Co se mi honí hlavou

Co se mi honí hlavou? To, že se stydím za premiéra, který zneužívá v podstatě cokoliv ve svůj prospěch a postupně privatizuje celou zemi. Stydím se za premiéra, který paralyzuje společenskou morálku, která ani po třiceti letech svobody nezacelila trhliny po čtyřiceti letech nesvobody. Hlasování v Evropském parlamentu o Babišově střetu zájmů při jeho premiérování a zároveň skrývaného vlastnictví firem pod svěřeneckým fondem skončilo s jednoznačným výsledkem v jeho neprospěch, ale on drží a drží ve svých lžích. To není odvaha, to je promyšlené emočně ploché chování, to je diagnóza. Je mu jedno, že dělá ostudu našemu státu, je mu jedno, že na patologickou touhu po zisku a moci tohoto chamtivce dojedeme my všichni. Je mu jedno, že dotace jeho firmám (o nichž říká, že nejsou jeho) jsou saturovány státní kasou. Je mu jedno, že na naší republiku právem koukají ostatní jak na pitomce, kteří si nedokáží udělat doma pořádek. Je mu jedno, že zadlužuje i naše vnuky. A jeho příznivci si v Evropě připadají jak disidenti, kteří musí stát za svým Burešem, protože jim dá slevu na tatranky a umělý chrup. I těmto jeho příznivcům nevadí, že jejich současný benefit budou splácet jejich děti a vnuci. Gauner v čele vlády, gauneři na Hradě, smutný účet po třiceti letech od plyšáku... Jen si říkám, že za vše potažmo mohou vlády před ním. Ty si jej vymodelovaly svojí sebestředností, hulvátstvím, zkorumpovaností, podvody a zneužíváním moci. Bez nich by neměl šanci. Konec konců on sám jednou řekl: "Vy jste si mne udělali."