Gazdík: Moje cesta do lesa a proměna v muže

Rozhovor s předsedou hnutí Starostové a nezávislí Petrem Gazdíkem

24. 8. 2013

Jak se to celé vlastně seběhlo, že jste vyrazil do lesa?

Šel jsem na iniciaci ve zralého muže z toho důvodu, že jsem si chtěl některé zásadní životní věci ujasnit. Jestli třeba chci v té politice zůstat a zda je to ta správná věc, kterou chci dělat. Anebo jestli se mám okamžitě vrátit do školství, které jsem vystudoval, a jít znovu učit mnohem dřív, než jsem plánoval. V jednu chvíli jsem totiž měl obrovskou depku a byl v situaci, kdy jsem neměl splněný základní úkol, pro který jsem šel do vysoké politiky – posílit příjmy nejmenších obcí. Cítil jsem zklamání a frustraci, nic se nedařilo, spíše naopak. Nevěděl jsem, jak dál.

Taková krize může občas potkat každého. Proč jste se ji rozhodl řešit zrovna náboženským rituálem, iniciací?

Dostal jsem se k tomu přes jednoho kamaráda od nás z obce, který tam byl. A vždycky, když se vrátil, byl tajemný jako hrad v Karpatech. Přišel totiž strašně moc změněný. Byl ve výrazně větší pohodě. Ten impulzivní člověk, který občas nedokázal udržet své emoce na uzdě, najednou mluvil velmi vstřícně a kritické situace zvládal levou zadní. Hádky neexistovaly, ba naopak usmiřoval lidi. My se vždy ptali: A co jste tam jako dělali? On odpovídal: Běž, uvidíš, to já ti nemůžu říkat. Takže mě tam ještě s dalším kamarádem přihlásil.

Co se tam děje?

Já nemůžu detailně popsat, co se tam děje. Jednoduše člověk musí po nějakou dobu, zhruba pěti dnů, splnit nějaká pravidla. Zaváže se k tomu, že je bude dodržovat. Bude mimo civilizaci, odloží mobil, hodinky nebo tablet a všechny předměty, které by rozptylovaly jeho pozornost. Bude prostě pět dní bez kontaktu s civilizací. Bude se dívat jenom sám do sebe. Bude v sobě nalézat Boha, vyšší smysl. Zamyslí se nad svým životem. Je to po vzoru původních přírodních národů, byť ty to dělaly u chlapců hned po pubertě, tu už já mám pár let za sebou. V mužském iniciačním obřadu se sděluje několik velkých poselství – a to skrze slovo, zkoušku, společenství a symbolické poranění.

Dobře, tak co jste tam zjistil o sobě, o světě? Změnil jste se nějak?

Zažil jsem si svůj kolaps, z nějž jsem se zregeneroval. Myslím, že mě to strašně posunulo. Začal jsem si také uvědomovat, že naše společnost – tak jak se vyvíjí bez ohledu na každodenní souboje na pravici či levici – nutně směřuje ke kolapsu. Ale přece jen řeknu obecně: přechod ve zralého muže, který si uvědomuje odpovědnost za všechno, co dělá a proč to dělá, je myslím u každého potřeba. Každému bych to doporučil. Zvlášť v dnešní době, kdy už neexistuje základní vojenská služba a kdy ten mladý muž nemá vůbec čas si uvědomovat, že jeho život není jenom o něm, že jednou zemře, že má odpovědnost za své přátele. V dnešním rychlém světě je těžké dovést syny skrze pubertu do dospělosti. Naši pradědové prostě nebyli hloupí, když takové obřady měli.

Kdo takovou akci vlastně organizuje či pořádá?

Pořádá to skupina při křesťanském sdružení mladých lidí YMCA. Dělají to po celém světě. Hlavním důvodem je to, že lidé dnes ztrácejí naději, cítí se zmatení a bezmocní. Sdružení pořádá programy nejen pro muže, ale i pro ženy, rodiče s dětmi, mládež.

Svěřil jste se se svou zkušeností kolegům v TOP 09, Karlu Schwarzenbergovi nebo Miroslavu Kalouskovi? A taháte je teď také do lesa na iniciaci?

Karla Schwarzenberga do lesa tahat nemusím. Jednak je lesník, jednak je zralým mužem v tom nejlepším slova smyslu a má neuvěřitelný nadhled i moudrost. A myslím, že Miroslav Kalousek za ty čtyři roky, co ho znám, svým lesem také prošel. Každý má svůj způsob, jak se někam posunout. Každý máme svůj pomyslný les, kde to prožijeme. Občas poznáte člověka, který prošel kolapsem, zregeneroval a je moudrý.

Když o tom někomu vyprávíte, jak lidé reagují? Že jste se zbláznil, nebo mají pochopení?

Já o tom vyprávím pouze lidem, u kterých vím, že jsou schopni to přijmout a s nimiž jsem schopen o tom diskutovat. Téma pro poslaneckou kancelář to moc není. Nově jsem ale získal větší odvahu říkat voličům, kteří za mnou chodí do poslanecké kanceláře s nejrůznějšími požadavky, pravdu do očí. Oni jsou často frustrovaní a očekávají od státu téměř všechno, stěžují si na drahé jízdenky, nájmy a podobně. Já jim říkám, aby se nespoléhali jen na stát, ale spíše na svou rodinu, děti, příbuzné.

Mluvil jste o kolapsu naší civilizace. Co tím přesně myslíte?

Ta naše skupina spolu neustále komunikuje, pořádá různé akce a setkává se také s významnými vědci a odborníky, jako jsou například geolog Václav Cílek, egyptolog Miroslav Bárta nebo předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Je jich spousta. Tito lidé varují před kolapsem, k němuž jsou nejméně tři důvody. První vážný problém nastane, až dojdou energetické suroviny, jako ropa, plyn nebo uhlí. Druhý jsou zemědělské suroviny, kdy něco dovážíme z druhého konce světa. Sami dnes nejsme s potravinami soběstační. A třetí důvod je, že se zvyšováním efektivity práce skončilo historické pravidlo, že většina pracuje na menšinu otrokářů, feudálů, buržoazie nebo soudruhů. Dnes je to tak, že když spočteme nevýdělečně činné, tak je jich mnohem víc než těch, co pracují. Nároky se přitom neustále zvyšují, průměrný věk dožití roste. Jednou ta menšina, která pracuje, už nebude schopna ani ochotna to dál táhnout.

Ještě řekněte, že zůstáváte v politice, abyste tomu zabránil?

Je to přece jedna z možností, chcete-li něco změnit. Říkám lidem: Vstupujte do politiky a ovlivňujte věci veřejné, věci společné. Já to vidím jako svůj velký úkol, dostat do politiky lidi se zásadními životními zkušenostmi, kteří už prošli x problémy. Jít do politiky se každému nemusí líbit, rozumím. Proto říkám: Vytvářejte si vlastní síť vazeb, přátelských, rodinných. Až ten kolaps státu nastane, tak budete schopni vzájemně si pomoci.

Od současného aktivního politika řeči o kolapsu státu zní zvláštně. Kdy to nastane? A skončí tím i demokracie?

Neodvažuji se to odhadnout. Já bych nikomu z nás a žádnému z našich dětí nepřál, aby se toho dožil. Dnes se nacházíme ve zlomovém období. Jsme zahlceni každodenními problémy, které nám nedovolí, abychom se zajímali o problémy ve světě. Jedním z úskalí demokracie je, že génius, hlupák nebo neinformovaný člověk mají stejnou váhu. Nicméně, co je u kolapsu vždy důležité: je to nový začátek, končí to špatné, co nefunguje. To víme ze srovnání desítek civilizací, transformace nebo kolaps je vlastně ozdravný proces. Je to stav, kdy se společnost podstatně zjednoduší.

Když vás člověk poslouchá, diví se, že vůbec znovu hodláte kandidovat v předčasných volbách.

Já jsem po vstupu do vysoké politiky nečekal idylu a ani jsem se jí nedočkal. Rozčarování nepřišlo z nějaké prohnilosti politiky. Spíše z toho, jak neskutečně složité je vytvořit zákon, o němž myslíte, že je smysluplný, najít pro něj podporu a ubránit jej před pozměňovacími návrhy. Což je šok, protože v obci něco rozhodnete, za tři měsíce se na tom začne dělat a třeba za rok vidíte hotový výsledek. Ve Sněmovně je v legislativním procesu chaos, neprofesionalita a nedisciplinovanost. Kromě toho mám spoustu dalších dobrých důvodů, abych z politiky odešel: rodinu, pro niž by to bylo lepší, všechny ty nesmyslné vulgární anonymy od lidí a negativní magnetismus spojený s politikou. Ale uvědomuji si, že nejsem solitér. Je tady hnutí Starostové a nezávislí, které jsem spoluvytvářel a za něž nesu odpovědnost. Už to nejsou jenom kolegové, političtí souputníci, ale skvělá parta. No a samozřejmě mám i vnitřní puzení ještě něco dokázat.

Dostal jste za tři a půl roku facku ve vysoké politice? Říkal jste přece přátelům, že když začnete v politice blbnout, ať vám jednu vrazí, ne?

Mě velká politika naučila, že není o stranách. Ve Sněmovně jsou slušní a méně slušní politici v každé straně, upřímně řečeno i v té naší. Pro mě bylo strašným překvapením, když první, s kým jsem si mohl podat ruku a vědět, že dané slovo dodrží, byl předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik. A naopak zklamáním pro mě bylo, že se nešlo domluvit s tehdejším předsedou poslanců ČSSD Bohuslavem Sobotkou, že jeho slovo neplatilo. Takže lidi nehodnotím podle toho, zda jsou z ODS, z ČSSD nebo z KSČM.

Měl jsem pocit, že jste se zhlédl v Miroslavu Kalouskovi a chtěl okopírovat jeho styl. Říkal jste stejně rázně stejné věty, ale originál to nebyl. Už máte svůj vlastní způsob prezentace?

I oponenti Miroslava Kalouska mu přiznávají brilantní úsudek, strategické uvažování, schopnost vystihnout jedinou glosou podstatu problému. Ani jednou za ty čtyři roky jsem nebyl svědkem křivárny či podrazu. Jeho mýtus arciďábla české politiky už dávno přerostl jeho samého. On je úplně přehnaně a komicky démonizován, nejnověji na předvolebních billboardech Zemanovců. Jsem si vědom jeho impulzivnosti a byly okamžiky, kdy jsme opravdu stáli proti sobě na ostří nože. Přesto u nás není mnoho politiků s takovou znalostí politického řemesla. Nezastírám, že mnohé jsem se od něho naučil. Ale každý z nás je originál, fakt nechci být Kalousek 2.

Václav Dolejší

Mladá fronta DNES, 24. 8. 2013, rubrika: Sobotní rozhovor, str. 12

Štítky