Konec 13. cyklu (baktunu) mayského kalendáře je vítanou příležitostí pro podbízivá média a blouznivce všeho ražení strašit naivní jedince koncem světa. Sami Mayové vysvětlují, že 21 prosince 2012 skončí cyklus, který trval 5 148 let a započne cyklus nový. Nejen při této příležitosti se hovoří o začátku nové podoby života více spjaté s přírodou.
Dokonce padají úvahy o návratu k přírodě. Mayové o destrukci Země nehovoří.
Je nasnadě položit si otázku, jak tento návrat k přírodě bude vypadat, pokud k němu skutečně dojde? Určitě budete snít o životě v zelené přírodě, šetrných technologiích, návratu k úctě ke všemu živému, udržitelném vývoji atd. Prostě klasika. Skutečný návrat k přírodě však s vysokou pravděpodobností bude mít nejen prvky klasických představ. Skutečnou revoluci přinese inspirace přírodou při konstrukci moderních technických systémů založených na exaktních přírodních vědách. Již dnes jsme fascinováni genetikou, základními stavebními kameny živých organismů - DNA a RNA…Po pravdě řešeno, sebrali jsme první zrnka písku na pláži nedohledného oceánu nepoznané pravdy.
Možná jste si všimli stále zřetelnějšího faktu, že čím dál více o budoucnosti a smělých projektech současnosti mluví vědci, nikoli klasičtí filosofové. Dávno pryč je doba, kdy vědci hledali inspiraci ve vědeckofantastických dílech Julese Verna. Klasičtí filosofové první poloviny minulého století na výzvy vědy nestačí. Protipól tvoří vědci, pro které je šíření myšlenek mezi širokou veřejnost často nepříjemným zdržováním od exaktní práce. Cestu z prekérní situace, kdy jedni chtějí, ale neumějí a druzí, kteří umějí nechtějí, hledá tzv. třetí kultura. Právě ta se nad vědecké poznatky snaží budovat filosofickou nadstavbu, která v mnoha tématikách zjevně chybí. Výrazně pokulhává i přenos myšlenek do širokého populačního povědomí. To je umocněno i tím, že většina lidí v redakcích novin a časopisů má převážně humanitní vzdělání. Rostoucí specializace vzdělávání vede k tomu, že mladí adepti žurnalistiky se kromě základního vzdělání často k hlubšímu poznání přírodních věd nedostanou. Jak potom chudák novinář má šířeji, a čtenářům srozumitelně, vysvětlit například hypotézu Gaia? O co běží? V sedmdesátých letech James E. Lovelock přišel s hypotézou, že atmosféra a povrchové sedimenty tvoří samoregulující fyziologický systém. Jinými slovy – zemský povrch je živý. Intenzivní výklady hypotézy Gaia jdou ještě dále. Nebo jiný případ z oboru stárnutí organismu. V roce 1952 Peter Madawar přišel s tím, že účinnost výběru při udržování adaptace je v jádře úměrná součinu reprodukční hodnoty jedince a délky jeho života. Jen několik jedinců bude tušit možné konsekvence tohoto tvrzení. A přece se jedná o klíčovou otázku našeho bytí.
Naší společnosti, zmítající se v osidlech úpadku obecné vzdělanosti, by hodně prospělo, kdyby školy místo kvant politologů, kteří nemohou sehnat kvalitní práci, orientovali mladou generaci právě na transdisciplinární obory s étosem filosofie. Právě filosofové třetí kultury chybí naší vědě, společnosti a ostatně chybí celému světu. Už jen proto, že by třeba široké obci zájemců v širším kontextu vysvětlili, co je umělá inteligence, umělý život, teorii chaosu, masivní paralelismus, neuronové sítě, fraktály, přerušovanou rovnováhu, buněčné automaty či virtuální realitu a teraflopové počítače.
Mayové mají pravdu. Lidé se budou vracet k přírodě. Ostatně, už se vracejí. Otázkou je, jaké rozměry a směry tyto návraty budou mít. Obě vize mají své lákavé stránky – jak ta klasická se svými kozími farmami, životem uprostřed kultivované přírody, tak ta hypermoderní, která bude klepat na brány samotné podstaty bytí. A když už jsme u polarity, řada lidí je skeptická k budoucnosti. Jen málo optimistů ví, že XXI. století bude úžasné pro žití i obrovské objevy, které zcela změní život nás i našich následovníků.
