Kalousek: Zeman není kádrovák ministrů, Fiala neměl na absurdní seriál přistoupit. Jako prezident bych otevřel Hrad veřejnosti

10. 12. 2021

Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek v minulých dnech připustil, že zvažuje kandidaturu na Hrad. V rozhovoru pro Deník N mluví o tom, že prezidentská funkce by měla být mnohem civilnější než doposud, hlava státu by měla otevřít Hrad, úřadovat by mohla odjinud. Takovou nabídku by podle něj měl některý z kandidátů voličům předložit. „Buď ji budu nabízet sám, nebo ji bude nabízet někdo, komu budu pomáhat," říká Kalousek.

Když jste se díval na výsledky voleb, na vítězství Spolu a většinu pro obě opoziční koalice, nemrzelo vás, že nejste přímo u toho?

Já jsem měl především velkou radost. Podporoval jsem, myslím velmi viditelně, koalici Spolu. Snad jsem pro její úspěch leccos udělal. To, že dvě demokratické koalice spolu získaly 108 hlasů, bylo víc, než v co jsem se odvažoval doufat.

Na druhou stranu ale varuji před euforií. Stačilo pár desítek tisíc hlasů a bylo to všechno jinak. Ještě nikdy v historii svobodných voleb České republiky nebyl takový rozdíl mezi poměrem sil ve Sněmovně a poměrem sil ve společnosti.

To je pro vládu s pohodlnou většinou obrovská výzva. Aby ty voliče, jejichž favoriti se nedostali do Sněmovny, dokázala nějakým způsobem obsloužit. Nemůže to udělat populistickým způsobem jako Babišova vláda, ale je velmi důležité, aby dokázala říct, že jejich problémům rozumí a je přepravena je řešit.

Z povolebních vyjádření se může jevit, že si to nová koalice uvědomuje. Hned po volbách takto komunikoval nyní již designovaný premiér. Na druhou stranu se o totéž snaží Andrej Babiš, který říká, že je tu pro voliče propadlých stran.

Pochopitelně. Tato rétorika bude velmi slyšet. Důležité jsou ale činy. Budoucí vláda má v tomto jednu výhodu – tahá za delší konec provazu. Může ukázat, že to myslí vážně, na rozdíl od těch, kteří o tom jenom mluví.

Nejdřív se ale musí dostat k moci, proces jmenování je stále v běhu a trochu se zasekl schůzkami v Lánech. Vy je popisujete jako „dialogy u vitríny". Co vám na prezidentově postupu vadí?

Vadí mi na tom dvě věci. Jednak to zbytečné zdržování. Nemá to žádný ústavní ani praktický precedens. Prezident nemá žádné kádrovácké právo. Země je v nouzovém stavu, klíčové pravomoci drží v rukou vláda v demisi. Každá vláda v demisi je chromá kachna, její mandát je vždy velmi problematický. Je potřeba, aby začala energicky pracovat nová vláda s mandátem od voličů, která je k tomu připravena.

Netýká se to pouze covidové krize, ale i dalších problémů a výzev. Vláda musí přepracovat rozpočet. O každý den, kdy pan prezident zdržuje její jmenování, se protáhne rozpočtové provizorium.

Jako voliče demokratických stran mě na tom ale mrzí ještě jedna věc. Oni se v tom absurdním komickém seriálu před vitrínou tváří, jako že je to v pořádku, že to tak má být, že na to má pan prezident právo. Nemá na to právo. Pan prezident zdržuje a škodí vlastní zemi. Mrzí mě, že lidé, které jsem volil, tohle nedokážou říct nahlas.

Není v pořádku, že se navržení ministři potkají s hlavou státu?

Není v pořádku, že premiér souhlasil s tím, že bude probíhat tenhle dvoutýdenní absurdní seriál. Z mého pohledu s tím souhlasit neměl. Prezident na to právo nemá a prodlužováním škodí vlastní zemi.

Když už k tomu došlo, mrzí mě, že o tom každý z potenciálních ministrů diskutuje jako o něčem standardním. Dokonce velmi submisivně. Jako by snad souhlasili s tím, že na to má pan prezident právo.

Oni svými veřejnými vyjádřeními jeho nehorázné chování legitimizují. Nikdo z nich neříká, že to není v pořádku, a přemýšlejí o tom, jestli byli od pana prezidenta vyzkoušeni správně. To je mi líto, protože pana prezidenta jsem nevolil, ale členy vlády jsem volil.

Oni argumentují tím, že je to nejrychlejší cesta k předání moci. Že vyjdou vstříc nějakému vrtochu pana prezidenta a on je následně jmenuje.

Kéž by to byla pravda. Znám Miloše Zemana a vím, že vyhovět jednomu jeho vrtochu znamená být vystaven patnácti dalším. Miloš Zeman je bohužel politik, který se rozhodl škodit vlastní zemi v zájmu vlastního ega. Žádnému jeho vrtochu se nemá vyhovět.

Myslíte si, že se tu nastavuje budoucí vztah mezi nastupující vládou a prezidentem, jehož funkční období končí v březnu 2023?

Jistě. To je poměrně dost času a budoucí vláda se z mého pohledu naprosto nesmyslně nechala zatlačit dosluhujícím prezidentem do defenzivy. Strašně bych si přál, aby dokázali defenzivu obrátit ve svůj prospěch. Ale znám Miloše Zemana dost dlouho na to, abych věděl, že to bude složité. Když se od něj necháte zatlačit, většinou prohrajete.

Politici jako on rozumí pouze síle. Pokud jste jako designovaný premiér dosáhl velkého úspěchu a máte 108 hlasů v Poslanecké sněmovně, máte dost nástrojů, abyste ukázal sílu. Petr Fiala se rozhodl to neudělat, uvěřil v nějakou dohodu s panem prezidentem. Přál bych si, aby měl Petr Fiala pravdu, na jeho místě bych to ale neudělal, protože bych žádné dohodě s prezidentem Zemanem nevěřil.

Pan premiér Fiala často a rád opakuje větu, že slušnost není slabost. To je nepochybně pravda. Nicméně naivita a nerozhodnost v zásadních okamžicích svým způsobem slabostí jsou a přinášejí mnohem víc ztrát než benefitů.

Proč to podle vás Miloš Zeman natahuje?

To opravdu nevím. Je možné, že ho výsledky voleb zaskočily do takové míry, že stále ještě neví, co udělá. Tudíž hraje o čas. Ať je tím motivem cokoli, prodlužování jmenování nové vlády zcela objektivně poškozuje Českou republiku.

Jak hodnotíte dohodnutý vládní program? Je to podle vás dobrý kompromis?

Je to kompromis. Žádný kompromis neumožňuje být komukoli vyhraněnému spokojený. Já jsem spokojen, že se strany dohodly. Mám ale jako dlouholetý politický praktik obavy, jestli není definováno příliš mnoho cílů, které se navzájem limitují, ba si dokonce odporují.

Když si přečtu cíle jako „zvýšíme výdaje na obranu, zvýšíme výdaje na školství, nebudeme dělat žádné sociální škrty, snížíme sociální pojištění a současně budeme konsolidovat veřejné rozpočty", tak ať počítám, jak počítám, mně to nevychází. Mám strach, že vláda narazí na drsnou politickou realitu a že se některého z těchto cílů bude muset vzdát.

Po vystoupení Jana Lipavského v České televizi jste na Twitteru napsal, že vás úplně nepřesvědčil. Jak se díváte na personální složení nové vlády?

Kdo jsem já, abych mohl hodnotit úroveň jednotlivých ministrů? Myslím si, že to nemůžeme nikdo. Někdo v té funkci obstojí a někdo ne. Já jsem se jenom trochu lekl. Budoucí ministr zahraničí, který by měl na diplomatické úrovni ustát dialog i s tím nejsilnějším politickým partnerem, neustál rozhovor s moderátorem České televize. Snad to ale bylo jen způsobeno vyčerpávajícím dnem, snad to nebyl standard.

Civilní podoba prezidentského úřadu


Jak podle vás bude vypadat konec prezidentského mandátu Miloše Zemana?

Bude se stále snažit, pokud bude ve formě, být určovatelem každodenní politické agendy. To je přesně to, co prezident dělat nesmí. Je potřeba změnit pohled na pojetí funkce prezidenta republiky, mělo by být mnohem civilnější.

Konečně by měli budoucí prezidenti akceptovat fakt, že nejsou alternativou k předsedovi vlády. Není alternativní mocenské centrum vůči vládě, prezident má úplně jiné úkoly a s premiérem se má doplňovat. Na to bohužel nejsme zvyklí a strašně bych si přál, aby kampaň do prezidentských voleb nebyla pokračováním sněmovních voleb nebo jejich revanší, ale naopak diskusí o tom, jak chápeme výkon funkce prezidenta republiky.

Pojetí prezidentské funkce u nás přece není jen problém Miloše Zemana.

Vždycky to tak bylo. Myslím si ale, že je to nešťastné. Bylo to tak za první republiky i po roce 1990. Prezident se stal vždy útočištěm těch, kteří měli pocit, že by to měl premiér dělat jinak, a vytvářela se tak alternativa k vládě. Jsem hluboce přesvědčen, že je to špatně. Konkurence mezi Hradem a Strakovkou je špatně a zemi to škodí.

Není to ale tak, že už sama přímá volba tlačí kandidáty do nějakého soupeření a řeší se i témata každodenní agendy?

Nemyslím si, že záleží na způsobu volby. Záleží na osobnostním ustrojení. Je to vždy o nějakém dobrovolném sebeomezení člověka, které má dělat každá ústavní instituce. Všechny jsou ve vzájemném vztahu brzd a pojistek a ty předpokládají uvědomění si vlastního sebeomezení.

V okamžiku, kdy začnou usilovat o větší kus moci, než ústavní systém předpokládá, škodí nejen vlastní práci, ale celému systému. Přál bych si prezidenta, který by pečoval o to, aby ústavní systém běžel jako namazaný stroj.

Jak by s tímto vzorcem uvažování prezident postupoval v současné situaci výměny vlád?

Máme nouzový stav, nějak dopadly volby a vláda vychází z Poslanecké sněmovny. Prezident, který by ctil zásady civilního výkonu funkce, o kterých mluvím, by již dávno jmenoval vládu tak, jak ji navrhl premiér. Není jeho úkolem být kádrovákem ministrů a tvářit se, že on rozhodne, jak bude vláda vypadat. O tom nerozhoduje prezident, o tom rozhodují volby do Poslanecké sněmovny.

Může prezidentské volby nějak ovlivnit, pokud do nich půjde Andrej Babiš?

Pevně doufám, že se zúčastní několik brilantních kandidátů, kteří budou dvou druhů. Budou to političtí kandidáti, tedy ti nominovaní politiky, mohou to být předsedové stran nebo kandidáti z minulých voleb.

Pak zde budou občanští kandidáti, ti budou nominováni alespoň 50 tisíci občanů, nemají žádné politické funkce, minule nekandidovali a hovoří pro ně, že jejich kandidatura nemůže být vnímána jako pokračování sněmovních voleb. Andrej Babiš by podle mě vedl kampaň právě jako revanš za sněmovní volby. Bylo by to nešťastné a byla by to promarněná šance, v prezidentských volbách by se mělo mluvit o úplně jiných prioritách.

Hrad jako otevřené místo

Na druhou stranu zkušenost z obou předchozích voleb nám říká, že se řešila i politická každodennost. Miloš Zeman kandidoval v roce 2013 proti vicepremiérovi vlády, do vás jako ministra se strefoval denně.

Miloš Zeman volby vedl jako ty do Sněmovny. To je ale nešťastné. Měli bychom držet kampaň na tématech, která přísluší prezidentovi. Jemu nepřísluší diskuse o daních nebo investicích ze státního rozpočtu.

Hlava státu má ale obrovský úkol, a to pečovat o demokratický systém, o vyváženost institucí, o zakotvení v evropských a euroatlantických strukturách. To je úkol prezidenta, ne že někomu zavede kanalizaci nebo mu přidělí sociální dávky.

Přiznám se k jedné věci, která mi vždy u prezidentských voleb leží v hlavě. To je postavení a funkce Pražského hradu jako místa, které pro každého z nás něco znamená. Jako místa, které symbolizuje kořeny české státnosti a kultury. A které by měl prezident, místo toho, aby z něj dělat nedobytnou pevnost vlastní výjimečnosti, co nejvíc otevřít veřejnosti a především kultuře.

Pražský hrad by měl být výjimečným místem konání kulturních slavností, koncertů, divadel a dalších představení. Staleté kořeny české kultury by se tam setkaly s běžnou každodenní praxí živé kultury. K tomu je Hrad ideální.

Jsem touto myšlenkou nesmírně zaujatý, už od roku 2013 jsem se ji všem relevantním protizemanovským kandidátům snažil říct. Zvolen byl však Miloš Zeman a s ním nemá smysl o tom mluvit.

Pokud do volby půjdete a pokud budete zvolen...

Tak by to tak bylo. K tomu zdůrazňuji, že bych pokládal za ideální, kdyby prezident republiky běžnou operativu úřadoval z jiného místa než z Pražského hradu. Není to úplně zásadní, ale patří to k civilnímu pojetí.

Dnes má veřejnost Hrad za nedobytnou pevnost, která chrání bůhvíkoho před bůhvíčím, to beru jako strašný hřích. Má být jedním z center českého kulturního života. A že je ten život hodně bohatý.

Z vašeho pohledu by tedy bylo ideální, kdyby prezident fungoval odjinud a Hrad zůstal spíše centrem kultury?

Obojí je možné. Určitě by se ale zvýraznilo civilní fungování prezidenta tím, že by úřadoval odjinud. Já bych to ze symbolického hlediska pokládal za ideální. Podstatné ale je, že ta uzavřená pevnost je kulturní centrum, které patří celé České republice.

Václav Havel měl spoustu dobré vůle a hodně to posunul, no a pak to skončilo. Jedním z úkolů hlavy státu je nabídnout veřejnosti Pražský hrad jako centrum bytostné národní kultury. Myslím, že vím, jak to udělat. Rád to nabídnu komukoli, kdo to bude dělat.

Můžete to nabídnout prezidentu Zemanovi.

To nemá smysl. U něj jsem zkusil jednu jedinou věc, a to novoroční koncerty. Novoroční koncert vídeňské filharmonie je událost, kde je celá rakouská vláda. Novoroční koncerty berlínské filharmonie jsou příležitost, kde je celá německá vláda. Na novoroční koncerty české filharmonie přijde náměstkyně ministra kultury.

Zkusil jsem navrhnout panu prezidentu Zemanovi, že by se novoroční koncert české filharmonie mohl konat ve Španělském sále za přítomnosti prezidenta republiky. A on se strašně vyděsil.

Prezident Zeman tímto funkčním obdobím končí, nominovat prezidentské kandidáty může skupina senátorů, poslanců i občanů. Kolik může být ve volbách kandidátů?

Myslím, že jich bude hodně.

Nevznikne tím pádem tlak od vznikající koalice na netříštění sil, snaha postavit se za společného kandidáta?

Během kampaně v prvním kole je možné přijímat dílčí strategii. Rozhodnou ale voliči, a ne stranické aparáty. Jak by dnes chtěly říct, že jeden kandidát má větší šanci než druhý? To by měli říkat voliči.

Mohou mít průzkumy nebo data.

Mě velké množství kandidátů vůbec neděsí. Část z nich bude politických, část občanských. Poběží kampaň a ukáže se, jaké má kdo šance. Nelze to ale předjímat. Máme prosinec a ještě v březnu nebo dubnu to vypadalo, že volby vyhrají Piráti a premiérem bude Ivan Bartoš. Realita je úplně jiná. Úplně stejné to může být ve vztahu mezi dnešními průzkumy a prezidentskou volbou za rok.

Vy sám jste deníku Právo řekl, že se chcete o kandidatuře rozhodnout do konce zimy. Bavil jste se o tom s pětikoalicí, resp. bavili se oni o tom s vámi?

Já jsem řekl, že o té věci přemýšlím. Samozřejmě jsem o tom diskutoval se všemi lidmi, s nimiž jsem to konzultovat chtěl, a ještě to budu chtít konzultovat. Nejsem rozhodnut. Nekonzultuji to ale jako někdo, kdo usiluje o nominaci té či oné politické strany. Ale jako někdo, kdo je přesvědčen, že když do toho půjde, půjde do toho jako nominand občanů.

To je složitější cesta. Padesát tisíc občanů versus deset senátorů nebo dvacet poslanců.

O to je poctivější. Opravdu nevím, jestli do toho půjdu. S naprostou jistotou vám ale můžu říct, že budu-li kandidovat, budu kandidovat jako občanský kandidát. Tím je řečeno, že nevnímám prezidentské volby jako pokračování voleb do Sněmovny, že to nemůže zase být my a oni, nemůže to být pravolevý střet. Proto bych se zdráhal být nominandem jakékoli politické strany nebo jejích poslanců a senátorů.

Mám naprosto přesnou představu o tom, jak by mělo být změněno pojetí výkonu funkce prezidenta republiky. Včetně využívání Pražského hradu. Pokud budu kandidovat, bude to můj námět, který vložím do diskuse. Třeba si lidé vyberou jinou představu. Pokud kandidovat nebudu, pokusím se tu představu nabídnout některému z jiných kandidátů. Není až tolik důležité, kdo bude tu funkci vykonávat, ale jestli bude ta má představa realizována.

Samozřejmě když o té představě přemýšlím a dojdu k závěru, že bych ji uměl udělat dobře, vzedme se ve mně taková ta obyčejná lidská emoce, jako když někdo špatně zadělává knedlíky, vy to umíte, tak řeknete, ať vás k tomu pustí. To je důvod, proč přemýšlím o tom, že bych se k tomu přihlásil sám.

Jedna věc je, zda mám chuť se do toho pustit sám. To je mé rozhodnutí. Protože bych chtěl být občanským kandidátem, je samozřejmě otázka, zda mě k tomu pustí občané. To je zásadní rozdíl mezi uvažováním, které mám já, nebo které má Pirátská strana. Na jedné straně je heslo „Pusťte nás na ně" a já maximálně můžu občanům říkat „Pusťte mě k tomu". To je velký rozdíl.

Chce vůbec veřejnost civilnější pojetí funkce prezidenta, jak o něm mluvíte?

No já doufám. Možná zjistíme, že ne. V takovém případě má představa neuspěje. Já jsem si jist, že je to správně. Buď ji budu nabízet sám, nebo ji bude nabízet někdo, komu budu pomáhat. Myslím si ale, že taková nabídka by měla existovat.

Jan Tvrdoň, Deník N

V Praze, 10. 12. 2021

Štítky
Osobnosti: Miroslav Kalousek