V České republice máme jeden zdravotní systém, který zajišťuje všem občanům rovný přístup ke zdravotní péči. Krajské úřady v něm mají ze zákona za úkol provozovat služby první pomoci a záchytné stanice, v roce 2003 pak přešly do jejich kompetence bývalé okresní nemocnice a kraje se tak staly největšími poskytovateli lůžkové péče v ČR.
Krajské úřady tyto nemocnice postupně transformovaly z části na příspěvkové organice, na akciové společnosti či menší společnosti s ručením omezeným. Po analýzách si ponechaly část zdravotních zařízení, které dnes tvoří páteřní síť regionálních poskytovatelů lůžkové péče. Nedomnívám se, že by byly mezi jednotlivými kraji zásadní rozdíly stran fungování nemocnic. Obecně ale lze předpokládat, že nemocnice, které byly transformovány do akciových společností a musí tak plnit všechny zákonné povinnosti, spravují svůj majetek efektivněji a dosahují lepších hospodářských výsledků. Samotná akciová společnost ale není patentem na úspěch, vše závisí na lidech a v tomto případě i na příslušném managementu. V některých krajích je vidět větší snaha o racionalizaci aktivit a to formou specializací v rámci jednotlivých zdravotních zařízení.
Úkolem ministerstva zdravotnictví zůstává nastavení podmínek a to prostřednictvím seznamu výkonů, způsobu a výše jejich úhrady, do popředí se dostává systém plateb DRG (platba za diagnózu). V úhradové vyhlášce pro letošní rok dochází ke sbližování plateb za jednotlivé výkony mezi různými poskytovateli zdravotní péče, přičemž menší krajské nemocnice se tímto krokem dostávají do lepší ekonomické pozice. Ministerstvo zdravotnictví tak jasně deklaruje, že smyslem všech těchto kroků je snaha o co největší efektivitu a racionalizaci poskytované péče bez ohledu na to, zda je zřizovatelem zdravotního zařízení stát či jakýkoli kraj.
Krajské noviny, 28. 3. 2013
