Odpovědnost je pro mě především odpovědností vůči vlastnímu zdraví

Rozhovor s MUDr. Peckovou pro Hlas Trojky

14. 9. 2009
MUDr. Gabriela Pecková (52) kandiduje ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za TOP 09. Pracuje jako ambulantní lékařka se specializací na revmatologii v ordinaci na Praze 3, kde také žije. Má tři děti, loveckého psa a chuť vnést do politiky kultivovanost a úctu k tradičním hodnotám.

Figurujete na pražské kandidátce TOP 09. Máte již nějaké zkušenosti s politickým působením?

Hned po revoluci jsem vstoupila do lidové strany, ale po vzniku KDU-ČSL členství zaniklo. Dnes už je na mě tato strana příliš levicová. Moje orientace je pravicová, konzervativní, a tak je pro mne TOP 09 jedinou možností. Co pro Vás znamenají základní hodnoty TOP 09, na kterých je název strany postaven - tradice, odpovědnost, prosperita?

Ráda bych viděla renesanci tradičních hodnot v českém prostředí. Vzhledem k mé profesi si pod pojmem odpovědnost vybavuji především odpovědnost k vlastnímu zdraví. Jsem pro zavedení určitých postihů v podobě finanční spoluúčasti na pojistném v případě opakovaného porušování odpovědnosti ke zdraví. Naopak, úspěšná prevence chorob či závislostí by mohla být pozitivně motivována. Prosperita pak přímo souvisí s odpovědným chováním.

Pracujete jako odborný lékař s vlastní ordinací na Praze 3. Jaký recept byste předepsala pro současné české zdravotnictví?

Pokud vím, žádná farmaceutická firma ve svém portfoliu lék na efektivní zdravotnictví nemá, ale stejně by sám o sobě nestačil. Součástí terapie je vždy především celá řada tzv. režimových opatření, která bychom mohli nejspíše obecně nazvat jako hýření. Toho by se mělo české zdravotnictví vyvarovat.

Dnešní rodina má mnoho podob. Některá rodinná témata se pak vnášejí i do politiky. Jak se stavíte k otázkám jako jsou interrupce, adopce či náhradní péče homosexuálních párů?

Interrupce je závažné téma, těžko může figurovat v jakémkoli politickém programu. Jde o velmi těžké osobní rozhodnutí a nemělo by být předmětem programu politických stran. Jakkoli s ním v zásadě nesouhlasím, dokážu pochopit důvody, které mohou mnohé ženy k tomuto rozhodnutí přivést. Rodinu považuji za nejzásadnější prostředí, která člověka formuje. Dávám přednost individuální péči před ústavní. Ale i rodina, kde jsou oba partneři stejného pohlaví, podle mě žije jako každá jiná v dalších rodinných vazbách na prarodiče, sourozence, tety, strýce, takže má dítě k dispozici modely obého pohlaví.

A jak by jste popsala vaši vlastní rodinu? Jak lze zvládnout výchovu dětí při náročné profesi lékařky?

S mým životním partnerem jsem začala chodit v patnácti letech, ještě jako studentka gymnázia Sladkovského na Žižkově. Naše rodiny se znaly po mnoho generací. Předtím, než jsme k sobě v dospělosti opět našli cestu, jsme si však nejdříve prošli ne zrovna zdařenými manželstvími. V našem domě je vždycky někdo doma, vždycky je uvařeno, napečeno, ve vázách jsou květiny a pod nohama se vám motají psy a kočky. Kde nestojí postele, jsou knihovny. Při troše dobré vůle lze rodinný život s profesí sladit tak, aby ani jedno nebylo ochuzeno.


Copyright © 2009-2019  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Jiří Pospíšil:Stát nelze řídit jako firmu, protože občané nejsou zaměstnanci.
Děkujeme