Drlíková: Vím, co lidi trápí a jaké jsou jejich starosti

* Přijala jste nominaci TOP 09 v Jihlavském volebním obvodě do Senátu. Šlo o těžké rozhodování?

Celý svůj profesní život po absolvování Univerzity Karlovy působím ve zdravotnictví a psychiatrie, která je mým domovským oborem, má souvislost i se sociální politikou. Nejde ryze o medicínskou oblast, ale je na pomezí společenských věd. Kolem mne prošly tisíce lidských osudů. Vím, co lidí trápí a jaké jsou jejich časté starosti. Ty se nevyhnou nikomu z nás. Politika se jejich života sice může dotknout, ale určitě není pro ně tím hlavním. Nezajímá je konfrontační hádání politiků. Naopak je to unavuje, a proto by měla být v politice i slušnost.

* Docílit, aby tomu tak bylo, není asi jednoduché

Je to už bezmála čtyři roky, co jsem se stala městskou zastupitelkou, a i když to není politika vrcholová, určité zkušenosti, jak se dělá, jsem získala. Poznala jsem, že je nezbytné v zájmu věci i ustoupit. Člověk se nesmí bát hledat kompromisní řešení a ctít i názory druhých.

* Zmínila jste se, že je třeba ctít názory druhých. Jaká vlastnost by politikovi neměla chybět?

Určitě zásadovost. Z pohledu své profese jsem nabyla dojmu, že mnozí politici mají pocit, že jim stačí, když působí uhlazeně, umějí dobře mluvit, a proto jsou pro tuto funkci předurčeni. Ono to ale tak vždy není, pouze si to myslí. Na druhou stranu řada z nich umí být díky svým povahovým vlastnostem dostatečně tvrdá, v některých záležitostech neústupná, a následně se prosadí a jsou úspěšní.

* Může vůbec politik nějakým způsobem občanovi jeho problémy pomoci řešit?

Určitě, ale musí je znát, a to znamená, že musí přijít ze života. Bohužel pokud je v politice příliš dlouho, začíná ztrácet kontakt s realitou a pak už vůbec neví, jakými starostmi lidé žijí, co je trápí. Pomáhat jim je odstraňovat může jen tehdy, když o nich ví. Musí si je prostě odžít. Uvědomila jsem si to například na životě seniorů v našem pavilónu, jenž je součástí jihlavské Psychiatrické léčebny, kterou řídím už dvě desetiletí. Vnímám, kolik mají právě staří lidé problémů, ale i jejich děti, které pro ně chtějí to nejlepší. Nevědí však, jak to udělat, aby se jejich rodičům dostalo důstojné péče. Populace prudce stárne a stát se nedokáže o všechny odpovídajícím způsobem postarat. Hodně dětí by chtělo mít rodiče v domácí péči, ale nemají k tomu podmínky. K tomu je třeba udělat legislativní kroky, a na nich bych se v případě svého zvolení chtěla podílet. Rozhodně nejde jen o peníze, i když domácí péče je levnější. Nejcennější je, že onen člověk prožije stáří mezi svými.

* Jak vzala změnu životního stylu, kdy se lékařka mění v političku, vaše rodina?

Doufám, že stejně jako já, že nejde o proměnu. Snažím se zůstat stále stejná. Moje profesní kariéra mě naplňuje. Navíc jsem přesvědčena, že práce v komunální sféře není ryze politická. Řešíme všední problémy, například dotace pro neziskové organizace. Beru svou práci v zastupitelstvu za přelévání zkušeností z profese do zmíněné komunální sféry, a osobně to proto jako politiku nevnímám. Senát je už trochu jiná kvalita, a navíc tam zatím ani nejsem. Není to cíl, ale cesta, a ta je pro mne důležitá. Kandidaturu beru jako šanci rozšířit si i své obzory o další oblast. Rodina to nakonec vzala. Hlavně moje dcera, která mi fandí a jasně řekla - mami, zkus to.