Výměna názorů mezi Miroslavem Kalouskem a Václavem Klausem, k níž došlo na stránkách LN, stojí za pozornost. Prezident odmítl přejít mlčením Kalouskovu zmínku o tom, jak Klausova vláda v letech 1996 a 1997 sestavovala státní rozpočet. „Můžu jenom připomenout léta '97 a '98, kdy v roce 1997 Klausova vláda postavila rozpočet na hospodářském růstu 5,3 procenta, a skutečnost byla minus 2,5," řekl Kalousek. Prezident na to reagoval tvrzením, že v roce 1996 nikdo netušil, jak se bude ekonomika vyvíjet. „O jakémkoli zpomalení ekonomického růstu, či dokonce možnosti ekonomického poklesu se nikdo ani slovem nezmínil - ani v politických diskusích, ani v odborném tisku, ani u nás, ani v zahraničí," napsal Klaus a dodal: „Problém jsme začali tušit, když přišla v prvních únorových dnech roku 1997 data o státním rozpočtu za leden 1997, ve kterém došlo k prudkému poklesu příjmů státního rozpočtu." To je jistě vysvětlení odrážející realitu. Příznačné však je, že se Klaus v odpovědi vyhnul debatě o státním rozpočtu na rok 1998, který tehdejší ministr financí Ivan Pilip připravoval pro Klausovu vládu v roce 1997. A tehdy už byla debata o kritickém stavu české ekonomiky v plném proudu. Přesto vláda rozpočet opřela o prognózu, která předpovídala mírný růst ekonomiky. Pilip o tom tehdy ostatně mluvil v Poslanecké sněmovně. „Já jsem již v úvodu říkal, že růst odhadu mezi jedním až dvěma procenty, kdybych citoval hlavní expertizy, které se týkají této ekonomiky, je růstem nižším, než jsme očekávali, není však ani stagnací, tím méně krizí této ekonomiky," řekl Pilip poslancům 22. října 1997. A tak stále zůstává otázkou, proč ani v té době nebyla Klausova vláda schopna vidět reálný stav ekonomiky a postavit rozpočet na rok 1998 tak, aby neskončil se schodkem ve výši desítek miliard. Debaty o rozpočtu byly v té době zajímavé a zábavné. Svědčí o tom i výměna názorů mezi tehdejším šéfem sněmovny Milošem Zemanem a premiérem Klausem. Den před Pilipovým vystoupením si Zeman stoupl za řečnický pult a připomněl Klausovi jeho projev z 28. října 1996, v němž prohlásil: „Naše ekonomika přežila rozpad komunistického bloku a dosahuje rychlých temp růstu. Naše měna je pevná a volně směnitelná, nezaměstnanost minimální, státní finance zdravé." Zeman pak postupně vyvracel všechna uvedená tvrzení, až se dostal k poslednímu bodu: „Tomuto výroku dnes už nevěří snad ani ministr financí, který nám nyní sdělil, že rozpočet končí deficitem v tomto roce mezi 25 až 27 miliardami korun. Státní finance jsou zdravé, ale chcete-li sáhnout na dno státní kasy, zlomíte si zápěstí, protože už tam nic není." To Klause rozpálilo do běla. „Vláda trvá na tom, že předložený státní rozpočet je rozpočtem vyváženým, je rozpočtem úsporným, je rozpočtem realistickým a jakákoli suma házející s miliardami v množném čísle, s miliardami v desítkách, je částkou, která dokazuje, že se autor těchto slov pohybuje v naprosté říši svých snů, své zaslepenosti, své neskutečné nenávisti vůči této zemi a bohužel vůči sobě samému také." Kdo měl pravdu, už víme. Stejně jako to, že o pár měsíců později se ze Zemana s Klausem stali největší kamarádi.
