Ukrajinská krize se začíná měnit v nepříjemný geopolitický vabank. Politici, zejména z koaličního tábora, se předhánějí v siláckých slovech. Oč silnější budou slova, o to větší bude následovat zklamání, rozčarování a kocovina. Svět by měl šanci zahnat ruského medvěda pouze v případě, že by postupoval v úplné jednotě. Toho se však sotva dočkáme. Čína podle médií už naznačila, že má pro některé názory Ruska porozumění. Evropská unie světu opět předvádí, že než se na něčem dohodne, Krym už ovládají ruská vojska. A Obama zjevně trpí absencí dravosti, která zatím nechybí ruskému prezidentovi Putinovi. Lze se právem obávat, že ze strany Spojených států je zatím poměrně mdlá reakce předobrazem úpadku jejich skutečného vlivu.
Další osud Ukrajiny je krajně nejistý. V tuto chvíli stačí jiskra, na kterou ruský medvěd čeká, aby rozfoukal požár. Pořád má ekonomicky neskonale silnější zdroje, než rozkradená a ožebračená Ukrajina. Budiž aktuální ekonomická situace mementem, dle něhož nenažraní oligarchové jsou i v Evropě schopni zdiskreditovat a následně zničit jakýkoliv zárodek demokracie. Zatím to bylo výsadou spíše jihoamerických banánových republik.
Máme blbou náladu. Média nás v tom ostatně umně každodenně přesvědčují. Tak nějak bereme za samozřejmost, že máme mír, o kvalitu svobody a demokracie se staráme tak nejvýš po třetím pivu v hospodě (omlouvám se těm, kteří do tohoto mainstreamu nepatří). Možná nás probíhající drama na Ukrajině přece jen pohne k zamyšlení. Společně s Ukrajinci sdílíme stejné civilizační hodnoty, stejně neblahou historii sovětského impéria, tragédii dvou světových válek. Utrpení Ukrajinců za stalinského teroru nás přece jen míjelo. Ukrajince potkáváme denně na našich stavbách, v obchodech.. Jsme schopni jim rozumět bez znalosti jejich jazyka. A tihle lidé nyní řeší jiná dilemata, než do sebe zahledění krajánci. Minulý pátek jsem dva takové potkal na stavbě. Byla radost se koukat na jejich šikovnost. Když přišla řeč na současnou politickou situaci, mladší z nich říkal: „ Každou volnou chvilku koukám na satelit, mám tam manželku se synem. Bojí se , co se bude dít. Všechny vydělané peníze jsme ukládali do banky a nevíme, jestli je ještě uvidíme. Syn chodí na střední školu a bojíme se, co bude dál!“
V sobotu Rusové na Krymu přitopili pod kotlem. Snad si ve stínu ukrajinské situace uvědomíme, proč musíme fungovat v silném uskupení EU, proč je naším životním zájmem být součástí NATO. Znovu bych připomněl zásadu, že kam jednou Rus vstoupí, chce tam již trvale zůstat. A pozor, tady už také byl.
