Od mládí podporoval snahy o návrat demokracie do Československa. Po roce 1968 podporoval československý disent. V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, a tuto funkci vykonával do roku 1990. V roce 1989 byl společně s Lechem Wałęsou vyznamenán Cenou lidských práv Rady Evropy, v témže roce se také vrátil do vlasti a začal aktivně působit v politice. V roce 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR. V červnu tohoto roku se Karel Schwarzenberg stal předsedou nově vzniklé politické strany TOP 09.
Pane Schwarzenbergu, odkud čerpáte svůj optimismus?
Já nejsem optimista. Já se cítím být svým založením spíše skeptik. Ale jsou dvě věci, které mi pomáhají. Ve všech situacích - i v těch blbých a nepříjemných-vždy vidím i tu komickou stránku věci, což mi, připouštím, především v politice, velice pomáhá. A za druhé, upřímně řečeno, docela rád se peru. To mi v politice pomáhá také. Opět jsem se do toho dal z naštvanosti, baví mě se prát.
Život ale není jenom boj. Máte například z poslední - pro Vás jistě náročné doby - takový ten obyčejný hezký lidský zážitek?
Určitě, mám spoustu hezkých zážitků. Lidi jsou skvělí, což o to. V poslední době jsem se dvakrát potkal s lidmi, kteří hezky vzpomínali na moje rodiče, a to byl opravdu hezký zážitek, to mne těší nejvíce. Nedávno mne také oslovila jedna slečna, kterou jsem neznal a z ničeho nic mi děkovala. Ptal jsem se, proč mi děkuje. A tato slečna se vyléčila v ústavu pro drogově závislé v Karlově, který jsme postavili.
Máte svou osobní definici štěstí? Kdy se cítíte být šťastný?
Šťastný jsem při velmi různých příležitostech. Jednou je to politický zážitek, jednou to je rodinný zážitek, ale ke své osobní definici štěstí, k tomu jsem se ještě nedobral. A taky nejsem takový filosof, abych se k ní dobíral. Myslím, že to, co právě dělám, mne těší. A dokud má člověk práci, která ho naplňuje, dokud tím neobtěžuje lidi kolem sebe, tak by to měl dělat. Prozatím jsem šťastný s tím, co dělám. Někdy mne to otravuje, ale to přece každá práce někdy člověku leze na nervy. Až dostanu nějaký popud shůry, tak s politikou přestanu. Ale zatím pro sebe nevidím žádnou lepší práci. A šťastný jsem byl i v minulosti, například jako lesník. Dodnes mne těší pohled na Orlík, na stromy, které byly za mé působnosti vysázeny.
Práce špičkového politika je jistě časově náročná práce, jaký je Váš denní režim?
Já věru nejsem žádný ranní skřivánek, já jsem sova. Ráno, když se probouzím, to se zeptejte mých kolegů, nedoporučuji nikomu se ke mně přiblížit. Ráno se ten můj stroj rozjíždí hodně pomalu, ale v noci mohu být vzhůru libovolně. Ale přece jen jsem již stár, takže jsem si v poslední době stanovil pravidlo, že o půlnoci mám již býti v posteli.
Máte tedy nějaký recept proti únavě? Jak překonáváte únavu?
Špatně! Špatně překonávám únavu, někdy taky usnu! Například v autě - pochopitelně, když řídí někdo jiný - tak velmi brzo usnu. Využívám každou možnost.
Co takové ty drobné lidské neřesti jako káva...
Všechny! Všechny. Kouřím, piju, piju mnoho černé kávy, čaje. Mám všechny tyto neřesti, přiznávám se. A nikoliv v malé míře. Když už, tak už.
To nezní jako projev lásky ke svému tělu. Říká se, že člověk, aby měl rád ostatní, musí mít rád sám sebe. Jak máte rád sám sebe, jak si sám sobě dopřáváte?
No přece tím vším, co jsem právě popsal. Večer při první plzni - to je to pravé laskavé pohlazení. A také od dětství miluji houby. Na všechny způsoby.
Jsme-li u toho dětství - jaká osobnost Vás v dětství vedla, inspirovala?
Především samozřejmě moji rodiče. Rodiče mne vychovávali především k odpovědnosti- za rodinu, za obec, za vlast.
Jaká osobnost Vás inspiruje dnes?
Nejrůznější lidé, u někoho se mi líbí to, u někoho ono, u třetího pak za zajímavou považuji jinou vlastnost. Nezapomínejte, že jsem starý cynik, který toho zase již tolik neočekává.
Tradice, odpovědnost a prosperita. Slogany spojené s Vaším jménem, které nás v poslední době provázejí. Slogany, nebo také lidské hodnoty- můžete je nějak seřadit, zařadit podle priorit?
To jsou spojené nádoby. Tradice je důležitá z několika důvodů. Žádný člověk nepracuje ve vzduchoprázdnu a moje životní zkušenost je, že když se někdo odpoutá od svých kořenů, tak to má v životě těžké. Lidé, kteří usekli své kořeny, bývají problematičtější. Odpovědnost - mám dojem v naší zemi teď poněkud mizí. Velice důrazně bych připoměl, že čím větší svobodu máme, tím větší je naše odpovědnost. V totalitním systému nám není umožněna pravá odpovědnost, mám odpovědnost za sebe, ale jinak toho moc nezmůžu. Mám-li svobodu, mám i odpovědnost, nikoliv ale tak, že někde něco ukradnu, že se někde k něčemu přitočím, ale řádně a odpovědně hospodařit - to je základ prosperity celé země. Takže jak jsem řekl, jsou to spojené nádoby.
Současná společnost by ve vlastním zájmu své vlastní budoucnosti měla pěstovat úctu ke stáří a podporovat sebevědomí seniorů. Ne vždycky tomu tak je. Kde se stala chyba, co zde chybí?
Vychovanost. Chybí nám vychovanost. Lidé prostě a jednoduše nejsou vychovaní. Když někdy nastoupím do autobusu nebo tramvaje, tak to vidím. Pamatuji si zamlada, že bylo samozřejmé, že když nastoupila nějaká starší paní nebo těhotná žena, tak se okamžitě vstalo a pouštělo se sednout. Dnes: chlap jako hora se v sedadle uvelebí a nechá nad sebou stát starou babičku. To je nevychovanost. A také tomu neblaze napomáhá to roztříštění rodin. Vztahy mezi vnoučaty a prarodiči jsou často velmi omezené. Rodiče se všeobecným vzdycháním sedají do auta a po delší době zase jedou navštívit svoje rodiče. A děti to samozřejmě cítí, a to má také svůj vliv. Dřívější samozřejmost soužití všech generací mizí. Neříkám, že lidi jsou dneska horší, myslím, že ten poměr chytrých, hodných a „blbých syčáků" je vždy zhruba stejný. Je velmi málo svatých a velmi málo tzv. stoprocentních zločinců, devadesát procent lidí představuje různé stupně šedi. Víte, já všeobecně nerad lidi soudím. A také před dvaceti lety vybuchlé pokušení konzumu, který mezitím zachvátil celý národ, to také určitě pomáhá jistému sobectví, to je pravda. Konzum láká k sobectví, to nelze zpochybnit.
Jak z toho ven?
Výchovou. Výchovou a snad také sami lidé pomalu časem poznají, že konzum není všechno, že v životě nejde jenom o to, co si můžu koupit.
Současná Evropa, žijící stále pod vlivem kultu mládí se v nejbližší době musí připravit na společenskou změnu, zlom, který nastane v souvislosti s nárůstem zastoupení starší populace ve společnosti...
Ano, a bude to klíčový zlom! Budeme muset úplně změnit důchodový systém, ten současný systém už tu zátěž neunese. Budeme se muset připravit na to, že budou poměrně nižší důchody, než jsou dnes. Především důchodci v západní Evropě na tom posledních dvacet let byli opravdu velice dobře, to v budoucnosti nebude možné. Je také jasné, že lidi budou muset déle pracovat, než dříve. Při vzrůstajícím počtu důchodců to žádné, ani to naše národohospodářství neunese. To je nepříjemná pravda, se kterou se lidi budou neradi smiřovat, a zřejmě to přinese sociální neklid. Ale nebude zbytí, když je poměrně nižší část lidí, kteří vydělávají, a když se to rozděluje na poměrně větší část lidí, tak zbude na každého méně. To je logické, v těch počtech nám nic nepomůže. K tomu se ještě přidá fakt, že výkonnost Evropy ve srovnání s Amerikou a východní Asií klesá, a tudíž bude i méně vydělávat. Čekají nás těžká desetiletí a z toho nám žádný zázrak nepomůže. My jsme si totiž od druhé světové války navykli, a platí to pro celou Evropu - byť na Západě víc než u nás, že náš životní standard šel nepřetržitě nahoru. Já, jako starý lesník, vám řeknu, že jsem ještě neviděl strom, který by rostl do nebe. Ten veliký nárůst, který nastal po druhé světové válce, je u konce. To je jasné jako facka. S tím se musíme v budoucích desetiletích vypořádat. Těm, kteří jsou dnes již v důchodu, mohu dát jednu útěchu. První dopad této vlny už nezažijí, ani já to asi neuvidím, ale můj syn a vnuk ano, o tom jsem přesvědčen.
Optimističtější otázka: jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?
Víte, já mám takový nešvar - čtu více různých knih souběžně. Mám takový zvyk, že než jdu spát, přečtu si něco z Písma, ze Starého nebo Nového zákona, to je takový dobrý zvyk, to už dělám léta letoucí. Pak jsou ještě různé jiné knihy, které mne zajímají. Zrovna teď čtu Dušana Třeštíka, jeho pohled na české dějiny je velice zajímavý. A pochopitelně čtu i politické věci, abych zůstal v obraze.
A Váš tip na životní elán a vitalitu?
Nejsem ta správná osoba, které byste se na to měla ptát. Nežiji zdravě, nedodržuji správnou dietu, nesportuji a k této oblasti se raději čtenářům nebudu vyjadřovat. Já ani tak vitální nejsem, to je pouhá iluze.
Ukončil se smíchem rozhovor pan Karel Schwarzenberg a tak tajemství jeho úctyhodné vitality a touhy stále se prát tak hledejme nejspíše v genech.
Za rozhovor děkuje Jarmila Nevařilová, ředitelka časopisu Revue 50plus
