Drábek: Penze porostou, i když mírnějším tempem

Česko patří k zemím, u kterých patřila dosavadní valorizace důchodů (plné promítnutí růstu cen a promítnutí třetiny růstu reálných mezd) k nadstandardním. Není výjimkou, že se valorizace v jiných zemích Evropy omezuje jen na růst mezd anebo je i nižší.

Například silné sociální státy Německo a Švédsko valorizují jen tehdy, pokud naroste výběr pojistného více, než naroste počet důchodců. Když rychle roste počet důchodců, valorizace je pak velmi nízká. Konkrétně mezi lety 2004 až 2009 nedosahoval průměrný růst penzí v Německu ani půl procenta ročně, a to při zhruba dvouprocentní inflaci. Ve Švédsku došlo dokonce v roce 2010 k poklesu vyplácených penzí zhruba o 1,5 procenta, protože výběr pojistného zaostával za nárůstem počtu důchodců.

My naopak chceme i v ekonomicky složité situaci stále určitou valorizaci zachovat. Pokud bychom k takovému opatření nepřistoupili nyní, je více než pravděpodobné, že bychom za pár let museli sáhnout k mnohem razantnějším a bolestivějším řešením. Příkladem budiž Řecko, kde došlo v uplynulých dvou letech již dvakrát ke snižování důchodových dávek, a to podstatným způsobem.

K dalším z nejčernějších scénářů patří postup Itálie, která před několika měsíci skokově zvýšila důchodový věk žen z 60 let na 65 let. Důvodem bylo zadlužení a nárůst úrokových plateb, které si vynutily takto radikální úspory. Jen pro srovnání, v ČR budeme ve věku 65 let chodit do důchodu až v roce 2030, do té doby je nárůst věku jen velmi pozvolný. Přitom standardem vyspělých zemí je již nyní právě minimálně 65 let, ať už se podíváte do Německa, Dánska, Velké Británie, Holandska, Švýcarska, USA, Austrálie, Japonska, Kanady i jinam.

Za takové konstelace ekonomického vývoje ve všech evropských zemích české vládě nic jiného než zvolený postup aplikovat prostě nezbývá. Jsem rád, že se podařilo dospět ke konsenzu a penze i nadále porostou, byť v následujících třech letech mírnějším tempem.