× Pohněme s tím. Společně!

Hraběnka z Podskalí dnes o filmu

Článek z čísla 8/2016 Novin Prahy 2

4. 8. 2016

Asi každý obyvatel Prahy 2 alespoň letmo zná historii malé „čtvrti" pod Vyšehradskou skálou, pražského Podskalí. Ze svého času oblíbeného televizního pořadu Tajemství ztraceného času známe záběry vorařů převážejících po Vltavě dřevo, dělníků, kteří nakládají ledové kry či těží písek ze dna Vltavy. Dnes tyto již zašlé časy v Podskalí pamatuje především původní Podskalská celnice na Výtoni, kde se vytínalo určité množství dřeva z přepravy, tedy platilo „clo".
V této nové pravidelné rubrice s názvem „Hraběnka z Podskalí" (proč tento název, dočtete se záhy) Vám budeme přinášet méně známé, ale doufáme, že zajímavé informace z historie a současnosti pražského Podskalí. Dnes na téma „Pražské Podskalí ve filmu", protože tyto snímky právě zašlou slávu Podskalí zaznamenaly. Hned čtyři filmy z historie československé kinematografie se v Podskalí odehrávají. První dva němé snímky jsou dnes již pozapomenuté. Prvním je Děvče z Podskalí (1922) v režii Václava Bínovce. Hlavní roli ztvárnila svého času nejznámější česká herečka němých filmů Suzanne Marwille (vlastním jménem Marta Schöllerová, pozdější manželka slavného českého režiséra Martina Friče). V naivním tragickém příběhu se patnáctiletá dcera voraře Pepča zamiluje do nezvedeného kolotočáře a po krachu nerozvážné lásky je odvržena rodiči a končí svůj život skokem ze stavebního lešení. Na pozadí děje je zachycen obraz pozvolna mizejícího Podskalí s jeho zákoutími i uličkami. Film je občas k vidění v kině Filmového archivu Ponrepo v Bartolomějské ulici.
Druhým snímkem dalšího slavného režiséra Karla Lamače je Hraběnka z Podskalí (1925). Prvorepubliková star Anny Ondráková se přes překážky osudu stane chotí šlechtice, byť jejím otcem byl Podskalský hostinský a penězokazec. Bohužel, Hraběnku z Podskalí dnes již neuvidíte, všechny filmové kopie jsou dnes považovány za ztracené. Ale můžete se na obrázku podívat na zřejmě jedinou dochovanou pozvánku na obnovenou premiéru snímku z roku 1926. A protože staré Podskalí již prakticky neexistuje, stejně tak jako film Hraběnka, rozhodli jsme se celou rubriku pojmenovat právě po tomto snímku, jako připomenutí časů minulých.
Již méně povedený Poslední Podskalák (1940) režiséra Jana Svitáka nás zavede do prostředí podskalské dřevařské firmy pana Čermáka, který ze svého domu vykáže nepovedeného syna, jenž je nucen po smrti své snachy sám vychovávat vnuka. I v tomto snímku jsou obyvatelé Podskalí zaznamenáni jako svérázné, rázovité figurky.
Posledním „podskalským" snímkem pak je Plavecký mariáš (1952). Tento době poplatný budovatelský film Václava Wassermana v hlavních rolích s Jiřím Plachým a Janem Marvanem dokumentuje právě dnes již zapomenuté řemeslo – vorařství, s kterým je historie Podskalí neodbytně spjata.
Držte Hraběnce palce, příští rok, pokud se vše podaří, v Podskalí nejen pro Podskaláky tři dochované snímky představí v rámci malé filmové přehlídky.

Mgr. Jiří Š. Cieslar, člen TOP 09 Praha 2

Copyright © 2009-2020  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Karel Schwarzenberg:Chci, abychom byli v hlavním proudu Evropské unie.
Děkujeme