25. 5. 2017
25. května 2017 se dožívám šedesáti let. Musím se s vámi podělit o několik okamžiků, které jsem zažil nebo prožíval. Některé okamžiky byly šťastné, některé smutné. Tak, jak to v životě bývá.
 
20. srpna 1968 ve 23 hodin jsem byl s rozsáhlou kožní alergickou reakcí hospitalizován na dětském oddělení jičínské nemocnice. Byla umístěna vedle kasáren. 21. srpna 1968 nad ránem projížděla Jičínem sovětská, dopoledne pak i polská armáda. Byla mě navštívit maminka, ptám se: "Bude válka?". Na překvapivou dětskou otázku mi tichým hlasem odpověděla: "Ne, nebude." Sledoval jsem okupaci v živém obrazu. Nejhůře na mě, na jedenáctiletého kluka, působily hlavně tanků cizích vojsk namířená na naše kasárna. Asi po týdnu jsem byl propuštěn. 7. září 1968 byli v Jičíně opilým polským vojákem zastřeleni dva lidé, mladý muž a matka jeho kamaráda. 12. září 1968 se na bývalém Gottwaldově náměstí za účasti 4 000 občanů konalo rozloučení s oběťmi. Byl jsem tam s rodiči. Hodně lidí plakalo. Poslední okupanti odjeli z mého rodiště 19. dubna 1991 ve 21 hodin vlakem se 17 vagóny. Písničky, které vznikly ihned po obsazení naší země v podání Karla Kryla umím dodnes.
 
17. listopad 1989. Pro mě nejkrásnější datum. 18. listopadu 1989 ráno mi můj kamarád Pavel Šilhán (bratranec profesora Věnka Šilhána, jeden z významných osobností pražského jara 1968) oznamuje, že pád KSČ je blízko. Záhy s ním, s jeho dcerou Šárkou a s několika mladými muži organizujeme jako první v Turnově šíření letáků. Plný Václavák, Letenská pláň. Nádhera.
 
1. listopadu 1991 v deset hodin začala prodejem kuponových knížek první vlna kuponové privatizace. Kuponová privatizace skončila převodem akcií soukromým vlastníkům. Co následovalo, včetně tzv. tunelování, již nebylo součástí kuponové privatizace, ale soukromoprávních vztahů bez účasti státu. Karel Kryl v roce 1993 v první sloce své písně Demokracie vyjadřuje mnohé:
Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali lháře.
 
25.-26. října 2013. Předčasné volby. Chybou bylo, že ČSSD šla do koalice s ANO. U KDU-ČSL mě to nepřekvapilo. Ministrem financí se stal oligarcha Babiš, který měl již v té době enormní ekonomickou a mediální moc. K tomu přidal moc politickou. Postupně se formuje mocenské duo Zeman-Babiš.
Babišovi jde jen a jen o absolutní politickou moc. Chce zrušit Senát ČR. Chce jednobarevnou vládu. Volby, které se budou konat 20.-21. října 2017 budou nejdůležitější v dějinách samostatné České republiky. Babiš se může stát premiérem, může mít pod kontrolou ministerstvo financí, obrany i vnitra.
Společnými silami musíme zabránit hrozící další totalitě. Jedna, komunistická, už stačila.
Jaroslav Hutka v roce 1973 v páté sloce své písně Náměšť, kterou měl připravenou pro festival, který byl nakonec zakázán, zpívá:
 
Velká je zem,
šplouchá na ní voda,
co je největší,
co je největší,
ta lidská svoboda.
 
Tato píseň se stala symbolem listopadu 1989. Mysleme na ni i při volbách v říjnu 2017.

MUDr. Miloš Rejmont, místopředseda TOP 09 Libereckého kraje

Štítky
Osobnosti: Miloš Rejmont