Kodexy nejsou všelékem, ale šancí

V pátečním článku (Velký byznys vyhlásil boj korupci, HN 29. 1. 2010) jsme se dověděli, že velké firmy už nemají chuť čekat, až se korupce začne řešit na státní úrovni a chtějí vzít iniciativu do vlastních rukou a kultivovat české prostředí z firemní úrovně. Není divu, že je nebaví dívat se na přešlapování politiků. Vzpomeňme na akci Čisté ruce, která byla velkým volebním tahákem roku 1998 a v květnu roku 2000 byla po naprostém fiasku ukončena. Od roku 1998 se Česká republika stihla posunout v míře vnímání korupce z původně 37. místa na 52. a v žebříčku Transparency International zaujmout místo mezi rozvojovými zeměmi.

Vítám iniciativu Ernest&Young, Skansky a dalších firem k potírání korupce vlastní seberegulací a sebekontrolou. Má však šanci uspět? Ano, je však třeba splnit některé podmínky.

Tuto iniciativu musí brát vážně. Pokud by to byl jenom formální nebo marketinkový nástroj, je jejich snaha odsouzena předem k nezdaru. Etické kodexy jsou podpůrným nástrojem, který má kultivační potenciál. Nejsou všelékem, ale pokud se s ním pracuje jako se závaznou normou, pomáhají upravovat vztahy dovnitř firmy i vně.

Ty společnosti, které se rozhodly tuto iniciativu začít, i ty, které se k ní přidají, budou tvrdě posuzovány. Nezlehčujme jejich snahu, nepřipomínejme jim cynicky pochybení minulosti, ale přispějme k tomu, aby se mohly vnitřně kultivovat.

Odvaha, s jakou zmíněné firmy udělaly tento krok, budí respekt a také naději. Může to být dobrý začátek.