Farský: Evidence tržeb velké daňové úniky neřeší

22. 1. 2016

Jak všichni určitě víte, státní rozpočet má svoji výdajovou a příjmovou stránku. Na té výdajové stránce jsme se od pana ministra financí dozvěděli, že se vyplýtvá ročně nějakých 200 mld. korun. To jsou vyjádření, která opakovaně pronesl na předvolebních mítincích, která sice mírně zjemnil, když říkal, že vlastně jenom plácal, že nevěděl úplně, jaká ta čísla jsou, ale přesto 200 miliard korun je hodně velká částka. A to je výdajová část rozpočtu.

My teď řešíme příjmovou část rozpočtu. Bavíme se tady o iluzorním zvýšení výběru daní. Iluzorním v tom smyslu, že samozřejmě vychází z nějakých propočtů, kde, jak vidíme, kvalita podkladů, ze kterých vychází ministerstvo, je zoufalá. Ten posudek od BDO, který tady tak krásně zpochybnili jednotliví poslanci, ale on ho zpochybnil i pan ministr tím, že používal čísla, která v něm nejsou. Jestli to má být podkladem pro to, abychom změnili podnikatelské prostředí pro 600 tisíc podnikatelů, tak je to docela zoufalý přístup. Ten posudek byl zadán už v loňském roce v lednu. Jsme ve třetím čtení, které probíhá už poněkolikáté, a my jsme si teprve 18. ledna ten posudek mohli přečíst na stránkách Ministerstva financí.

Nejdřív jsem si říkal, proč tento posudek pan ministr schovává, proč nám nepředloží něco, co za 200 tisíc korun nakoupil pro potřebu a podporu své argumentace. Když si ho projdete, tak to pochopíte velice rychle. Když narazíte na hrubky, když narazíte na prosté součtové chyby, pochopíte, že pan ministr tento materiál schovával celý rok. A když o něj žádali jednotliví aktivisté, tak jim ho odmítal předložit. A když jim ho předložil, tak 160 z těch 190 nebo skoro 200 stránek bylo začerněných. Ne proto, že by tam byly nějaké zajímavé, důležité, podstatné informace pro prosazení zákona, ale protože tam byly takové nesmysly, že bylo evidentní, že to jenom prosazení zákona nadále zkomplikuje. Už to nešlo vydržet. Na poslední chvíli je zveřejněný. A vidíme, na jakých základech je rozhodováno o budoucnosti 600 tisíc podnikatelů v České republice.

K příjmové a výdajové stránce - zastávám přesvědčení, že předně by si každý měl zamést před vlastním prahem a předně bychom měli našim občanům umět doložit, jak nakládáme s daněmi, které už dnes od nich vybíráme. A sami si položme otázky, jestli stejná kritéria a stejné povinnosti, které plánuje koalice uložit na 600 tisíc živnostníků, jestli stejně hospodaří už s vybranými daněmi statisíce úředníků a politiků v tomto státě. Odpověď je jednoduchá. A stvrdili jste ji už několika hlasováními předložených zákonů. Nehospodaříme! Je tady dvojí metr.

Když jsme projednávali zákon o registru smluv, byl do něho vložen limit, že se zveřejňují pouze smlouvy nad 50 000 Kč, protože zveřejňovat smlouvy za nižší částky by příliš obtěžovalo úředníky. Zveřejňování faktur a objednávek - to z toho vypadlo zcela a okamžitě. Dokonce z toho byly vyňaty i některé společnosti. Přeci nebudeme obtěžovat společnosti tím, že jim budeme říkat, že budou povinni říkat občanům, jak hospodaří s jejich daněmi. Ale to samé dneska chcete po živnostnících. Stát neukáže, jak hospodaří s částkami do 50 000 Kč, ale živnostníci mají ukazovat hospodaření s každou korunou? Já si to jinak než jako zneužití moci a aroganci moci nedokážu vyložit.

Další příklad je aktuálně projednávaný zákon - zákon o veřejných zakázkách. Podívejte se na limity, v kterých se bude soutěžit veřejně. 2 miliony u služeb, 6 milionů u staveb. Nižší částky - o nich se nedozvíte. Takže po občanovi chceme, aby nám doložil hospodaření s každou svojí korunou, ale to, co odvede na daních, už má zůstat zahaleno tajemstvím? Mně tento nerovný přístup určitě nepřijde správný. A proto si myslím, že dokud stát pravidla, která chce po ostatních, neuplatňuje sám na sebe, nemá právo vůbec ta pravidla vyžadovat.

Co se týká samotné elektronické evidence tržeb, jdeme s kanonem na vrabce. Jenom 5 % z daňových úniků může být postihnuto elektronickou evidencí tržeb. 95 % těch skutečně velkých úniků, těch se to vůbec nedotkne. To, že je vůbec diskutabilní, jaký bude efekt samotného odevzdávání dat, je velice problematické. Předpokládáte, že tam, kde se dneska nedává papír s odůvodněním: budete to mít levnější, že někdo ty papíry začne dávat? Proč by to dělal? Na ně se zase nedosáhne. Ministr financí si tady pouze vybral jako velkopodnikatel, jako druhý nejbohatší člověk ve státě, jako největší příjemce dotací si vybral jednu skupinu obyvatel, aby na ni ukázal a řekl: Vy můžete za to, že obce nemají peníze. Vy můžete za to, že nejsou peníze na zdravotnictví. Vy můžete za to, že tady nejsou peníze na důchody.

Ale je to jen vypuštěná mlha. Tady jde o minimální částku, kterou je vůbec možné elektronickou evidencí tržeb pro státní rozpočet získat, ale obrovské miliardy, které z tohoto rozpočtu nejsou vybrány a které mizí, tak ty přes tuto mlhu, kterou vypustil ministr financí, tak ty nevidíme. A to je obrovská škoda. Bavíme se tady tak dlouho o zachycení 5 % a vůbec neřešíme 95 % úniků.

A k tomu prostá čísla. Vezměte si jen takový podnik Synthesia. Vlastní ho pan ministr financí a za tři roky byl ve zisku. Vygeneroval čistý zisk 1,8 miliardy korun. Víte, kolik zaplatil na daních? Víte, kolik odvedl na dani z příjmu, když byl čistý zisk 1,8 miliard? Nula. Nula korun. Přesto mu nepřišlo žinantní žádat o dotaci 3,2 miliardy ze státního rozpočtu. Můžete si říct, že to je jenom jeden z podniků pana ministra financí, že to je jenom část Agrofertu a že snad Agrofert hospodaří přeci jinak. No není to tak. Když sečtete všechny daně, které zaplatí Agrofert, daně z příjmu, které odvede Agrofert, tak dotace jsou vyšší částka než zaplacené daně. Agrofert zaplatí méně na daních, než přijímá na dotacích od daňových poplatníků.

A teď se tady dostáváme do takové situace, kdy vám jako koaličním poslancům skutečně není žinantní se obrátit na drobné živnostníky, na 600 tisíc podnikatelů a říct jim: my chceme po korunách vybrat daně na to, abychom mohli platit dotace velkopodnikatelům. Jinak to není. Jinak ty peníze tam netečou. Neucpávají se díry státního rozpočtu, kterými utíkají miliardy. Nastavují se různá pravidla pro různé podnikatele. A místo aby se chytaly miliardové úniky, které jsem tady uvedl, tak naháníme po korunách na prodaných lízátkách, na korunách na jednotlivých tržnicích naháníme rozpočet. Ale to je jen vypuštěná mlha. Je potřeba se dívat na ty velké, problematické neplatiče. Ti, kteří dělají těch 95 % úniků. Ale můžeme to čekat od pana ministra financí, který hospodaří tímto způsobem? Asi ne. To bychom asi očekávali příliš, kdy sám od sebe požadoval pravidla, která požaduje od ostatních.

To je moje otázka. Teď se ptám všech koaličních poslanců, jestli vám přijde fér a přijde vám normální od někoho, kdo neplatí daně, a když platí daně, tak si je ve větší částce vybere od státu na dotacích, přijímat návrhy, které zkomplikují život 600 tisícům občanů, kteří budou muset miliardy nainvestovat do technologií, které umožní vůbec, aby je stát sledoval. A zatím budou jinde unikat miliardy, a to i ve firmách pana ministra financí.

Když si dneska přečtete úvodní článek v právu, tak si přečtete o tom, jak na Čapí hnízdo čerpal 50milionovou dotaci nejspíš - nevíme ještě, jak to dopadne - podvodným způsobem. Víte, kolik těch živnostníků se bude muset skládat na 50milionovou dotaci? Víte, kolik lidí radši opustí podnikání, když k nim stát přistupuje tímto způsobem, když na ně ukazuje jako na podvodníky, jako na ty, kteří okrádají státní rozpočet, na ty, kteří připravují obce, kraje, důchodce o jejich peníze, kteří to radši zabalí? Je to ten cíl? Je cíl to, aby v tomto státě nepodnikali lidé svobodně, aby nebyli nezávislí na státu? Je to cíl koalice, kde část je socialistická, a tak upřednostňuje zaměstnávání lidí a zaměstnanecké poměry, a část je oligarchů, a ty upřednostňují obrovské podnikatele. Přesně k tomuto cíli to totiž směřuje.

zdroj: Poslanecká sněmovna, 22. 1. 2016

Štítky
Osobnosti: Jan Farský
Témata: Daňový systém