Proč myslíte, že plebejský, víceméně ateistický národ, jakým Češi jsou, by si měl zvolit za prezidenta katolíka a šlechtice?
Jak známo, protiklady se přitahují. Myslím ale, že je předsudek, že jsou Češi plebejští více než ostatní. Jsou poměrně rovnostářští, ale plebejští nejsou. Ano, jsme agnostici, ale ve skutečnosti lidi hledají. Když se podíváte na indická, buddhistická a jiná učení, lidé mají povědomí, že je něco nad nimi, ale neumějí to definovat a mají v tom poměrně velký zmatek.
Minule jste mi řekl, že vám někteří lidé vyčítají, že se aristokrat snaží stát prezidentem demokratického státu. Nevylučují se tyto zájmy?
Myslím, že se to nevylučuje. Když se podíváme zpět do dějin, většina demokracií byla založena aristokraty. A navíc v Česku je nás pár jedinců, myslím, že tady patříme na červený seznam ohrožených druhů.
Řada lidí vám předhazuje, že jste dlouho pobýval mimo republiku. Prezident Klaus naznačil, že by lidi měli hlasovat pro Zemana, protože on tady celý život žil v dobrém i zlém.
Nikdy jsem o tom nepochyboval, že podpoří Zemana. Několikrát to naznačil. Upekli spolu opoziční smlouvu. Dlouholetá zkušenost mi ukázala, že nic není více než společný kostlivec ve skříni.
Jaký kostlivec?
Všechno, co se dělo v opoziční smlouvě. Většina afér lidí, kteří byli teď omilostněni, měla své počátky v opoziční smlouvě.
Zeman naopak říká, že v době opoziční smlouvy byla stabilní vláda, která vyvedla zemi z krize.
Stabilní vláda – o tom není nejmenších pochyb. A nepopírám, že jsem jednou řekl o Zemanovi, že kdyby tolik nechlastal, byl by jedním z nejlepších premiérů České republiky.
V čem vy vidíte problém opoziční smlouvy?
Demokracie spočívá na tom, že jedna strana vládne a druhá ji kontroluje. Nebo máme monarchii, pak je vláda jeho veličenstva a parlament ji kontroluje. Když mám systém, kde je nekontrolovaná moc, je to pochybné. A navíc, jak mi lidé říkají doma i v zahraničí, marže se tehdy zvedly o 100 procent.
Myslíte úplatky?
Ano. To jsem slyšel od nejrůznějších podnikatelů.
Václav Klaus naznačil, že byste nás nechal v Evropě rozpustit jako kostku cukru v čaji. Máte to v úmyslu?
Jsem přesvědčen, že náš národ zachováme pouze, když zůstaneme členy Evropské unie. Oba víme, co nechceme. Klaus ale doufá, že můžeme hrát izolovanou roli. Já tvrdím opak, podle mého bychom na izolaci trpce doplatili. To si může dovolit dělat ostrov.
Řekl jste, že byste jako prezident chtěl být zastáncem slabých, starých a handicapovaných. Proč jste se o to nesnažil již v této vládě?
Šetření bylo nutné, ušetřilo nás - nechci přehánět - osudu Maďarska či Portugalska. Byli jsme na cestě tímto směrem. Měl jsem ale jisté námitky vůči jednotlivým opatřením. Ale nerad se pletu někomu do jeho práce, tak jako já bych nebyl rád, kdyby mi ministr zemědělství nebo sociálních věcí kecal do zahraniční politiky. Prezident je ale v úplně jiné pozici. Ten se má o slabší starat.
Tím uznáváte, že vláda např. u podpory handicapovaných své škrty přehnala?
To ne. Ze zkušeností ze zahraničí vím, že nutné škrty se musí dělat rychle, aby se to povedlo. A nelze se bát o všechny, kteří dostávají podporu. Ale, jak říkám, chci se na to ještě důkladněji podívat.
Ve čtvrtek jste se distancoval od vlády kvůli amnestii. Nebylo to jen předvolební gesto?
Ne. Řekl jsem to, protože jsem nasraný. Jak mám být dle ústavy zodpovědný za něco, o čem jsem nedostal žádnou informaci? Kdyby Nečas byl řekl, že prezident chce vyhlásit amnestii k Novému roku, že budeme muset mít mimořádné zasedání vlády 22. nebo 28. prosince, tak bych řekl: OK, přijedu. Potom bych mohl převzít odpovědnost. Druhá věc je samozřejmě dosah amnestie. Premiér a ministr spravedlnosti argumentovali, že se toho moc nestalo, protože tak to bylo u všech amnestií. Ale musíme si uvědomit, že ústavní pozice prezidenta je jiná, než byla za první republiky nebo ještě za Československa. Také jde o charakter zločinů, které byly do amnestie zahrnuty. Je něco jiného, když omilostním kasaře, který se s velkou námahou s autogenem vloupal do trezoru, kde něco uloupil, a člověka, který vytuneluje celou banku a poškodí spoustu střadatelů. Bertold Brecht říkal, co je vykradení banky proti jejímu založení.
Byl jste jedním z mála kandidátů na Hrad, který říkal, že by amnestii vyhlásil. Stále o tom uvažujete, pokud vyhrajete?
Určitě ne. Myslím, že slovo amnestie je na nějakou dobu zcela znemožněno. Nemohl bych si to dovolit, ani kdybych věděl, že je to nutné.
Co jste myslel tím, že je Miloš Zeman člověk minulosti?
Kdyby byl Zeman zvolen, bylo by to pokračování Klausovy éry, nikoliv v modré barvě, ale s růžovým nátěrem. Uznávám, že je těžká váha, ale vše, co ho obklopuje, co říká, je poněkud ohraná deska.
Vy nejste muž minulosti?
Můžete mi právem vytýkat, že nejsem ideologicky jasně vyhraněný. Jednou jsem měl blízko k ODA, potom k zeleným. To ano. Ale na druhé straně jsem po celý život, ať je to v umění, nebo v politice, byl hodně otevřený a zajímal se stále, co je nového. Moje základní vlastnost nebo neřest je asi zvědavost.
Teď se všichni vaši odpůrci dohadují, jestli jste levičák, nebo pravičák. Hnutí D. O. S. T. říká, že nejste ani konzervativec. Jako správný konzervativec byste nemohl prý podporovat svazky homosexuálů.
D. O. S. T mluví o konzervativismu tak blbě, že to není možné. Já mám hezký a zajímavý život. Vyrostl jsem ve velmi konzervativním a velmi katolickém prostředí. Otec byl tradicionální katolík, moje matka byla hluboce věřící, i já jsem dost věřil. Dospěl jsem někdy v 50. letech a to začínala velká doba sociální demokracie. Měl jsem to štěstí, že jsem se v mládí seznámil s Brunem Kreiským (rakouský kancléř), s dnešním prezidentem Heinzem Fischerem a se všemi sociálními demokraty v Rakousku, poté i v Německu a samozřejmě jsem některé jejich myšlenky přijal. Také nesmíte zapomenout, že byla jiná situace. Bída a nouze v 50. letech byla ještě mnohem větší než dnes. Zažil jsem to jako mladý člověk také, protože rodiče, poté co jsme odešli do Rakouska, nic neměli. Otec pracoval jako archivář knihovny, matka zprostředkovávala obchody. Na gymnáziu jsem byl ve třídě jeden z nejhůře oblečených. Nosil jsem poděděné šaty. Musím ale za to pánubohu poděkovat, protože mi pak věci nestouply tolik do hlavy. A když jsem začal hospodařit a pracoval jsem na vesnicích a v přírodě, byly mi velice blízké myšlenky zelených. Můj otec byl větší konzervativec než já, a když si v nějakém časopise přečetl program německých Zelených, řekl, že kdyby se vyškrtly ty neomarxistické blbosti, tak ostatek by podepsal.
Miloš Zeman prezidentské finále ale vidí jasně jako boj pravice proti levici. Podle něj jste vicepremiér pravicové vlády a to si nemůžete odpárat.
Zeman chce konfrontaci levice s pravicí. On potřebuje, aby se všechno, co je nalevo od středu, což by byla bezpochyby dneska většina, soustředilo jenom na něho. Já se vlády nezříkám, podívejte se ale na její výsledky. Za Zemana byla nezaměstnanost pouze o tři čtvrtě procenta nižší než dnes. A my jsme to udrželi v době hospodářské krize a on v době rozkvětu. Máme jedny z nejlevnějších peněz na evropské pevnině, tak levně jako my si nikdo nepůjčuje. Samozřejmě vláda udělala spoustu blbých kroků, které nebyla schopna vysvětlit. Měli jsme jednotlivé ministry, kteří kvůli podezření z korupce a jiným otázkám museli odejít. Mohli jsme některé věci provádět šetrněji. Vše uznávám. Ale celkově, když se podívám na výsledky ve srovnání s ostatními evropskými vládami, tak vůbec nejsou špatné.
Setkal jsem se s názorem lidí, kteří by vás volili, ale nechtějí, protože podle nich nejste dostatečnou pojistkou dekretů prezidenta Beneše.
To je naprostá volovina. Jako ministr zahraničí s tím mám hodně co do činění. Benešovy dekrety byly zrušeny přijetím ústavy už před dvaceti lety ovšem ex nunc, tedy bez zpětné účinnosti. Není možné to vrátit do stavu roku 1938. Němci rovněž zrušili mnichovský diktát, ale také ex nunc, protože by tím nastal nekonečný právní problém. Nejde to zrušit zpětně, poměry jsou takové, jak se vytvořily. Na tom se nic nemění. Dneska si už můžeme otevřeně říci, že tehdejší postup by byl dneska nepřijatelný. Dnes máme zákony proti genocidě, podle kterých soudí mezinárodní tribunál. Když se genocida děla v bývalé Jugoslávii, tak jsme to odsoudili. Václav Havel říkal, že tragédií je, že jsme se nechali nakazit nacistickým duchem. Ale musí přece všem být jasné, že to nejde vrátit zpět.
Dřív jste měl jiný názor. Rakouské noviny psaly, že jste se z rakouského ochránce lidských práv přešvejkoval na nacionalistického ochránce českých zájmů.
Názor jsem mnoho nezměnil. Říkal jsem jako dnes, že Benešovy dekrety jsou proti lidským právům, že je to ostuda, za kterou bychom se měli stydět, ale bylo mi i tehdy jasné, že je to zavřená kapitola, že se nedá vrátit do dějin, jako to udělal pan Brouček, když se vrátil do husitských válek.
Ale u církevních restitucí jste se o to pokusili.
To je ale odlišná věc. Za prvé to bylo až po roce 1948 a také jde o české subjekty. Už ve Federálním shromáždění se o restituci hlasovalo, ale nedohodla se forma, protože proto nehlasovali Slováci. Až doteď to zůstalo u ledu. Jak říkám, jde o něco jiného.
V duelu se Zemanem jste řekl, že by dneska prezident Beneš skončil s dekrety v Haagu u mezinárodního tribunálu. Jak jste to myslel?
To je samozřejmě otázka dneška. Jak jsme viděli v Jugoslávii, v Africe, dnes se vyhánění obyvatelstva velice přísně posuzuje.
Co říkáte na to, že váš výrok hned vyvolal takovou averzi?
Já budu říkat věci, které jsou pravdivé, i když vyvolávají kontroverzi. Když se mě na to Zeman zeptal, tak jsem slušně odpověděl. Kdybych se z reakce veřejného mínění podělal, tak by to byla pro mě hrozná porážka.
Vy jste po více než dvou stech letech spojil obě schwarzenberské větve. Orlické panství jste restituoval. Zajímalo by mě, jestli jste se s majetkem hlubocké větve už rozloučil?
Neměl jsem příležitost se s ním rozloučit, protože mi nepatřil. Sice jsem ze tří čtvrtin teoretický dědic, třetina by připadla sestřenici. Ale uznávám český zákon a ten to neumožňuje. Tím to končí. Musím ale trvat na tom, že to bylo tehdy obrovské bezpráví. Jsme jediný stát, který vydal zákon proti jediné osobě: Adolfu Schwarzenbergovi. On přitom podporoval republiku penězi na opevnění, Jan Masaryk mu potvrdil, že podporoval vládu v exilu a pak byl takto obviněn. To mu zlomilo srdce. Nečekal, že se k němu jeho země takto zachová, úplně ho to změnilo, však umřel v roce 1950.
Bude se stavět v Temelíně. Proč nechcete, aby elektrárnu dostavovali Rusové?
Kdybychom dostávali plyn a naftu z jiných zdrojů, byla by pro mě situace zcela odlišná. Mám obavy, a to je oprávněná obava ministra zahraničí, abychom v základních věcech nebyli závislí na jednom státě.
Myslíte, že tuto diskusi může prezident ovlivnit?
Nemůže, ale je to moje stanovisko, nepřeji si další závislost.
Podle vás mnichovská dohoda zlomila morálně českému národu páteř. Kdy myslíte, že se nám to zahojí?
Tak jako generace, která vyrostla za první republiky, byla pevně odhodlána bojovat, protože vyrostla ve svobodě, tak doufám v novou generaci. Moje matka mi vyprávěla, a to byla Rakušanka, že za mobilizace byli všichni odhodláni jít bojovat. Ba dokonce se zapomíná, že chtěli bojovat i občané z pohraničí. Můj otec mi vyprávěl, že v jeho pluku, protože uměl skvěle německy, měl spoustu branců z pohraničí. Pak se náhle kapitulovalo ze spousty dobrých důvodů: že se zachránila Praha a jiné památky, že jsme měli nemožnou strategickou pozici. Ale výsledkem bylo, že jsme poté znovu kapitulovali i v únoru 1948, a také v roce 1968 zcela bez boje.
Tvrdíte o sobě, že jste Čech jako poleno, proč jste tedy nenaučil svoji ženu česky?
Do roku 1989 jsem nechtěl, to přiznávám, aby moje rodina měla stejnou zátěž jako já. Žil jsem tam, pracoval, ale měl jsem sen se vrátit. V situaci, kdy to vypadalo jako nemožný sen, jsem je nechtěl zatěžovat. Žena se česky začala učit, ale v roce 1992 měla tu strašnou nehodu, pak byla dlouho úplně ochromená. Rehabilitace, která docela úspěšně proběhla, vyžadovala hodiny a hodiny, takže nedokázala dělat nic jiného. Od té doby se naučila svahilsky. Po nehodě totiž zjistila, že pro ni je nejhorší sychravé počasí, takže ji jedna přítelkyně pozvala do Keni. Úplně ožila, začala tam pracovat v nemocnici, zajímat se o pacientky s tou strašnou ženskou obřízkou. Postavila jim operační sál a přivezla odborníky. Teď je to velice krásně fungující nemocnice.
Podpoří vás v kampani?
Snad se objeví příští sobotu, až budou výsledky. Buď mě bude utěšovat, nebo budeme slavit. Snad se objeví i děti.
Už si formujete hradní tým?
Mám už nějaké tipy, ale dokud to není jisté, nebudu nic říkat.
S kým se radíte? Třeba s ministrem financím Kalouskem?
Se starými známými se radím. S Kalouskem vůbec ne. On je hodně zaměstnaný.
Je pravda, že jste se s Kalouskem domluvili, že nebude příliš vystupovat na veřejnosti, aby vám tu kampaň nekomplikoval?
Vůbec ne. Jenom jsem se s Kalouskem domluvil, že nechci, aby mi tu kampaň dělala strana. Už jsem dělal několik kampaní a mám pár lidí, kteří to umí, a vím, že musíte mít s týmem dobré lidské vztahy. Jak se říká: ta chemie musí fungovat, musíte být jedna parta.
Kampaň vedete na vaše křestní jméno. Nebude vám vadit, že vám bude národ tykat?
Ať mi tyká a říká Karle. Nevím, čemu by to škodilo.
Právo, 19. 1. 2013, rubrika: Rozhovor, str. 8
