Trč: Zdravotníci jsou skrytými sponzory českého zdravotnictví

2. 10. 2016

Svobodu pacienta rozhodovat o svém zdraví a volit si léčbu vnímá jako jednu z důležitých společenských hodnot. Svým vstupem do politiky usiluje mimo jiné o zvýšení úrovně české politické kultury. Prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA (61), přednosta Kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK a FN Motol, v barvách TOP 09 usiluje o senátní křeslo za obvod Beroun.

Pracujete a žijete v Praze, ale pokud si člověk přečte váš životopis, zjistí, že jste vlastně Středočech. Jak to?

Narodil jsem se na Kladně a prvních patnáct let jsem s rodiči prožil tam. Potom jsme se přestěhovali do Vlašimi, což je také ve Středočeském kraji. Teprve po skončení vysoké školy, kterou jsem studoval v Praze, jsem už zůstal v hlavním městě, kde tedy žiju od roku 1982.

Kterou část Středočeského kraje máte nejraději?

Určitě to Vlašimsko. Prožil jsem tam krásné období svého života. Bylo to po roce 1968, kdy naše rodina měla problémy, protože tatínek i maminka se během Pražského jara výrazně politicky angažovali, oba byli vyhozeni ze zaměstnání a mě nechtěli nikde přijmout na střední školu. V této situaci jsme se přestěhovali do Vlašimi, kde jednak mně bylo umožněno studovat na gymnáziu a také pro rodiče se našla docela rozumná práce. Bydleli jsme v hájovně, což pro kluka z Kladna bylo úplně úžasné. Měl jsem dokonce vlastního psa! A navíc je na Podblanicku moc hezká krajina. Takže mám mnoho důvodů, proč ten kraj miluji a proč jsem tam rád. Druhým místem, kam se rád vracím, je ovšem také Berounsko. Naše rodina měla chalupu ve Žloukovicích, kam jsem vždy moc rád jezdil. Oblíbil jsem si zejména řeku Berounku, její malebné okolí i zdejší lidi.

Je to, že vaše rodina v minulosti prošla politickou perzekucí, důvodem, proč se vy sám chcete politicky angažovat a ucházíte se o místo v Senátu?

Myslím si, že hlavním důvodem to určitě není. Skutečný důvod vidím spíš v tom, že bych rád přispěl k určitému zlepšení kulturní a politické úrovně v naší republice a rád bych také podle svých možností zasáhl do správy věcí veřejných. Nebaví mě o problémech diskutovat v hospodě u piva – může se tak sice tříbit diskuse, ale určitě se tam nic nevyřeší. Proto jsem se rozhodl vstoupit do politiky. Myslím si, že tak budu mít větší možnost, jak do běhu věcí zasáhnout, než jakou mám coby přednosta kliniky.

Kdybyste měl kouzelnou hůlku, která by vám umožnila ovlivnit v Senátu jedinou věc, jediný zákon – co by to bylo? Co vás nejvíc trápí?

Věcí, se kterými nesouhlasím a rád bych je ovlivnil, je celá řada. Když se ale zamyslím, co mi vadí nejvíc, je to nejspíš financování péče ve zdravotnictví. Vadí mi ta neprůhlednost, to naprosto neekonomické chování, kdy nikdo neví, kolik co stojí a všechno je hrozně drahé, aniž by někde byla vyčíslena nějaká skutečná cena. Děje se to na úkor zdravotnického personálu. Lékaři, sestry a další zaměstnanci v oboru jsou podle mého názoru vlastně skrytými sponzory českého zdravotnictví. Peníze, které by měli dostat za svou práci, se vkládají do zdravotnického systému, protože tam neustále chybějí. Tohle je asi hlavní bod, který bych chtěl kouzelnou hůlkou vyřešit. Nastavit základní ekonomické zákony – tolik to stojí, tolik se za to musí zaplatit, a na to se tedy musí vybrat. V rámci nikoli pojištění, protože to žádné pojištění není, je to daň, takže v rámci daně. A ta daň musí mít nějaká pravidla a nemá se měnit. Ale to považuji za úkol opravdu téměř nadlidský, k jehož uskutečnění bychom velmi potřebovali nejspíš právě tu kouzelnou hůlku.

Lékaři se mezi senátními kandidáty objevují v dlouhodobém horizontu relativně často. Proč k tomu dochází a proč tolik z nich uspěje?

Lékaři většinou mají nepředstíraný zájem, aby se zlepšilo zdravotnictví a aby i politická kultura postoupila trochu kupředu. A uspějí pravděpodobně proto, že mají důvěru. Jestliže jim lidé věří v ambulanci, na operačním sále nebo při terapii, věří jim také, že v Senátu budou dobře pracovat. Já vím, je vždy obtížné cokoli slibovat, protože situace kolem politických rozhodnutí bývá často komplikovaná a okolnosti člověka leckdy tlačí jinam, než měl původně v úmyslu. Ale věřím, že právě lékaři do toho jdou skutečně s upřímnou snahou něco změnit k lepšímu.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Mám spoustu zálib. Jsem ortoped – a ortopedie je mezi lékařskými specializacemi známá jako, řekněme, rukodělný obor, s nadsázkou ji lze označit za cosi mezi kamenictvím a truhlářstvím. Práce rukama mě nesmírně baví, zejména rád pracuji se dřevem. Rád si ručně vyrábím věci, které potom používáme třeba na chalupě. Také jsem vášnivý čtenář. Čtu všude, kde to jen trošku jde. Čtu všechno od beletrie po literaturu faktu a věnuji tomu spoustu času. Samozřejmě musím mnoho času věnovat také odborné literatuře. Navíc jsem šéfredaktorem nebo členem redakční rady čtyř oborových časopisů, a s tím souvisí povinnost přečíst si všechny texty k publikaci, takže i to mi zabírá nějaký čas. Ale je to také čtení a baví mě to. A nakonec – mám rád také některé aktivní sporty. Hraju tenis, lyžuji a nesmírně rád jako turista chodím po kopcích.

Vstup do politiky bude pro vás dal-ším časovým výdajem. Jste si jist, že bude mít smysl?

Časová zátěž to bude určitě, ale já se na tu práci docela těším. Vnímám to jako něco nového, co si mohu vyzkoušet. Uvidím, jak to funguje, jak rychle se dokážu zorientovat a začít pracovat. Nebojím se, že by mi chyběl čas. Jsem zvyklý pracovat dvanáct hodin denně, tak si ho jistě dokážu najít.           

Martina Řehořová

ŠTÍTKY

Volby:
2016 senát - 16 - Beroun: Tomáš Trč

LeTOPisy TOP 09 Středočeského kraje

Letopis podzim 2016

Copyright © 2009-2019  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Jiří Pospíšil:Stát nelze řídit jako firmu, protože občané nejsou zaměstnanci.
Děkujeme