Marián Olejník: Ve společnosti mi chybí duchovní hodnoty

13. 10. 2010

MUDr. Marián Olejník, MBA. se bude ucházet o přízeň voličů ve volebním obvodě č.64 – Bruntále. V současnosti je ředitelem Podhorské nemocnice, která sdružuje bruntálský a rýmařovský špitál.  Obě zařízení dostal z ekonomické krize a zajistil tak kvalitní zdravotní péči v sociálně slabém regionu.

Pane Olejníku, vy jste se narodil na Slovensku, jak jste se tedy dostal do Rýmařova?

Přišel jsem sem v roce 1988 na základě konkurzu na primariát. Na Slovensku byla před těmi dvaadvaceti lety medicína přece jen na nižší úrovni. Byl jsem poměrně mladý lékař a narážel jsem na profesní limity. V té době se už v Čechách rozvíjela laparoskopie a na Slovensku nebylo kde se k novým technologiím dostat. Původně jsem se přihlásil na konkurz do nemocnice v Sokolovu, už jsem tam jel podepsat smlouvu, ale když jsem viděl ten smog a měsíční krajinu, tak jsem si jako „chlapec zpod Tatier“ řekl, že to asi není úplně pro mne. No a cestou zpátky jsem se zastavil v Rýmařově, kde byl také vypsán konkurz, uzávěrka byla druhý den, vyplnil jsem u tehdejší paní ředitelky přihlášku.  A jsem tu 22 let.

Takže spíše náhoda než cílená volba?

Neznal jsem to tu, Rýmařov jsem hledal na mapě, ale viděl jsem, že tu jsou hory a krásná příroda.

O rok později přišla revoluce a vy jste se zapojil i do komunální politiky.

Ano, s partou kamarádů jsme tu zakládali Občanské Fórum. Mým soukromým datem sametové revoluce je ale až 23.listopad 1989, protože se mi narodil syn. Od té doby jsem aktivní v komunální politice, v zastupitelstvu jsem byl nepřetržitě až do roku 2005, kdy naše nemocnice převzala bruntálský špitál, který skončil v konkurzu, pak už se to časově nedalo skloubit.

Co se ze zkušeností z komunální politiky dá podle vás přenést do Senátu?

Víte, když si definujete, co je to politika, tak je to proces a metoda rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory ve prospěch většiny v rámci správy věcí veřejných, to platilo již ve starém Řecku. Jde o to být otevřen druhým a umět jim naslouchat a je celkem jedno, jde-li o politiku na komunální nebo na celostátní úrovni. Jde jen o to, co se tam řeší. Samozřejmě na úrovni vlády se řeší daleko větší projekty, tady u nás se řeší konkrétní věci konkrétních lidí. Někdo chce koupit pozemek, někdo žádá o posečkání se splátkami, ta komunální politika je přímo o lidech. Ta velká politika dělá to samé, jen na daleko vyšší úrovni.

Navíc jako senátor budu ve stálém kontaktu se svým volebním obvodem a mohu ovlivňovat tu komunální politiku. V tomto ohledu vítám, že se TOP09 spojila se starosty, protože ti znají konkrétní problémy konkrétních obcí.

Bruntálsko a Rýmařovsko jsou regiony s vysokou nezaměstnaností. Vnímáte sociální oblast jako jejich největší problém? Jak byste chtěl z pozice senátora přispět k jejich řešení?

Jako lékař musím mít sociální cítění a tento region je hodně postižený, je tu třetí nejvyšší nezaměstnanost v rámci republiky - okolo 16%. Život je tu hodně těžký, průměrná nadmořská výška je 600 m, na jaře už je jinde teplo a tady leží sníh, lidi daleko víc protopí, zničí auta, prošoupou boty. Těžko se to srovnává třeba s Jižní Moravou. Pokud tu lidé žijí a pracují, tak proto, že se jim ten kraj líbí. Sociální problémy tady jsou a toho demagogicky využívá levice. Zvítězila tu i v parlamentních volbách. Já se angažuji v TOP09, na níž se mi líbí, že chce říkat věci na rovinu. Je potřeba podpořit zaměstnanost dobře připravenými projekty, rozvojem cestovního ruchu. Jeseníky jsou krásné hory, mnohé projekty běží, fungují sdružení obcí, ale je potřeba to teď dotáhnout, posunout dál. Samozřejmě vše závisí na financích, ale ještě do roku 2013 je možnost sáhnout si na evropské peníze, tak by se toho mělo využít.

Jako ředitel Podhorské nemocnice, která sdružuje rýmařovskou a bruntálskou nemocnici, máte rozsáhlé zkušenosti s managementem lékařského zařízení, zároveň jste stále v aktivní službě jako lékař na gynekologické ambulanci. Jak hodnotíte aktuální stav českého zdravotnictví?

Já jsem jeden z nejdéle sloužících ředitelů nemocnice v ČR. V roce 1993 jsem nastoupil ještě jako ředitel státní ho podniku a přes několik vlastníků a majetkových forem ji vedu dodnes, takže si myslím, že situaci znám poměrně detailně.

České zdravotnictví, především s ohledem na objem financí, který do něho jde, je špičkové. V Evropě určitě a ve světě také. Když si to vezmete třeba na příkladu kardiochirurgie, kolik se u nás ošetří srdíček, udělá bypasů, transplantací, to je málokde na světě. U nás víte, že když v noci dostanete infarkt, že vám bude poskytnuta špičková péče. To není  samozřejmé ani ve vyspělejších státech. Zásadním problémem je podfinancování či spíše nesprávná alokace zdrojů. Léky kupujeme za světové ceny, přístroje také, ale mzdy tomu neodpovídají. Personál v podstatě dotuje ten systém. Mnozí z nich berou svou práci jako poslání a právě díky těmto lidem je naše zdravotnictví špičkové. Mohu srovnávat, byl jsem mnohokrát pracovně či studijně v západní Evropě, každý rok jezdím do USA. Americké zdravotnictví je špičkové, jedním z důvodů je i „nákup mozků“ z celého světa. Znám spoustu Čechů, kteří se tam chytili, protože i české vysoké školství je vynikající.

Máte tedy nějaká doporučení na zlepšení finanční situace ve zdravotnictví?

Finance unikají při nákupu předražených zařízení, ale také tím, že není zpracována nějaká síť zdravotnických zařízení, v některých oblastech je jich nadbytek, jinde nedostatek. V některých větších nemocnicích panuje přezaměstnanost. Při lepší efektivitě by zdravotnictví obecně fungovalo lépe. A to hlavně ke spokojenosti poskytovatelů péče. Pacienti většinou spokojení jsou.

Finanční náročnost léčby neustále stoupá. Ve zdravotnictví jsou stále nové technologie. Kdysi stačil při zlomení ruky běžný rentgen, který stojí řádově 500 Kč, dnes, když neuděláte CT a náhodou je ta zlomenina komplikovanější, tak před soudem jen těžko obhájíte poskytnutí správné péče. Jenže CT je pětkrát dražší. Nebo onkologické léky – dnes se zachrání daleko více lidí, strmě roste i průměrná doba dožití. Kdysi neměl na dialýzu nárok šedesátiletý člověk, dnes se dialýzují i století.

Obecně zdroje na zdravotnictví pomalu stoupají, ale musí rychleji. Je potřeba rozvíjet nové trendy, tak jak se o to snažíme i u nás ve špitále. Jako je například one-day-surgery, tj. minimalizovat pobyt pacienta v nemocnici jen na nezbytně dlouhou dobu.

Skousnou to čeští pacienti?

Člověk, když je doma, tak do toho svého uzdravovacího procesu trochu zapojí i rodinu, je příjemnější, když po operaci ležíte doma a jste v kontaktu s dětmi, manželkou, než když ležíte v anonymním prostředí nemocnice. Tam jste sice klient, ale na vedlejší posteli obvykle někdo leží, ten může být třeba vážněji nemocnější než vy. V USA probíhá asi 80% zákroků formou jednodenních nebo obecněji krátkodobě hospitalizovaných operací. Je to samozřejmě ekonomicky výhodnější i pro stát, pacient se rychleji vrátí do pracovního procesu.

Jak tu fungují poplatky?

I když jsme kraj relativně chudý, tak poplatky fungují, myslím, velice dobře. Lidé si na to zvykli. Mám ještě dvakrát do týdne gynekologickou ambulanci, takže vím, že lidé přijdou a automaticky platí. A já jsem občas ten, kdo jim říká, dnes si to nechte na čokoládu, jde o preventivní prohlídku, za tu se neplatí.  Je jasně vidět, jak klesla návštěvnost pohotovosti, která se v minulosti opravdu zneužívala. Určitě se to zcela neminulo smyslem, jak říká kolega Rath. Za padesát let nebyla tak nízká nemocnost a práceneschopnost jako v minulém roce. A co se týče poplatků za pobyt v nemocnici, tam je to neoddiskutovatelné.  Šedesát korun je málo, avizovaná stokoruna je asi adekvátní. U nás v nemocnici se jen částka na pacienta na jídlo pohybuje kolem 120 korun, takže to nepokryje ani to jídlo. Docela se mi líbí návrh, že strop nebude pro všechny stejný, ale stanovený procentem z příjmu.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu právě za TOP09?

Moje založení bylo vždy středopravé. Většinou jsem kandidoval za ODS, v posledním volebním období už jsem kandidoval jako nezávislý, protože už se mi některé věci v ODS nelíbily. Před rokem mne oslovila idea TOPky s jejím důrazem na tradice. Oslovilo mne, že pan Schwarzenberg chce dělat politiku konzervativní a pravdivou, že chce na rovinu říkat, jak se věci mají. Příštích pět let to možná bude kruté, ale máme vizi, že se to bude zlepšovat, a naše děti se budou mít minimálně stejně dobře jako my. Že nedopadneme jako Argentina před deseti lety. Otevřená politika a ne populismus. I v ODS podle mne postupem času převážil populismus a boj o koryta. Proto jsem za TOP09 kandidoval do parlamentu, do komunální politiky už nechci. V Senátu bych mohl svými zkušenostmi prospěšný.

Jdete do boje o Senát s nějakou obecnější ideou či krédem?

Víte, já mám pocit, že v naší společnosti jsme se dost jednostranně zaměřili pouze na spotřebu. Obecně mi vadí to, že lidé jsou moc materiálně založení, honí se za většími auty a zapomíná se na duchovní složku života, to je pak vidět i na tom, že společnost hrubne. Vidíme to i v médiích - nejlepším filmem je Kajínek. Já proti Kajínkovi nic nemám, pokud se prokáže, že nestřílel, ať je osvobozen, ale je to také recidivista, takže dělat z něj téměř národního hrdinu, to se mi nelíbí. Těmi by měli být ti čeští vědci, kteří vymysleli lék na zpomalení postupu nemoci AIDS. To trochu ukazuje, že ta společnost, alespoň dle mého názoru, nesměřuje správným směrem. Lidé se zaměřují jen na materiálno a vidím souvislost i s tím, že tolik protestují, když se jim teď deset let dařilo relativně dobře a najednou si musí utáhnout opasky.

Když se zapomene na duchovno, tak se to časem vymstí. To je můj názor, možná je špatný, ale já to tak cítím.

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme