Schwarzenberg: Prezident je krabička poslední záchrany

Rozhovor s prezidentským kandidátem a předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem

Program ministra zahraničí a především prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga byl v Plzni velmi nabitý. I proto, že se diskuze na univerzitě protáhla, dorazil na rozhovor s mírným zpožděním, zato s velmi dobrou náladou. Ještě před tím, než začal odpovídat na otázky, objednal si velké pivo a plynulou angličtinou ocitoval spisovatele Chestertona, který prý neměl rád dobré staré ženy a dobré malé pivo.

23. 11. 2012

V jednom z rozhovorů s Karlem Hvížďalou jste se označil za hostinského a lesníka. Jako prezidenta už jsme na Hradě měli filozofa a sociologa, právníka a básníka, několik proletářů, dramatika a nyní máme ekonoma. Jak byste pojímal ideu a koncepci úřadu prezidenta právě jako hostinský a lesník?

Já jsem se tak označoval svého času, dokud jsem ještě to povolání vykonával. Od té doby, co jsem předal správu majetku synovi, nejsem ani jedno, ani druhé. Ale ano, snad si z toho lesnického povolání něco vezmu. Lesník je zvyklý pracovat dlouhé roky. Než strom vyroste v našem podnebí, tak je to obvykle mezi 100 a 130 lety. Lesník tedy musí myslet na generace kupředu. A to myšlení asi v těchto dimenzích by pro hlavu státu nebylo nejhorší.

Když se chystá někdo ženit, dostává nejrůznější rady a jedna z nich je, že si má všímat příbuzných nevěsty. Když se podíváme na Václava Klause a jeho suitu, kterou v současné době na Hradě má, je otázka, kdo z voličů by si pány Jakla nebo Hájka vybral. Už máte představu, kdo by vám mohl dělat poradce nebo kancléře?

Mám jistou představu, ale s prominutím to budu říkat, až budu v druhém kole prezidentských voleb. Nyní bych mohl někomu ještě uškodit, a to nechci. Člověk by neměl mluvit o tom, kam koho povolá, než má opravdu tu možnost.

Když si představíte, že budete zvolen prezidentem, kam byste se vydal na první zahraniční cestu?

Samozřejmě na Slovensko.

A proč právě tam?

Je to pěkná tradice, kterou začal už Václav Havel, je to nám nejbližší země a koneckonců já jsem byl většinu života československý občan a to platí, dokud mi nebude 120 let. Slovensko je mi opravdu blízké, mám tam řadu přátel. Slovenštině jsem se naučil dobře rozumět, když jsem v nucené emigraci poslouchal rádio Svobodná Evropa se slovenskými vstupy.

Jedno ze stěžejních hesel vaší kampaně je, že budete jmenovat spravedlivé a odvážné soudce. Jak to chcete dokázat?

Je důležité se podívat na to, co soudci na nejvyšších postech dokázali a jakou za sebou zanechali stopu. Myslím samozřejmě na soudce Ústavního soudu. Kromě toho ale samozřejmě musí být soudci i profesně zdatní a pracovití lidé.

Ve vašem letáčku jsem si přečetl, že chcete hájit sociální spravedlnost, že budete hájit občany, kteří se potýkají se sociální nespravedlností. Současná vláda ale má spíše pověst, že na sociální otázky nehledí a spíše hledí na razantní úspory. V čem by byla role prezidenta jiná?

Prezident neurčuje hospodářskou politiku ani rozpočet vlády. Nicméně svým vlivem může rozpoutat diskuzi. Já jsem i v této vládě i o těchto věcech předtím mluvil. Myslím si, že ta úsporná opatření byla nutná, protože bylo v zájmu země zabránit většímu zadlužení, a jako vždycky v těch horších letech na to někdo doplácí. Ale nyní jsme již zčásti dokázali veřejné peníze dostat pod kontrolu a můžeme začít podporovat ekonomiku a nejen škrtat. Pokud jde o sociální oblast, já sám jsem přišel s iniciativou, aby samostatně žijící důchodci měli vyšší příspěvky na bydlení. K tomu jsem musel Miroslava Kalouska přemluvit.

Mluvíte i o tom, že neuhnete z cesty v oblasti prosazování lidských práv. Zajímalo by mne to z toho důvodu, jaký by měl být vztah naší země k takovým zemím, jako je Rusko nebo Čína?

Měli bychom pěstovat korektní a dobré vztahy. To ale neznamená, že bychom se neměli zasazovat o lidská práva. Je dobrá tradice české zahraniční politiky od roku 1990, už od dob působení Jiřího Dienstbiera staršího, že jsme se zasazovali o lidská práva v zahraničí. Za to je česká zahraniční politika v zahraničí uznávaná a tím jsme si vydobyli respekt. Viděl jsem to i teď v Barmě. Někdy se ohradit i proti velmocím není vůbec na škodu. Když někteří lidé říkají, že tím naší politice škodím, tak mohu jenom říct, že je to blbost.

Mluvilo se dlouho o tom, že budete na prezidenta kandidovat. Není to ale přece jen ústup z místa, kde můžete reálné směřování země jako ministr zahraničí a člen vlády ovlivňovat daleko více, než může prezident?

Je pravda, že ty exekutivní pravomoci budou menší, ale četl jste Rychlé šípy?

Četl.

Prezident je taková krabička poslední záchrany. V kritických situacích dojde skutečně na prezidenta a tam by měl kandidovat někdo, kdo už má nějaké zkušenosti. Také tvrdím, že mám poměrně dobré školení, protože jsem pracoval na Hradě, působil jsem v zahraniční politice. Takže z těchto důvodů. Koneckonců si myslím, že i ten pokročilejší věk, který v žádném případě nezpochybňuji, je dobrá příprava s životní zkušeností. Nemusím být už tak strašně aktivní, jako jsem dnes, a můžu více přemýšlet, více času se věnovat určování směru než vykonávání praktických věcí.

Když si představíme různé prezidenty z různých dob, dá se říci, že je nějaká osobnost z evropských dějin, ke které byste měl blízko a která by byla vaší inspirací?

Jsou některé, které jsem obdivoval. Ale vždy byly v odlišných situacích a měly odlišné možnosti. Ať to byl u nás Tomáš Garrigue Masaryk nebo francouzský prezident, generál de Gaulle. Ti byli ale v jiných situacích a měli jiné pravomoci, tudíž to nejsou příklady, které může člověk přímo sledovat. Pro vykonávání té funkce musím najít vlastní způsob.

Ve vaší kampani jste navštívil koncert skupiny J. A. R. Nedávno byly volby v Americe, u kterých se diskutovalo o tom, co jednotliví kandidáti poslouchají. Na falešném Twitteru Karla Schwarzenberga si pisatel dělal legraci, že na vaši podporu v Noci s Karlem zahraje klasika od Smetany až po Motörhead. Prozradíte, co vlastně skutečný Karel Schwarzenberg poslouchá?

Nemůžu, opravdu nemůžu říci, že nějakou hudbu obzvláště preferuji. A také nemám moc čas něco poslouchat. Obyčejně, když cestuji autem, tak usnu. Když se vrátím domů, tak čtu a připravuji se na další den, dívám se na podklady. Takže to jde všechno trošku kolem mne. Někdy si poslechnu rád Bacha, který je ovšem nesmrtelný. Svého času jsem měl rád Beatles, Rolling Stones některé věci Plastiky. Má dlouhodobá láska je klasický jazz.

Když se díváte na ostatní kandidáty: Kdybyste nekandidoval vy, kdo z vašich soupeřů by vám byl nejbližší a proč?

Já bych si ještě netroufal určit někoho. Uvidíme, jak se budou projevovat v rámci své kampaně. Mají některé dobré i horší vlastnosti. Přemek Sobotka je velmi slušný, zažil jsem ho v Senátu, to je dobrý český politik, který se ve vlastní straně dokázal postavit Václavu Klausovi, ale u něj se obávám, že nebude v posledním kole. Vláďu Dlouhého znám nekonečně dlouho, pro něj jsem dělal dokonce kampaň v roce 1990 v jižních Čechách, kdy tam byl jako kandidát Občanského fóra. Miloš Zeman je opravdu těžká váha české politiky. Někdy mám spíše obavy z toho, co je kolem něho, než z něho samotného. Takže každý kandidát má své klady a zápory.

Vít Poláček

Plzeňský deník, 23. 11. 2012, rubrika: Plzeňsko, str. 4

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme