V současné politice se dlouhodobě mnoho pozornosti věnuje ekonomickému a materiálnímu rozvoji naší společnosti, a je to tak správně: všichni si přejeme, aby naše rodiny mohly žít v prosperující a úspěšné zemi. Také se čím dál více pozornosti věnuje životnímu prostředí, v touze obnovit harmonii s přírodou a moci dýchat zdravou vůni naší útulné české krajiny, a je to taky moc dobře. Ale stejně jako mnoho zdravotních problémů má svůj kořen v psychice, k zdravému prostředí pro naše děti nestačí jen zbavit jedů vzduch, vodu a půdu; naše děti mají kromě těla i duši, a je to právě duchovní prostředí, které bude formovat to, jaká opravdu bude naše budoucí společnost, zda se v ní bude dobře žít, anebo zda selže. A já bych chtěl aspoň malinko přispět k tomu, aby tohle vědomí nezůstávalo jen někde na zanedbatelném okraji, ale mělo i v politickém rozhodování svoji váhu. Jak řekl náš první prezident, státy se udržují těmi idejemi, z kterých se zrodily, a já věřím, že měl pravdu. Naši předkové nám zanechali staleté dědictví ideálů vyrůstajících z křesťanské víry a podle mě to je bohatství, kterým by bylo chybou pohrdnout a ztratit tak svou kulturní jedinečnost v stále více globalizovaném světě.
Proto jsem dal dohromady následujících pár bodů, o jejichž realizaci bych chtěl usilovat a které by měly zajistit, aby náš kraj byl a zůstal krajem s duší:
Spiritualita člověka je hluboká řeka, často podzemní, která tu a tam vyvěrá viditelně na povrch, ale vždycky ovlivňuje vnitřní prožívání, vědomě či nevědomě; my Češi moc nemáme rádi, když se institucionalizuje do regulovaných břehů. Ale přesto i u nás existují společenství těch, kteří se o její kultivaci cílevědomě snaží. Stejně jako pro zbytek naší vlasti, i pro Liberecký kraj platí, že největší duchovní komunity zde tvoří ty církve, které jsou zakořeněny v české historii a jsou tak nositelkami důležité složky odkazu tradic, které vytvořily naši kulturu a státnost, a to zejména církev katolická, husitská a evangelická.
Zvláštností našeho kraje je ale výrazně asymetrické rozmístění těchto komunit: ve východní části našeho kraje se v nich angažuje více než dvojnásobně větší podíl obyvatel než v části západní. Největší část z nich jsou farnosti katolické církve, která v našem kraji sdružuje více věřících než všechny ostatní církve a náboženské společnosti dohromady; proto základní formální kontakt pro duchovní oblast, s kterým by měla krajská reprezentace udržovat trvalou komunikaci, je Msgre. Jan Baxant, biskup litoměřické diecéze, která pokrývá velkou většinu území našeho kraje.
Důraz ale musí být kladen především na živé místní komunity. Že to s duchovním soužitím v našem kraji dobře umíme, si dovolím ukázat na příkladu své rodné obce, městyse Libštátu, který je v tomto ohledu zajímavý nejen tím, že tam stojí jedna ze tří nejstarších českých reformačních modliteben postavených hned po vydání Tolerančního patentu, ale také tím, že Libereckému kraji přináší jeden celorepublikový duchovní unikát: v celé naší zemi neexistuje žádná další tak malá obec (méně než tisíc obyvatel), kde by vedle sebe stály a fungovaly kostely tří různých vyznání.
Duchovní aktivity samozřejmě musejí vždy vycházet zezdola, z autentického zájmu lidí a jejich iniciativy; kraj je tu od toho, aby stejně jako v ostatních sférách občanské společnosti ani v duchovní oblasti nebránil rozvoji, ale spíše umetal cestu a podával pomocnou ruku tam, kde dobrovolníci investují svůj čas i prostředky k tomu, aby něco vytvářeli pro dobro celé společnosti.
Úkolem krajské politiky je tak otevřenost vůči těm, kteří usilují o uchování jak materiálních, tak nehmotných pokladů české duchovnosti. Krásným příkladem péče o nehmotné dědictví je třeba spolek Dubáci, který pro podještědskou krajinu obnovil mimo jiné tradiční venkovské božítělové průvody, jinak už téměř upadlé v zapomnění. Pokud jde o tu materiální stránku, tak skvělou práci v tomto směru u nás již dlouho odvádí například spolek Drobné památky severních Čech, který si určitě zaslouží krajskou podporu: pomáhá udržovat viditelnou paměť naší krajiny.
Letošní rok je výjimečný tím, že slavíme 800 let od narození velké duchovní osobnosti našeho kraje, sv. Zdislavy, paní na hradě Lemberku, legendární zejména svou špitální a charitativní činností. Nad jejím hrobem stojí patrně nejvýznamnější sakrální stavba regionu, národní kulturní památka, chrám, který obdržel od papeže čestný titul Basilica minor a jehož zdaleka viditelná kopule je jedním z formativních prvků krajiny Podještědí. Vztah k takovýmto památkám, potažmo jejich zjevný stav, je vizitkou péče, kterou kraj věnuje ekologii své duchovní sféry. Taková místa jsou zároveň i středisky kultury, zejména hudební. Proto je smutné, že ani takto významná bazilika nemá v současné době funkční varhany, tak aby mohla fungovat jako opravdové duchovní centrum kraje. Částka potřebná na nový královský nástroj činí 3,4 mil. Kč a kraj by se na tomto projektu podle mého názoru jistě měl podílet (celková cena varhan netvoří ani tisícinu krajského ročního rozpočtu). Jiným příkladem prospěšné občanské aktivity v našem kraji je činnost místních středisek České křesťanské akademie, která se pořádáním přednášek zajímavých osobností z duchovní sféry zasazují o kultivaci společenského dialogu a spirituální vzdělanosti.
„Skutečná duchovnost ale nejde vybudovat jen finanční nebo materiální podporou nebo společenskými projekty jakéhokoli typu; aby byla autentická, tak musí začínat uvnitř každého z nás, a politiků zejména. Její pravdivost se projevuje v našem každodenním jednání, v mravních hodnotách, které ctíme. Mravní hodnoty naší západní civilizace vyrostly z židokřesťanských kořenů, nejobecněji formulovaných v základním textu známém jako Desatero. To je zdroj, z kterého se snažím čerpat i já. V rámci politické činnosti se nejspíše uplatní dvě z oněch přikázání. Kromě předposledního, které nám ukládá ctít pravdomluvnost, je to i ono 'Nepokradeš!', které takto vyřčeno snad může znít banálně, ale jako člen KDU-ČSL si k němu na závěr dovolím citovat prvorepublikového ministra vnitra za naši stranu, dr. Františka Noska: 'Pokušení, jak by se dalo těžit z funkce, je třeba zahnat předem jako velezrádný útok na základy státu.' Kéž by tohle bylo mottem všech, kdo se ucházejí o politické funkce v našem kraji.“
Ing. Josef Šimůnek (KDU-ČSL), kandidát č. 4 za Společně pro Liberecký kraj
