Rozvoj města má několik rovin. Z pohledu „z výšky“ je to rozvojová koncepce, která má být určena územním plánem a regulativy pro výstavbu. Z pohledu „zespoda“ je to rozumná úprava ulic, veřejných prostor, atd. Obě tyto polohy získávají v posledních letech vážné trhliny.
Základní rozvojový materiál - územní plán – je dlouho narušován neustálými změnami, za kterými nestojí snaha o koncepci, ale soukromé komerční zájmy. Způsob výstavby měl být řízen regulačními plány – díky soustavnému odporu města nejsou zpracovány. Způsob výstavby je tedy často dohadován individuálně, což není dobře. Připravovaný nový územní plán také v mnoha směrech podléhá komerčním potřebám a ne objektivní potřebě. I další koncepční příprava probíhá bez jasného řádu – např. na co jiné, než na objekt na Vítězném náměstí by měla být vypsána veřejná soutěž s veřejnou diskusí? Ví většina občanů, že je „tiše“ o tomto klíčovém objektu již rozhodnuto?
O „Blance“je snad zbytečné se rozepisovat. Elegantní řešení „Hana“, které vytvářelo podzemní sběrný okruh ochraňující centrum Dejvic, bylo zamítnuto lidmi, kteří kdysi vytvářeli komunistický „Zákos“. Obludné dopady tohoto rozhodnutí prožíváme. Nezbývá, než se dopady snažit minimalizovat a snažit se podobným rozhodnutím do budoucna zabránit.
Praha 6 se vyvíjela jako komfortní čtvrť s velkým podílem zeleně. Zacházíme s tímto dědictvím správně? V poslední době probíhají nákladné opravy jednotlivých fragmentů (parků), ke kvalitativní změně ale nedochází. Dlouhodobé volání po systematickém výkupu zelených ploch tak, aby bylo možno vytvořit průběžné vycházkové trasy (okruhy) nebylo vyslyšeno. Místo vytváření trvalých hodnot utrácíme peníze za záhonky.
Přízemní pohled často ukazuje, jak chybí porozumění pro lidské potřeby. Úpravy ulic jsou odtržené od běžných potřeb (např. Terronská, kde se po úpravě nevyhnou ani dva kočárky a za auty zbývá 2m místa, ulice Na Pískách, která se po své úpravě stala zmetkem bez možnosti normálního zastavení a bez zeleně – bohužel je podobných příkladů víc).
Peníze se vyhazují i při špatné přípravě akcí. Např. na nátlak občanů byl zrušen nesmyslný plán na zřízení „japonského parku“. Kdo ale zaplatí nákladný projekt, který nechala radnice vypracovat bez hlubšího rozmyšlení a když zjistila, že je to nesmysl, rychle na něj zapomněla?
Mám rád systémová a logická řešení. A mám ověřeno, že pokud by se dodržovala „pravidla hry“, pokud by se nepřecházely kompetence různými mocenskými zásahy a pokud by se lépe uplatňovala osobní zodpovědnost, dařilo by se tyto problémy lépe řešit. A to by mělo být naší budoucí snahou.
