konce. Dnes je díky internetu vše úplně jinak! Vznikne problém, ještě ten samý den je pojmenován viník a druhý den už jsou masy v ulicích metropolí celého světa.

Cestou k nápravě nemůže být nic jiného než na jedné straně poctivé, nezkreslené a neúčelové vysvětlování stavu věcí veřejných a nezakrývání, ale ani nepřehánění nebezpečí dneška a na druhé straně návrat každého z nás k našim tradičním hodnotám, které by se měly stát záchrannou kotvou v dnešním zrychleném turbulentním prostředí. Je normální a správné věřit své rodině, mít rád svoje sousedy a místo kde žijeme, milovat svou vlast pro vše dobré z minula i ze současnosti a především věřit v její budoucnost.

My se stále obracíme vůči státu, co vše by pro nás měl udělat, ale mnohdy sami nemáme uklizeno před svým prahem. A tam bychom měli začít, protože to můžeme začít dělat okamžitě!