Chabr: Současná smlouva na mobiliář je neuvěřitelně nešťastná

29. 10. 2019

V roce 2021 končí současnému provozovateli smlouva na pronájem mobiliáře. Uzavírala se přitom před 25 lety, tedy v době, kdy se reklamní trh teprve formoval. Bez ohledu na to, kdo zvítězí v novém výběrovém řízení, je už teď jasné, že se znění nové smlouvy bude od té současné docela zásadně lišit. „Původní smlouva nemá žádnou inflační doložku a nijak nereflektuje ani trh, ani ekonomický vývoj. Jednoduše řečeno: Před 25 lety měla reklama jinou cenu, než má teď,“ říká Jan Chabr, předseda magistrátní komise pro městský mobiliář, do jejíž kompetence výběrové řízení patří.

„Aktuální smlouva také vůbec neřeší ukončení smluvního vztahu. My bychom chtěli mít v nové smlouvě tento exit jasně ošetřený, aby se vědělo, co přesně nastane, až její platnost skončí,“ dodává v rozhovoru Jan Chabr.

Po roce 2021 se zastávky musí obměnit bez ohledu na to, kdo výběrové řízení vyhraje. Praha vysoutěžila nový design podle návrhu studia Olgoj Chorchoj. Co se stane s těmi starými zastávkami? 

V té současně platné smlouvě není definováno, jak dojde k fyzickému předání mobiliáře. Ten teď vlastní současný koncesionář a my nevíme, jakým způsobem dojde k jeho odstranění, a také nevíme, co je součástí vnesené investice koncesionáře. Uvažovali jsme o tom, že nový smluvní koncesionář, což může být de facto i ten současný, by po ukončení smlouvy musel přenechat veškerý majetek Praze. Aby se neopakovalo to, co teď. Že po skončení smlouvy bude někdo muset mobiliář odmontovat a odvézt pryč.

A na jak dlouho chcete tu novou smlouvu uzavírat? 

Určitě to nebude pětadvacet let. Nový mobiliář bude ale něco stát a v ekonomických modelech, které jsme si nechali zpracovat, by příliš krátká doba snižovala atraktivitu takové investice, protože by se jednalo de facto o ztrátovou činnost. Proto se dnes přikláníme k desetiletému období.

Jedna z uvažovaných variant byla i ta, že autobusové zastávky bude vlastnit město a externí firma se o ně bude jen starat. Je tato varianta stále na stole?

My jsme realisté. Společnost JCDecaux dnes tvrdí, že pokud má splnit všechny náležitosti současně platné smlouvy, musí nám k 30. červnu 2021 předat nemovitosti, na kterých je umístěn městský mobiliář, v tom stavu, ve kterém ho v roce 1994 přebírali. A aby to stihli, musí začít s odstraňováním už někdy v průběhu podzimu roku 2020. Zároveň poukazují na to, že ta smlouva jim dává výhradní právo být jediným exkluzívním subjektem, poskytujícím tuto službu.

V praxi to znamená, že kdyby odstranili autobusovou zastávku na podzim 2020, do poloviny roku 2021 tam není nikdo, ani město, oprávněn cokoliv jiného umístit. My dnes vedeme diskuzi o tom, co všechno bylo součástí vlastní investice. JCDecaux tvrdí, že nechtějí být nikde popotahováni za to, že nedodržují podmínky smlouvy. Což podle jejich výkladu znamená, že odstraní zastávku, betonáž, inženýrské sítě a elektrické kabely. Vlastně by zůstala díra v zemi, se kterou nepůjde nic udělat.

Máte záložní plán, kdyby se tendr nestihl?

Kdyby udělování nové koncese trvalo dlouho a nedařilo se to dokončit, někdo by celý proces napadal nebo chtěl město vydírat, jsme připraveni nakoupit vlastní přístřešky a následně bychom tendrovali pouze jejich správu, údržbu a reklamu. Nemyslím si ale, že by to byla nejšťastnější varianta, spočítali jsme to na 500 až 600 milionů. Je to ale varianta, protože jsme v časové tísni. Mělo se to řešit už před pěti lety, nový provozovatel měl být vybrán před dvěma lety, dnes už jsme měli odebírat první nové zastávky a bavit se o způsobu přechodu.

Problém je v tom, na co jsem již narážel. Právě ten přechod není vůbec dořešený. První varianta byla, že starý mobiliář odkoupíme nebo na přechodnou dobu pronajmeme, aby nedošlo k živelnému odstraňování. Tuhle možnost ovšem společnost JCDecaux kategoricky vyloučila. Argumentují tím, že provozují mobiliář ve spoustě zemí světa, mají několik typů přístřešků a všechny jsou údajně chráněny licenčními smlouvami. Oni nejsou údajně oprávnění postoupit je jakékoliv třetí osobě, a kvůli tomu je vyloučeno, aby s nimi nakládal kdokoliv jiný. Což je celá podstata sporu. Říkají nám: My vám musíme 30. 6. předat všechny pozemky, na kterých stojí naše přístřešky, úplně vyčištěné. A jelikož to nejsme schopni zvládnout během měsíce, tak to musíme dělat kontinuálně od podzimu roku 2020.

Takže zastávky začnou postupně mizet a všichni budou doufat, že se na jaře 2020 najednou postaví nové? 

Jednou z variant je přechodné období v délce tří až šesti měsíců, ve kterém by došlo k výměně přístřešků nového koncesionáře. Chceme se za každou cenu vyhnout tomu, čím tady JCDecaux straší. Že v září odmontují přístřešek a do června na daném místě nic nebude. Přechodovou variantu, kdy by staré přístřešky měly být nahrazeny novými, právě teď dolaďujeme. Mělo by to být kus za kus.

Jak zabráníte tomu, aby se podobné komplikace neopakovaly v budoucnu? 

Nové přístřešky budou fungovat pod licenční smlouvou a autorem všech licencí bude hlavní město Praha.

Jak ale bude vyřešeno to přechodné období? Tam přece nemohou být dva koncesionáři najednou. 

My se s JCDecaux chceme domluvit a navrhujeme tohle: Provozujte to do 30. června 2021, pak zaveďme přechodné období, na které vám koncesi prodloužíme, a během toho období se budou přístřešky vyměňovat. Oni tvrdí, že to právně nejde, tak se o to teď dohadujeme.

Proč? 

V zákoně o veřejných zakázkách stojí, že nejde podstatně měnit podmínky původní veřejné soutěže. Teď jde o to, jestli tohle je podstatná změna smlouvy nebo není. Bere se to podle ekonomického rámce a toho pramenícího zisku. Ta změna také nesmí být v neprospěch veřejného zadavatele a ve chvíli, kdy vyřešíme exit smlouvy a hladký přechod, tak to bude naopak ve prospěch občanů. Z tohoto pohledu si myslíme, že prodloužení současné koncese o přechodnou dobu není porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Chceme, aby výměna zastávek proběhla v klidu a hladce.

Jedním z kritérií výběrového řízení bude i výše nájemného. Jak se do ní může promítnout nutnost investic, které nebudou malé? Mluvil jste o 500–600 milionech, předpokládám, že ten odhad bude stejný pro všechny, ať bude zastávky vlastnit město nebo koncesionář.

Kdybychom uzavřeli smlouvu na příliš krátkou dobu, tak by to novému koncesionáři nemuselo vycházet tak, aby nám dokázal nabídnout adekvátní výši nájmu. Ta se ostatně bude odvíjet také od atraktivity. Dnes má JCDecaux okolo 1300 přístřešků, nový koncesionář by jich mohl mít 1700. Jde o to, kolik na nich bude reklam – to je to, co vydělává. Jde o to, kde ty zastávky budou.

Zastávka ve Vinoři nebude mít takovou atraktivitu jako zastávka na Andělu...

Přesně tak. Ve Vinoři má zastávka pro koncesionáře zápornou hodnotu, protože tam náklady na údržbu budou vyšší než příjmy za reklamu. Naopak zastávky v centru Prahy budou zlatým dolem. To je poslední kamínek, který nám chybí do celé mozaiky. Jsou i další prvky, jako jsou citylighty, které do veřejného prostoru můžete uložit na různá místa, nebo množství reklamy, které jde na jednotlivé nosiče umístit. To všechno ovlivňuje cenu.

Vnímání reklamy a vlastně celý outdoor se dnes obrovským způsobem proměňuje. Před patnácti lety jste se koukali kolem sebe a reklamě nešlo uniknout. Dnes kouká většina cestujících do telefonu, takže outdoor nemá takový zásah, jako měl před 15 lety, což byl asi ten absolutní vrchol. A to všechno jsou věci, které budou ovlivňovat výši nájmu. Nový koncesionář se bude starat o daleko větší počet ploch, přičemž v centrální části Prahy jich bude míň než doposud.

Celkem bude tedy nosičů víc, přesto jich v centru Prahy ubude? To znamená, že se budou v centru některé rušit? 

To ne. Ale nebude na ně možnost umístit reklamu v takové míře. Kdyby to nebylo omezeno, tak si nový koncesionář řekne: Já chci všechnu reklamu na Praze 1 nebo 2, protože tam pro mě má nejvyšší hodnotu, ve Vinoři na tom prodělávám, takže dám všechno do centrální Prahy. A to nepůjde. Právě proto dopracoval IPR materiál, ve kterém uvádí, jaká je horní hranice přípustné reklamy, kterou jsme schopni tolerovat. Příklad: Na jedničce máte povinnost udělat sto padesát přístřešků a na těch sto padesáti přístřešcích můžete umístit pouze sto třicet kusů reklamy. Plus budou definována místa, kde mobiliář rozhodně nikdy být nemůže.

Bude potřeba pro nové prvky mobiliáře vyřizovat nová povolení? 

Samozřejmě. V rámci stavebního a územního řízení mohou vyvstat námitky, tak jako při každém jiném řízení.

A bude potřeba si vyřizovat povolení také pro ta místa, kde už nyní zastávka stojí a bude tam muset stát zastávka nová? To jsou stovky a tisíce míst…

Ve chvíli, kdy dojde k odstranění jak základů, tak elektrického připojení, tak jistá část bude podléhat schválení příslušných stavebních úřadů. Právě proto chceme i to přechodné ustanovení. Současný smluvní model je prostě neuvěřitelně nešťastný.

Co je potřeba udělat pro to, aby nové výběrové řízení nemohlo být napadeno? Jakým způsobem vlastně Komise pro městský mobiliář garantuje nezávislost rozhodnutí?

Napadnutelné bude vždycky. My jsme se už snažili udělat odborný tým, složený z aktivních politiků napříč politickým spektrem. V komisi pro mobiliář máte také úředníky, nezávislé experty, nezávislé instituce, zástupce všech politických stran, které jsou zastoupeny v zastupitelstvu.

Je tam opozice i koalice, je tam například ekonom Štěpán Křeček, který řeší ekonomickou stránku věci, je tam několik poradenských společností, mimo jiné PriceWaterhouseCoopers, advokátní kanceláře, z úředníků tam sedí Zdena Javornická, která je pověřená řízením magistrátu, ředitel IPR Ondřej Boháč, sedí tam ředitel legislativního a právního odboru Tomáš Havel.

Klasická otázka na závěr: Představte si, že jste Harry Potter, máte kouzelnou hůlku a jedno přání. Co byste konkrétně v Praze změnil?

Můžu dvě přání?

Jasně.

Přál bych si, aby všichni chápali jednu zásadní věc: Pokud má město fungovat a má fungovat normálně, profesionálně, pokud se má rozvíjet, musíme se snažit hledat konsenzus. Ze strany zájmu města, ze strany zájmu občanů i aktivistů a ze strany zájmu investorů. Jedině v případě, kdy se v řešení protnou zájmy těchto tří skupin, bude město fungovat. Když upřednostníte aktivisty a občanské iniciativy, tak bude trpět byznys a rozvoj města. Když upřednostníte byznys, budou mít lidé oprávněný pocit, že na ně neberete ohledy.

A druhá věc. Chtěl bych, aby se v Praze pracovalo s fakty a ne se subjektivními dojmy. Město nemůžete rozvíjet bezhlavě, vy musíte mít tvrdá a objektivní čísla. V Praze má bydliště 1,3 milionu lidí, pět dní v týdnu je jich tu ale 1,6 milionu a dalších 400 tisíc sem každý den přijíždí za prací. Město je na hranici dopravní i bytové kapacity. Klíčem k budoucnosti je veřejná síť železnic. Když jsem byl před lety v Číně, byl jsem úplně paf z dokonalého systému městských a meziměstských vlaků, které vás kdykoliv přepraví tam, kam potřebujete. A tohle jsou přesně věci, které vycházejí z tvrdých dat a čísel. Ty se dají totiž dobře analyzovat. Vidíte, kudy kdo projíždí, odkud přijíždí, proč přijíždí, a právě na základě toho můžete začít budovat opravdu chytré město.

Zdroj: Flowee.cz

ŠTÍTKY

Osobnosti:
Jan Chabr

Copyright © 2009-2020  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Karel Schwarzenberg:Chci, abychom byli v hlavním proudu Evropské unie.
Děkujeme