To, že stav parku na Karlově náměstí je dlouhodobě tristní, je patrné Pražanům i návštěvníkům Prahy na první pohled. Park trpí nadměrným dopravním zatížením v okolí i hustým pěším provozem uvnitř. Stromy i keře jsou mnohdy již dožilé, spolu s trávníky trpí nedostatkem vláhy a ani částečná obnova a údržba nemůže popřít dojem zanedbanosti. Park se navíc stal i shromaždištěm různých pochybných existencí - dealerů drog, narkomanů a bezdomovců, takže jeho estetická a rekreační funkce je silně potlačena
To vše vedlo radnici Prahy 2 k rozhodnutí park rekonstruovat. První pokus se odehrál již v druhé polovině devadesátých let, kdy podle studie architektky Dandové byla poměrně zdařile rekonstruována nejvíce zdevastovaná část před Novoměstskou radnicí. Nutný razantní zásah však vyvolal kritiku silně podněcovanou paradoxně tehdejším přechodným ministrem životního prostředí populistou Bursíkem. Radnice se tehdy dalšího pokračování rekonstrukce zalekla a projekt odložila. K myšlence rehabilitace parku se tak vrátila až po dlouhých deseti letech a to vyhlášením veřejné architektonické soutěže. Její výsledky byly přijaty s rozpaky a nebyla udělena ani první cena.
Důvody je třeba hledat již při přípravě zadání, kdy se vedení radnice v podstatě rozhodlo opustit historický koncept zahradního architekta Thomayera z 19. století a přetvořit park na multifunkční plochu. Rozhodla se po vzoru pejska a kočičky dát do dortu - parku všechno možné a zdánlivě dobré. Tak se v zadání objevily podzemní garáže pro 700(!) aut, místo pro volné pobíhání psů, volný vstup na trávníky, spojení všech tří částí tunelem nebo nadzemní lávkou, dětské hřiště s dětským WC, stojany na sáčky na psí exkrementy, pítka, osvětlení soch a dokonce i stromů! Vrcholem byla možnost postavit na pozůstatcích kaple Božího Těla založené Karlem IV. kavárnu. Především však bylo požadováno opuštění Thomayerovy koncepce anglického parku po obvodu uzavřeného keřovým pásem, který dává vnitřku parku intimitu, umožňuje dálkové průhledy a možnost relativně klidného odpočinku návštěvníků. Celé to připomíná současnou „rekonstrukci" Wilsonova nádraží, kde si cestující může sice pohodlně koupit norkový kožich, ale pro lístek musí běžet až kamsi do suterénu.
Není divu, že takto předimenzované zadání se již v této fázi setkalo s odporem památkářů, kteří poukázali mimo jiné na to, že právě radnice Prahy 2 iniciovala zapsání parku jako kulturní památky právě pro uchránění Thomayerovy koncepce. Připomínek památkářů vedení radnice však nedbalo a vyhlásilo soutěž s původním zadáním. Výsledné architektonické návrhy tak skutečně opustily Thomayerův koncept a umístily do parku kdeco, dokonce i tunel pod Ječnou ulicí, obchody, restaurace i jakýsi amfiteátr. To vše spojení s redukcí zelených ploch. Toto řešení se pochopitelně dostalo do rozporu s požadavky orgánů památkové péče, které odmítly opuštění Thomayerovy koncepce a doporučily návrat k rehabilitaci parku dle staršího konceptu architektky Dandové. Proti navrženým řešením se postavil i Klub za starou Prahu, kterému rovněž vadí opuštění Thomayerovy koncepce a především snižování terénu náměstí do jakéhosi podchodu a s tím spojené umrtvení pěšího provozu v úrovni dnešních ulic. Klub přirovnává navržené řešení k nepříliš zdařilé přestavbě Karlsplatzu ve Vídni.
Tyto ani další námitky radnice Prahy 2 však nechce vzít na vědomí a rozhodla se pokračovat v přestavbě náměstí dle soutěžních návrhů. Aby dodala své snaze punc politické důležitosti, rada Prahy 2 bez schválení zastupitelstvem podepsala s primátorem Bémem „Memorandum o vzájemné spolupráci a podpoře projektu Revitalizace Karlova náměstí", v kterém ze záplavy starostlivých prohlášení trčí čertovo kopýtko prosazování konceptu ze soutěže z roku 2008 i proti nesouhlasu orgánů památkové péče.
Bude tedy záležet na novém zastupitelstvu, které vzejde z podzimních komunálních voleb, jak se k současné situaci zachová a zda najde odvahu k opuštění abundantních koncepcí a pokornému návratu k věkem prověřeným řešením.
Naše strana se k těmto konzervativním hodnotám hlásí a bude-li mít možnost, bude je v novém zastupitelstvu prosazovat.
Závěrem lze konstatovat, že nemalé peníze na architektonickou soutěž byly utraceny a přijatelný projekt rekonstrukce parku není k dispozici.
Zdeněk Lochmann
TOP 09 v Praze 2
