Hovoří se o vás jako o nejžhavější kandidátce na post ministryně kultury po Jiřím Besserovi. Nabídku jste dostala, kdy odpovíte?
Ano, dostala jsem ji ve čtvrtek dopoledne. Potěšila mě, ale rozhodování není pro mě jednoduché. Není to jen o postu ministra, ale přináší to mnoho změn, které musím zvážit. Musím to probrat se svou rodinou, ale také se svým lékařem. Mám nějaký zdravotní problém a je otázka, jestli bych to celou dobu zdravotně ustála.
Jsou vaše problémy tak vážné, že by vás limitovaly v plné práci?
V určité míře ano. Nemyslím, že je nutné říkat, o co jde.
Kdy tedy od vás čekají definitivní rozhodnutí?
Vzhledem k tomu, že mám čas na rozmyšlenou do pondělí, tak si nechávám otevřená zadní vrátka. Ale přiznávám, více se to posouvá k tomu ano. Jak kvůli různým okolnostem, tak různým tlakům, které jsou přirozené a kterým se asi nelze vyhnout.
Jakým? Už vám někdo naznačil, že byste to měla odmítnout?
Samozřejmě.
Je z vaší politické strany?
To ne. Pokud jde o mé kolegy, pak jejich přístup je - řekla bych - až ochranitelský. Podporují mě. Jsou ale i tací, kteří říkají: rozmysli si to. A já uznávám, že pokud se člověk pro něco takového rozhodne, dostane se někam jinam. Ať chcete nebo ne, ztrácíte soukromí. Kus toho soukromí přitom potřebuje každý člověk. Bez něho se neobejdete, ať děláte cokoli. Musíte mít koutek, kde ze sebe dostanete to, co se na veřejnosti nerozdává a neukazuje. Proto je to složité rozhodování.
Co vám radí rodina?
Nejvíc rozporuplných pocitů má manžel. Děti mají už svůj život, už to berou více zvenčí, takže říkají: proč ne, zkus to. Manžel tak jednoznačný není a váhá. Říká: budu tě podporovat, ale ví, že je to těžké. Je doktor farmacie a ví, že se s nějakým zdravotním problémem potýkám. Taky ví, že taková funkce dva lidi zčásti rozdělí. Žijete život na dálku. Cesta domů z Prahy mi trvá čtyři hodiny. A přiznám se, že i já mám trochu obavu a vím, že to nebude procházka růžovým sadem.
Na postu ministra kultury je poměrně velká fluktuace. Helena Třeštíková, o které se, stejně jako o vás, mluvilo jako o slušném člověku, vydržela ve funkci 17 dní. Nakolik to hraje roli při vašem rozhodování?
Myslím si, že by bylo lepší, kdyby každý, kdo jde na pozici ministra, na ní vydržel celé období. Na to, aby se člověk do problematiky dostal, nestačí ani měsíc, ani dva. A další období je nutné pro to, aby něco připravil a také prosadil. Ty čtyři roky jsou tak akorát na to, aby se něco začalo a dokončilo. A nakolik ovlivnila fluktuace na kultuře mé rozhodování? Politik by měl být připraven, že to není pozice napořád.
Pokud funkci přijmete, jste připravena i na různé politické tlaky, které se kolem vás objeví? Helenu Třeštíkovou právě nátlaky zvnějšku „vyhnaly“ z politiky.
Byla bych naivní, kdybych si myslela, že něco takového nemůže přijít. Nemohu dopředu říci, jak budu reagovat. Ale tlakům v této práci musíte odolávat pořád. Jde o to, jaké budou, jak silné. Pokud to bude špatně a nebudu to moci ustát z jakéhokoli důvodu, pak pro resort samotný bude lepší, když tam nebudu. Člověk vydrží mnohé, ale ne všechno.
Měli by podle vás zveřejňovat své majetkové poměry lidé před vstupem do politiky?
Proč ne.
Tak jaké jsou ty vaše?
S manželem vlastníme dům a pozemek, na kterém stojí. Ještě stále mám auto, Volkswagen Golf, které se chystám prodat. Dostává se do situace, kdy bude potřebovat větší péči odborníků, a to já rozhodně nejsem. Jen za rok jsem najela šedesát tisíc kilometrů. A to je vlastně všechno.
Co úspory?
Samozřejmě nějaké mám, ale nejsou miliónové. Jediné příjmy, které jsem kdy měla, byly vždy z výplaty. Nikdy jsem nepodnikala a myslím, že ani nebudu, protože k tomu prostě nemám vztah. Vždycky jsem se bála jakýchkoli transakcí, které by nebyly čisté a jasné. Mám to tak v sobě nastavené. Určitě to bude výchovou.
Ptám se proto, jestli vás případně nemůže dohnat podobný problém, jako některé členy vlády, dnes už bývalé.
Nemůže. Nemám absolutně žádný problém se zveřejněním svého majetku.
V pátek jste ale hlasovala proti návrhu zákona o majetkovém přiznání z dílny soc. dem.
Ano. Se svým majetkovým přiznáním nemám problém, tady šlo o něco jiného. Nemám problém se svou minulostí. Jsem dle mého názoru slušný člověk, celý svůj život jsem tak žila. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Pokud bych teoreticky řekla ano a vstoupila do ještě vyšší politiky, a pak šlápla někomu na nohu, tak se může stát, že se budou hledat i věci, které by se běžně nehledaly. Když někdo bude chtít, tak mě může utopit na lžíci vody.
Může tedy souviset atak na ministra Bessera kvůli jeho podnikání s odsouzeným korupčníkem a firmou na Floridě s odpůrci církevních restitucí, jak tvrdí jeho manželka?
Sama tomu příliš nevěřím. Nechci spekulovat, co dohnalo pana ministra, ale to může být ta lžička vody. Směr, kterým se vydal, byl dobrý a jeho odchodu je svým způsobem škoda.
Takže budete pokračovat v tom, co začal?
V každém případě bych chtěla dokončit církevní restituce.
A v té podobě, v jaké je on připravil?
Dokončit církevní restituce.
To zní, jako byste chtěla něco udělat jinak.
Nemohu to vyloučit. V této chvíli na to nechci odpovídat, nebylo by to dobře. Myslím, že započatá práce by se měla dokončit. Tak, či onak.
Názor na restituce církevního majetku není v české společnosti jednoznačný. Ozývá se, že by církev měla být chudá, že by neměla nárokovat tak velký majetek.
Podle mě už k určitému kompromisu došlo, takže stát nebude vyplácet tolik, kolik se původně uvažovalo. Já vycházím ze zásady, že jestliže vám někdo vezme majetek, není to přece v pořádku. Proto jsem přesvědčena, že k jakémusi - zdůrazňuji jakémusi -vyrovnání s církvemi by dojít mělo. Je otázkou diskuse, jak velký díl by se měl vracet, v jaké hodnotě, jakým způsobem.
Je právě teď ta správná doba s ohledem na ekonomickou situaci?
Myslíte, že jindy bude? Byl vůbec někdy ten čas, kdy jsme si mohli říci, že je všechno úžasné a máme všechno? Nikdy nebude ideální doba, vždycky nám někde budou chybět peníze. Uznávám, bude to pro stát určitá zátěž, ale je to podle mého poctivé.
Jste věřící?
Ano. Ale to s tím nemá nic společného. To je o něčem jiném. O vlastnictví, o tom, že je poctivé vůbec ten krok udělat.
Kde tušíte v resortu největší zádrhel, pokud kývnete?
Nejtíživější je vždy otázka peněz. Bude to boj. Kultura nedostatkem vždy trpěla více než jiné resorty. Žádné světlé zítřky v tomto směru čekat nemůžeme.
Do kultury jde ani ne procento HDP, jak naléhavě chcete bušit na Kalouskovu rozpočtovou tvrz?
Je pravda, že kultura se posouvá do zadnějších řad, protože je zde pocit, že je třeba podporovat jiné, důležitější věci. Ale jsem si jistá, že si určitě zaslouží více peněz. Jsem přesvědčena, že jaká je kultura země, tak jsou lidé kulturní. Čím měně kulturních lidí, tím hůře pro společnost.
Kde ale vzít a nekrást?
Možná jinak hospodařit.
Jak?
Když vezmu obor kultury a jeho nároky. Pravda je ta, že kdo si na sebe nemůže sám vydělat, to jsou památky. To větší šanci v tomto směru mají živí umělci. Pomáhat se musí finančně všem, ale přece jen herci, zpěváci, malíři mohou na rozdíl od stavby sami tvořit, mohou si pomoci sami. Takže, já vidím pomoc památkám jako důležitou. Pokud se vám rozpadne vzácná památka, je to prostě konečná.
Uslyší na to politici?
Možné to je, ale není to jisté.
Ve Sněmovně jste se zatím veřejně moc neprojevovala, moc se o vás neví. Takže - troufáte si manažersky na funkci ministryně?
Nevím, jakou to má souvislost s tím, co jsem předvedla zatím u řečnického pultíku ve Sněmovně. Je ale jisté, že určitě není jednoduché řídit tři stovky lidí. Zatím jsem měla pod sebou jako starostka nějakých pětašedesát lidí na úřadě ve Vizovicích. Ale nikdo to přece nedělá sám, ani já ne. Takže pokud se do nové role dostanu, budu s tím muset pracovat.
Budete pracovat s lidmi, které do úřadu přivedl Jiří Besser?
To je velmi předčasná otázka.
Hokejista Besser přišel na ministerstvo „s hokejkou“. Razantně začal výměnu lidí, stáhl na svůj stůl většinu rozhodování. Jak se vám jeho styl zamlouval?
Nechci hodnotit, jakým stylem řídil resort pan ministr Besser. Je to razantní člověk, díky tomu také dokázal prosadit některé věci. Já jsem ale jinak nastavený člověk, tento styl mi není daný. Takže se nemůžeme srovnávat. Nepředpokládám, že já půjdu s hokejkou, jak říkáte. Prostě jsem jiný člověk, chovám se jinak.
Nemáte strach z toho, že kvůli neznalosti prostředí se můžete stát terčem nátlaku různých lobbistů a zájmových skupin? Že vás takříkajíc mohou i spolupracovníci při rozhodování oblafnout?
Z toho musí mít strach každý soudný člověk. Každý vás může oblafnout. Máte jistotu, že vás nepodrazí vašich deset kolegů? Ale přece nemůžete přijít mezi skupinu určitých lidí s představou, že jsou špatní, že vás chtějí podrazit. Určitě je na místě obezřetnost, ale nikoli apriorní nedůvěra.
V otázce slučování dvou operních scén jste měla jiný názor než váš předchůdce, je to tak?
Ano, v první fázi, když se tato otázka nastolila, jsem si i já myslela, že když se nebude Státní opera s Národním divadlem slučovat, že by to bylo možné. Ale postupně ty kroky ukazují, že sloučení přinese kýžený výsledek.
Co si pod tím kýženým výsledkem představit?
V této chvíli předpokládám, že když už k takovému kroku došlo, tak to bude mít vliv na finanční proces, že řízení bude jednodušší.
Čili až čas ukáže, jestli to bylo správné rozhodnutí…
Snad ano. Je to těžké. Určitě by tyto dva subjekty mohly být samostatné, mít své vlastní vedení. Na druhou stranu ale úplně nelogické to spojení také není. Ale doufám, že když už k tomu došlo, tak ty, kterých se to týká, to neodradí a časem si třeba řeknou, že se báli zbytečně. To bych si moc přála. Už kvůli těm lidem.
Jako obyvatelka Moravy budete řešit i otázku Muchovy Slovanské epopeje. Jaké řešení případně podpoříte?
Osobně nejsem přesvědčena, že je nezbytně nutné Epopej převážet z Moravského Krumlova do Prahy. Proč by neměla zůstat tam, kde je? Vím, že každá strana má své důvody. Mně osobně se ale při pohledu na celou republiku zdá, že přestěhovat Epopej by byla škoda. Jestliže chceme lidem zvenku ukázat vše, pak to má své opodstatnění. Praha je nádherná, ale škoda, že lidé nevědí, že i mimo ní je něco krásného. A obzvlášť v oblasti kultury, památek.
Obdobná situace je i kolem točny v Českém Krumlově. Měla by podle vás zůstat tam, kde je?
Je to trochu sporné. Z toho důvodu, že točna do barokního parku z pohledu UNESCO a památkářů nepatří. Na druhou stranu chápu lidi, kteří to obhajují, protože se tam hraje divadlo a park mu dává atmosféru. Pak si kladete otázku: tak proč by tam nemohla zůstat?
Pokud byste šla do ministerského křesla, pak by na vás asi čekalo také dotažení rozhodnutí demolice domu na Václavském náměstí.
Nerada bych se k tomu teď vyjadřovala, protože neznám všechny detaily. Znám ale jeden podobný příběh. Ve Vizovicích jsou dvě náměstí, která mají trojúhelníkový tvar a patří do městské památkové zóny. V 70. letech se část náměstí vybourala a zastavěla docela nevzhlednými budovami. Všichni z toho byli nešťastní. A když se někdo zeptal našeho kronikáře, co tomu říká, tak se zamyslel a řekl: změny patří k životu, nelze lpět úplně na všem. Často lpíme na věcech, na které jsme zvyklí, že patří k našemu životu. Pokud by to neplatilo, tak možná ještě dnes budeme žít v jeskyních. Tím nechci říct, že zbourání památky je vždy správné. A příběh Václavského náměstí opravdu nechci teď hodnotit. Obecně tvrdím, že je správné chránit to, co si to zaslouží, na druhou stranu není možné uchránit úplně všechno.
Jak vnímáte spor mezi městy a obcemi i mezi politiky o přerozdělení daní?
Myslíte, že je v pořádku, když čtyři velká města mají nadstandardní příjmy? V čem jsou jiná? Je to spravedlivé? To přece není v pořádku. Podívejte se na to obráceně: jak by se komu líbilo, kdyby třeba Zlín měl sedmkrát víc peněz než Praha? Bylo by to fér? Jistě že ne.
Co argument, že Praha je centrem řízení státu, jsou tu ministerstva, velké firmy?
Velké množství firem má sídlo v Praze, ale neprovozují v ní žádnou živnost. Provozují ji v jiných městech a obcích, které jim poskytují servis. Opravují silnice, likvidují odpad. To je jen jeden z příkladů. Tento zákon má vyřešit to, aby se rozdíly mezi čtyřmi velkými městy a zbytkem obcí zmenšily. Nejde o vyrovnání, ale o zmenšení rozdílu příjmů na jednoho obyvatele. A vím, že nikdy nebudou jedna ku jedné. Ale každý přísun peněz do malých obcí je důležitý. Ty obce musejí nějak žít, i když mají rozpočet třeba jen pár miliónů. Starostové často chodí a žebrají o peníze. Tak proč jim nepomoci alespoň tímto zákonem.
Nehrála jste náhodou v komparsu ve filmu Metráček, kde se proslavil coby nadějný atlet exministr kultury Vítězslav Jandák?
Ani náhodou. Ale hrála tam spousta mých známých, protože se natáčel u nás v základní škole ve Vizovicích.
Tento týden vám Jandák dal najevo, že vám osobně kotníky okopávat nebude. Co pro vás taková slova soc. dem. stínového ministra znamenají?
Je to vtipné, akorát jsem mu říkala, že doufám, že se mu ta noha nezvedne výš. Přiznávám, že mě to potěšilo.
Právo, 10. 12. 2011, Rubrika: Rozhovor, str. 7
