Naštěstí pro něj minulý rok přinesl řadu událostí, které byly na rozdíl od předešlých let nové a neopakovatelné. Ekonomickou krizi srovnatelnou svou hloubkou s krizí před 80 lety pan prezident nevynechal a velmi trefně podotkl, že žádná sociální skupina se nemůže tvářit, že se jí krize tohoto rozsahu netýká. Naopak jinou velmi významnou událost, a to předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, pan prezident v novoročním projevu ani nezmínil. Na mezinárodní ostudě, kterou si Česká republika přepřaháním uprostřed předsednictví utržila, to však vůbec nic nemění.
Pan prezident volá po silné a akceschopné vládě. Ale silné a akceschopné správným směrem, chce se dodat. Síla a akceschopnost bez přívlastků jsou totiž směrováním k totalitě. Přece jen demokracie vyžaduje nejen sílu a akceschopnost, ale také vyvážený program, ohled na mínění menšiny, schopnost komunikace a vnímání názoru druhého a také schopnost postavit takový program, který bude nést užitek i po dalších volbách.
Zaujala mě slova pana prezidenta, že "zatím nic nedlužíme generacím budoucím". Nejsem si jist, zda žiji ve stejné zemi, chtělo by se rádoby vtipně podotknout. Pokud vím, veřejný dluh na jednoho obyvatele již činí přes 120 tisíc korun. Pokud dluh nesplatí naše generace, což se vzhledem k dosavadnímu vývoji hospodaření státu rozhodně nedá předpokládat, je to dluh vůči budoucím generacím. A co několik desítek miliard ekologického dluhu bývalých státních podniků? To je dluh vůči příštím generacím, který jsme zatím také nedokázali splatit. Musím však souhlasit s tím, že největším dluhem vůči příštím generacím by bylo předání země nesvobodné, nedemokratické či neprosperující.
Dá-li Bůh, čeká nás novoroční projev prezidenta Klause ještě třikrát. Byl bych rád, kdyby zbývající tři projevy mohly být alespoň o něco optimističtější.
