Poslankyně Markéta Adamová:
Hezké odpoledne, dámy a pánové. Vážený pane premiére, minulý čtvrtek vypršela lhůta, do které podle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 měla ČSSD zaplatit 337 mil. korun bývalému advokátovi Zdeňku Altnerovi za služby ve sporu o Lidový dům. Samozřejmě tady asi nemusím připomínat zrovna vám, o čem v tomto sporu šlo a jak se vyvíjel. Nicméně soud rozhodl zcela jasně. Bylo pouze na sociální demokracii, jaké podmínky ve smlouvě s advokátem stanoví a podepíše. Stanovená odměna odpovídala platným zákonům a bývá běžně užívaná. Soudkyně sice připustila, že šestnáctileté trvání soudu způsobil pouze Zdeněk Altner, sociálním demokratům ale podle ní nikdo nebránil, aby sporné peníze uložili do úřední úschovy. ČSSD totiž zaplatila Altnerovi v roce 2000 jen část odměny, a to 17 mil. korun. Zbytek odměny dala do úschovy. Ovšem nedala mu nikdy nic z podílu na nájemném Lidového domu, i když takový slib podepsala. Ačkoliv se dlužná částka vyšplhala do závratných výšin, ČSSD musí jako každý jiný subjekt nebo jedinec v tomto státě respektovat pravomocný rozsudek soudu.
Nejde mi tedy vůbec o to, s kým byl váš soud veden, vůbec nechci ani být obhájcem pana Altnera. Jde mi o výsledek tohoto soudního sporu a šlo by mi o něj, i kdyby byl veden s kýmkoli jiným, pokud by výsledkem byl stejný postoj ČSSD, jaký zastáváte k tomuto soudnímu rozhodnutí.
Vážený pane premiére, zachová se ČSSD tak, jak se na stranu, která se hlásí k právnímu státu a která i svůj program do voleb roku 2013 zaštítila heslem - prosadíme dobře fungující stát, sluší a patří, nebo bude dávat dále občanům České republiky signál, že ani pravomocné rozhodnutí soudu pro ně nemusí být směrodatné a že jej nemají respektovat, že dluhy se platit nemusí? Uvědomte si, jaký signál tím vysíláte směrem právě k veřejnosti. (Předsedající upozorňuje na čas.) Jak můžete po lidech chtít, aby oni chtěli a respektovali rozsudky soudů a důvěřovali české justici, když to sami neděláte? Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová:
Děkuji, paní poslankyně. A poprosím pana premiéra o odpověď. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:
Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, samozřejmě že dluhy se platit musí a to vůbec nikdo nezpochybňuje. My jsme si ale od pana Altnera žádné peníze nepůjčili. My tady čelíme rozhodnutí soudu, které je do značné míry bezprecedentní a které ukládá sociální demokracii, aby platila za služby, které nikdy nedostala. To je ten velký problém, který tady je. Samozřejmě uznávám, kdybychom si od pana Altnera půjčili peníze, tak je nesporné, že bychom tyto peníze měli vrátit. Ale tady je soudní proces, který trvá 16 let a ještě neskončil. A není možné, aby se sociální demokracie ani kterýkoli občan České republiky vzdal dopředu svých práv.
Chci také říci, že sociální demokracie v roce 2000 ihned po potvrzení nároku na své tradiční sídlo zaplatila tehdy ještě advokátovi Altnerovi přes 50 mil. korun. Čili není pravda, že by sociální demokracie panu Altnerovi nic nezaplatila. Zaplatili jsme mu tehdy přes 50 mil. korun, to v roce 2000 byla výrazná finanční částka. Není naší vinou, že o velkou část této částky se pan Altner dodnes soudí s dalšími dvěma advokáty, které si na tuto věc sjednal. To znamená, sociální demokracie není jediná, s kým se pan Altner soudí, ale jsou tady i tehdejší právní zástupci, se kterými on spolupracoval a se kterými se soudí o část z těch 50 mil. korun, které tehdy byly sociální demokracií složeny.
Sociální demokracie v tom průběhu 16 let odmítala další nároky, požadavky, s nimiž Altner postupně přicházel. Tyto jeho nároky neuznala a ve všech případech s výjimkou tohoto jediného byl Altner u soudu neúspěšný. Jenom připomínám, že před deseti lety požadoval za své služby po České straně sociálně demokratické dokonce 20 mld. korun.
Sociální demokracie bude postupovat v souladu se zákony České republiky. Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu. Požádali jsme o odklad výkonu rozhodnutí resp. o odklad právní moci, tzn. soudní spor v této věci ještě neskončil a my využíváme práv, které v rámci zákonů České republiky máme k dispozici prostě proto, že ten rozsudek nepokládáme za správný a nepokládáme ho za spravedlivý. Odvolací řízení u Městského soudu v Praze trvalo dvanáct let. Dvanáct let rozhodoval Městský soud v Praze a rozhodoval pouze na základě kroků a obstrukcí ze strany bývalého advokáta Altnera. Dokonce i tento městský soud konstatoval ve svém rozhodnutí, že to, že se to odvolací řízení protahovalo dvanáct let, nebyla vina sociální demokracie, ale bylo to výhradně v důsledku kroků, které podnikal advokát Altner. A přece není možné, aby za dvanáctileté protahování tohoto soudního řízení platila pouze jedna strana. Ten rozsudek není spravedlivý a právě proto sociální demokracie podala dovolání k Nejvyššímu soudu a samozřejmě se plně podřídíme rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci a budeme postupovat v souladu se zákony.
V této chvíli uspokojujeme exekuční příkazy od věřitelů bývalého advokáta Altnera. Uspokojujeme je v pořadí, jak budou nabývat právní moci. Na nás se totiž obrátily subjekty, kterým bývalý advokát Altner dluží finanční prostředky. A v této situaci sociální demokracie musí postupovat tímto způsobem. Tím také budeme vyhovovat usnesení soudu, neboť budeme postupně tyto nároky platit a tím se také snižuje pohledávka bývalého advokáta Altnera vůči sociální demokracii.
To je tedy postup, který volíme. Je to postup v souladu se zákony České republiky. A musím říci, že bych nepřál nikomu, aby se dostal do této situace, kdy je konfrontován s takto zjevně nespravedlivými soudními rozhodnutími a nespravedlivým postupem, s jakým je nyní konfrontována sociální demokracie.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová:
Děkuji. Paní poslankyně chce položit doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová:
Děkuji za slovo. Já se tedy zeptám velmi stručně. Pane premiére, věříte v to, že soudy v České republice jsou funkční a nezávislé? A mají tomu tedy takto věřit i naši občané?
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová:
Děkuji a poprosím pana premiéra o odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:
Já chci věřit v to, že soudy jsou nezávislé. Demokratický stát musí počítat s tím - a jeho fungování je podmíněno tím, že existuje nezávislá justice, do jejíhož rozhodování neingeruje žádná jiná politická moc. Ani Poslanecká sněmovna ani vláda ani jakékoli privátní nebo jiné politické zájmy. To je samozřejmě páteř demokratického právního státu. Ale to neznamená, pokud věřím v nezávislou justici, že nemohu polemizovat s konkrétními rozhodnutími konkrétních soudních senátů nebo konkrétních soudců v rámci procesu nalézání práva. A znovu zdůrazňuji, v tomto sporu, který je silně medializován, nejsme na konci tohoto soudního sporu. Jsme v procesu rozhodování. Právě proto, že nejsme na konci, tak zde existují procesní práva, která mohou jednotlivé strany využít. A je jenom na nich, jestli se rozhodnou tato práva využít či nikoliv. Takže ten proces není u konce, nebylo dokončeno nalézání práva v rámci našeho právního a ústavního systému.
Poslankyně Markéta Adamová:
Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, já jsem tento podnět dostala od jednoho z voličů a ráda bych se s vámi o něj podělila. Přijde mi totiž v mnohém inspirativní. Takže jedná se spíše o takovou inspiraci než dotaz.
On má více dětí, než je možná v našem státě obvyklé, protože má čtyři děti. A říkal, že když navštěvuje zámky, hrady, a to včetně těch státních, tak všude rodinné vstupné je počítáno jenom pro dvě děti, tedy pro rodinu s dvěma dětmi. Zajímalo by ho, jestli je možné z pozice státu tuto situaci změnit tak, aby počítal tedy i s těmi většími rodinami, a tedy i s počtem třeba právě tři a více dětí. Protože jak asi všichni se shodneme, a především KDU-ČSL má jednu ze svých priorit podporu rodin s dětmi, tak si myslím, že by to mohla být taková malá sice, ale kapka v tom moři věcí, které jim mohou změnit k lepšímu život.
Myslím si, že i pan současný předsedající bude souhlasit. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Petr Gazdík:
Ano, je zcela normální mít čtyři děti. Děkuji, paní poslankyně, za tento dotaz a poprosím pana ministra o odpověď. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Daniel Herman:
Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chci poděkovat, pane předsedající, vaším prostřednictvím paní kolegyni Adamové za tento dotaz a určitě to vnímám. Je to velmi důležitý postřeh a rozhodně je to věc, kterou s vedením Národního památkového ústavu budeme konzultovat.
A rád využiji této možnosti, abych vás seznámil se stavem, jak to se zpřístupňováním památek právě s ohledem na rodinné vstupné a mladé návštěvníky vypadá.
Zpřístupněné státní památkové objekty, zejména hrady a zámky, spravuje, jak jsem už uvedl, Národní památkový ústav, což je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem kultury. Jednou ze základních priorit Národního památkového ústavu je umožnit návštěvu těchto objektů co nejširšímu okruhu návštěvníků, zejména pak znevýhodněným skupinám občanů. Národní památkový ústav poskytuje vstup zcela zdarma především dětem do dovršení věku šesti let, nejedná-li se o organizovanou skupinu takovýchto dětí. Držitelům průkazu ZTP do dovršení 18 let, ZTPP a průvodcům ZTPP bez omezení. Dále držitelům karet ICOM a ICOMOS, Asociace muzeí a galerií České republiky, pedagogickému doprovodu a dozoru organizovaných skupin dětí v maximálním počtu dvou osob na jednu skupinu nebo také novinářům na pracovní cestě po předchozí akreditaci u správy příslušného památkového objektu. Snížené vstupné je poskytováno dětem ve věku od 6 do 15 let, studentům ve věku od 15 do 26 let a držitelům průkazu Fondu ohrožených dětí, seniorům po dovršení věku 65 let a držitelům průkazu ZTPP. Pro rodiny s dětmi je na základních okruzích památkových objektů zřízeno tzv. rodinné vstupné, poskytováno je také skupinové vstupné pro skupinu od 20 a více osobách.
Dále Národní památkový ústav nabízí věrnostní slevy, realizuje věrnostní program, k němuž se připojilo celkem 130 hradů, zámků, klášterů, historických pivovarů a dalších památek státních, městských i soukromých. Princip věrnostního programu je ten, že za pět vstupenek může každý návštěvník získat šestý vstup zdarma. V rámci tohoto programu také od sezony 2016 běží projekt Klíč pro školy, kdy byly Ministerstvem kultury na všechny školy v České republiky rozeslány karty opravňující k získání 50% slevy ze vstupného pro předem rezervované školní výpravy, což podtrhuje snahu Národního památkového ústavu hledat cesty k tomu, aby památkové objekty byly neodmyslitelnou součástí edukačních školských programů a také místy, která chodí navštěvovat děti a mládež.
Ministerstvo kultury na základě provedené analýzy navrhlo zavedení každoročního volného vstupného do památek spravovaných Národním památkovým ústavem ve třech vybraných dnech: 1. června, Mezinárodní den dětí, 28. září, svátek Sv. Václava, Den české státnosti, a 28. října, Den vzniku samostatného československého státu. Děkuji vám za pozornost a ještě jednou děkuji za zájem o tuto důležitou stránku zpřístupňování památek.
Poslankyně Markéta Adamová:
Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, začátkem dubna spustily úřady práce pěti krajů pilotní projekt, v rámci kterého mohou lidé požádat o příspěvek na dopravu, jinak řečeno Ministerstvo práce a sociálních věcí zavedlo v pořadí již 27. sociální dávku, a to v době příznivé ekonomické situace a rekordně nízké míry nezaměstnanosti. Dovolím si uvést velmi stručně širší souvislosti.
Rok 2010 - hluboká hospodářská krize, výše úrovně nezaměstnanosti 9 %, výdaje na státní politiku zaměstnanosti v té době na jednoho nezaměstnaného činily 42 925 korun. V roce 2015 naopak, v době ekonomického růstu, nezaměstnanost 6,5 % průměrně, byly výdaje na jednoho nezaměstnaného 47 398 korun, což je tedy o téměř 4 500 korun více. To znamená, že v době, kdy je rekordní úroveň nezaměstnanosti, zaznamenáváme rekordní nárůst pracovních míst, v průměru je na jedno volné pracovní místo pět uchazečů, v roce 2010 to bylo šestnáct.
Ptám se tedy, jestli je nutné v takové situaci zavádět další sociální dávku, další výdaje státního rozpočtu, a tedy tím v roce 2016 navýšit výdaj na jednotlivce ještě zase o něco více. Zajímalo by mě, jestli máte propočet, kolik tento nový institut bude stát rozpočet České republiky, a také zda došlo k nějaké analýze, na základě které jste si vyhodnotili, že se opravdu státnímu rozpočtu vyplatí takovouto dávku zavést. Někdy mám totiž pocit, že máte v tomto směru snahu spíše peníze utrácet za každou cenu, co to dá, bez ohledu na státní rozpočet a bez ohledu na budoucnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík:
Děkuji paní poslankyni. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:
Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych to nenazývala novou sociální dávkou. Je to příspěvek, který se bude vyplácet v rámci stávající aktivní politiky zaměstnanosti a v tuto chvíli se tedy pilotně ověřuje v pěti krajích, v těch, kde je největší nezaměstnanost i přesto, že samozřejmě obecně nezaměstnanost klesá. To znamená, jedná se o kraje Ústecký, Moravskoslezský, Olomoucký, Jihomoravský a Karlovarský. My jsme v situaci, kdy zde máme 100 tis. volných pracovních míst a asi 460 tis. nezaměstnaných, a vlastně nejsme schopni jaksi tyto dvě skupiny dát dohromady. Jeden z velkých problémů je, že lidé u nás nejsou dostatečně mobilní. Jednak je to dáno tím, že když se přestěhují - většina tady má nějaký rodinný domek, když se má přestěhovat jinam, tak náklady na bydlení jsou prostě velice vysoké, a těm, kteří mají nízkopříjmová či středněpříjmová zaměstnání, tak se to prostě nevyplatí. Nicméně bychom v rámci, opakuji, aktivní politiky zaměstnanosti trh práce rozpohybovali. Nakonec je to věc, kterou po nás i opravdu chtějí zaměstnavatelé. Příkladem může být rozšiřující se závod Škodovky v Kvasinách, kde skutečně budou hledat třeba tisíc nových lidí a v podstatě je nemají, zatímco na druhé straně mluvíme o Moravskoslezském kraji a propouštění v OKD. A my se snažíme ty potenciálně propuštěné a nezaměstnané třeba dostat tady na ta místa.
A jen pro zajímavost v tuto chvíli pro pilotní fázi počítáme s podporou asi 7,5 tis. lidí a náklad je asi 71 mil. Kč. Je to tedy za rok. A jinak to opravdu je zaměřeno na dlouhodobě nezaměstnané, se kterými vlastně i přesto, jak je tady nízká nezaměstnanost, máme velké problémy. To znamená, že to bude pro lidi, kteří jsou v evidenci úřadů práce déle než 12 měsíců a kteří nastoupí do práce mimo obec, ve které mají bydliště, a příspěvek bude na základě toho, že oni předloží dokument, že odpracovali u zaměstnavatele ten předchozí kalendářní měsíc. Bude odstupňován podle dálky, jak daleko ten člověk dojíždí, ale nebude jen na dopravu, bude moci být použit třeba na hlídání dětí nebo na náklady spojené s bydlením nebo tedy dopravou. V tuto chvíli vlastně to teprve začíná v dubnu, takže vyhodnocení teprve přijde.
Místopředseda PSP Petr Gazdík:
Děkuji paní ministryni. Paní poslankyně má doplňující otázku. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Markéta Adamová:
Děkuji za slovo. Já bych se chtěla zeptat, proč ta dávka musí být lidem vyplácena po dobu jednoho roku a proč to není třeba jenom na překlenutí nějaké, chápu, vstupní bariéry, kdy ten člověk ještě nemá prostředky na to, aby začal jezdit takhle daleko do zaměstnání, ale po jedné dvou výplatách už by měl být schopen si to právě z té výplaty podle mě zaplatit, a tudíž by nebylo nutné toho člověka podporovat individuálně jeden rok. Pak se obávám, že řada těch lidí opravdu bude motivována jenom ten rok pracovat, tak s tímto příspěvkem počítá a pak se po roce bude rozhodovat, jestli vůbec v zaměstnání setrvá, nebo ne. Vím, že tam je ten mechanismus, aby se s tím nepodvádělo, docela vymyšlený, nicméně přijde mi to v tomto směru jako zbytečné podporování podnikatelů, protože co si budeme povídat, tak v tomto směru by se měli oni snažit. Právě třeba z toho Moravskoslezského kraje těžko někdo bude dojíždět do Kvasin, ale bude moci třeba právě, pokud zaměstnavatel mu přispěje na ubytování, tak dál se takto mobilně posunout jinam. Ale proč by to měl dělat stát a nikoliv třeba právě zaměstnavatelé, kteří by měli o své zaměstnance mít především zájem? Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík:
Děkuji, paní poslankyně. Prosím, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:
Já bych ještě měla zdůraznit, že ta dávka není automaticky nároková. Každý člověk bude posuzován individuálně a je tam uvedeno maximálně na 12 měsíců. Ona řada zaměstnavatelů už vlastně podporuje své zaměstnance, že jim platí ubytování, platí dopravu, ale my se domníváme, že jako stát máme skutečně zájem na tom, jak jsem řekla, aby se trh práce rozpohyboval, abychom maximálně využili naši kohortu nezaměstnaných, a lidé, kteří jsou nezaměstnaní víc než jeden rok, tak už se jedná o kategorii, která na trhu práce má ztížené podmínky, a proto je vlastně chceme podporovat. Ale opakuji, to není vůbec nic nárokového. Tam skutečně úřad práce bude každého podporovat a těch 12 měsíců je maximum, pokud to bude případ, který je odůvodněný. A my se právě především bavíme o lidech, kteří potom třeba na tom novém místě vydělávají tolik, že zase náklady na dopravu, případně na nové ubytování, že to pro ně je skutečně veliká zátěž, i když vydělávají.
Markéta Adamová, poslankyně TOP 09
