Pospíšil: Babišovi advokáti převlečení za ministry zdržují evropský audit. Kvůli volbám

V pondělí by měla Evropská komise informovat europoslance z Výboru pro rozpočtovou kontrolu o postupu ve vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše. Očekáváte, že toto jednání přiblíží konečný výsledek?

Jedná se určitě o další posun směrem k dokončení celého případu. Nečekám ale, že pondělní jednání přinese nějaký zásadní zlom, i když se určitě můžeme dozvědět i nové informace.

Vnímáte zvyšující se tlak na Evropskou komisi? 

Určitě. Výzvy vůči Evropské komisi, aby už případ konečně ukončila, zaznívají nejenom z Česka, ale hlavně ze strany Evropského parlamentu, což má tu výhodu, že Andrej Babiš nemůže vyprávět, že jde o nějaký český vnitropolitický boj. Pokud usnesení o střetu zájmů přijme výbor s několika desítkami členů nebo celý parlament se stovkami členů, nemůže nikdo tvrdit, že to jen „zařídili“ čeští zástupci ve Štrasburku, aby se „mstili“ Andreji Babišovi. 

Auditní řízení už trvají velmi dlouho a mnoho lidí si může myslet, že výsledek nebude, přinejmenším ne v tomto volebním období. Co očekáváte vy? 

Myslím, že advokáti Andreje Babiše, převlečení teď za ministry české vlády, dělají všechno pro to, aby se věc zdržovala, když maximálně využívají všechny lhůty, žádají o jejich další prodloužení a stále dokola hrají s Komisí „ping-pong“ stanovisek. Jejich cíl je zcela jasný: audit nesmí projít do finále před sněmovními volbami.

Jak se díváte na to, že stát se nemá k tomu, aby vymáhal od Agrofertu neoprávněně vyplacenou dotaci na linku na toastový chléb? 

Jak se na to dívám? Bohužel jako na běžný postup vlády Babišovy „agrorepubliky“. Znova ale říkám, nemůžeme se s tím smířit, i když se to stává normou posledních sedmi let. Odpovědná ministryně by rozhodně měla okamžitě žádat návrat peněz do státního rozpočtu, ale to by nemohla být ve vládě za hnutí ANO. „Toastová“ dotace je tedy podle mého naprosto ukázkovou reklamou na kolosální střet zájmů, který teď Českou republiku svírá. 

V Evropském parlamentu se také řeší svoboda médií a podpora těch nezávislých. Je vždy zmiňováno Polsko a Maďarsko. Jak je ale v této souvislosti vnímána Česká republika?

Víte, premiér Babiš se chová vychytrale a nejde vždy v jednom šiku s rebelujícím Polskem a Maďarskem, díky čemuž se mu daří zakrýt, jak jsme na tom ohledně médií u nás. Červnové usnesení Evropského parlamentu k jeho střetu zájmů ale neopomnělo zmínit, že s ním spojené firmy kontrolují třicet procent soukromých médií v naší zemi. Tenhle fakt posunuje celý Babišův konflikt zájmů do ještě divočejší polohy.

Shodou okolností jsme tento týden v EP projednali a odhlasovali usnesení o svobodě médií. Nezaznívá v něm sice konkrétní popis situace u nás, ale jednoznačně v něm parlament upozornil na rizika koncentrace vlastnictví médií a nebezpečí politického zasahování do nich, což je bohužel i příběh České republiky.

Jak konkrétně by mohla a měla EU nezávislým médiím pomáhat?

Zejména tím, že dokáže monitorovat stav svobody médií v jednotlivých státech a upozorňovat na případné přešlapy. Když nesvoboda médií přeroste určitou mez, má unie i nástroje proti porušování principů právního státu v jednotlivých členských státech.

Považujete za realistické, že by se věc týkala i České republiky ve chvíli, kdy tuto agendu má v Evropské komisi na starost Věra Jourová?

Komisaři by se měli úplně odpoutat od zájmů své domovské země. Na případu paní Jourové ale vidíme, že ne vždy se to musí podařit. Přece jenom byla do Komise nominovaná stranou Andreje Babiše a zároveň má na starosti právě citlivé otázky právního státu. Takže určitě je správné, že poukazuje na problémy v Polsku nebo v Maďarsku, ale vždy zůstane zrnko pochyby, zda nemá její post vliv i na to, že Česká republika je zatím v tomto směru „z obliga“. 

Jaký očekáváte další postup institucí EU v případě Polska a Maďarska při vyjednávání o rozpočtu?

Vzhledem k platným pravidlům se musí najít kompromis, protože situaci, kdy některá členská země vetuje návrh víceletého rozpočtu, nejde nijak obejít. Nelíbí se mi, že si Polsko a Maďarsko vzaly zbytek unie jako rukojmí, ale to se někdy v EU děje. Doufám ovšem, že tyto dvě vlády nakonec ustoupí, protože třeba z Portugalska a Francie už opět zaznívají hlasy o možnosti vytvořit dvourychlostní Evropu, v níž by byly dvě skupiny členů. A to by pro Česko nebylo výhodné, ani kdybychom patřili do té hlavní skupiny a třeba právě Polsko a Maďarsko byly v té druhé…

Při řešení dopadů zrušení superhrubé mzdy Andrej Babiš uvedl: „Hlavní město Praha, víte, kolik má na účtu? 87,7 miliardy. Já bych byl velice rád, kdyby ta debata byla seriózní. Aby to nebyla skutečně jenom politika, aby se to nezneužívalo a neříkalo, že se nemůže investovat a tak dále.“ Jak je to doopravdy?

Podle výroku Andreje Babiše má Praha na účtě 87 miliard korun! Pan premiér bohužel v tomto případě lže. Ostatně, není to poprvé ani naposled… Praha nemá takto velké rezervy. Naopak jí bude v případě daňových změn chybět 10 až 15 miliard korun. A abychom nemuseli rušit klíčové investice, jako je například metro D, budeme muset opravdu hodně bojovat.

Praha je na tom navíc nyní v šíření koronaviru podstatně lépe než jiné kraje, rozvolňování restrikcí ale brzdí. Jak si to vysvětlujete? Nemáte pocit, že se politicky nehodí rozvolňovat karanténní opatření tam, kde má vláda nejméně voličů?

Trochu se bojím, že vláda reaguje v mnoha případech na pandemii koronaviru tak chaoticky, že není schopná reagovat podle toho, kde má kolik voličů. Na druhou stranu ale podobný přístup vidíme v pomoci ekonomice, kde jsou třeba živnostníci a menší firmy vždy až na posledním místě, když jim má vláda pomoci. Takže bych se už u této vlády nedivil vůbec ničemu…