26 let nás už dělí od Sametové revoluce. Vyrostla nová generace mladých lidí, nezatížená žitím v socialistickém realismu.Je pro ně svoboda díky tomu samozřejmým artiklem? A jak moc je důležitá pro nás, kteří jsme 17. listopad 1989 mohli prožít jako zásadní společenský mezník, jehož důsledky jsme v pozitivním smyslu slova pociťovali v pracovním i osobním životě?
Je jednoduché dělat kategorické závěry, dívat se na svět černobíle a tedy i konstatovat, že pro značnou část české společnosti přestává být svoboda jako hodnota podstatnou a chtěnou. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že inklinace k silným vůdcům, nárůst míry etatismu a popularity laciných slibů mou domněnku potvrzují. Svoboda nikdy nemůže fungovat sama o sobě.
Ve svobodném prostředí nese každý odpovědnost sám za sebe a je si toho také plně vědom. Zdá se mi, že právě tento aspekt značnou část české společnosti od svobody jako vzácné hodnoty spíš odrazuje. Odpovědný život ve svobodném prostředí není jen jednoduchý; je spojen s obavami o budoucnost, což mnohé z nás velmi znejisťuje.
Jsem ale přesvědčen, že stát má fungovat jen jako poskytovatel úzkého okruhu „služeb“, především jako ochránce bezpečnosti svých občanů a jako pomoc těm, kteří si z objektivních důvodů nemohou pomoct sami. V takovém státě je dostatečný prostor na svobodný život. O to víc si proto přeji, aby odkaz obou 17. listopadů, 1989 i 1939, zůstal naplněn i v budoucnosti.
Zdeněk Bezecný, poslanec TOP 09
