HOMO ADIUVANS (pomáhající)
Optimistická fasáda domu K-centra v Ptácké ulici přesně odpovídá vyzařování lidí, kteří v něm pomáhají druhým. Jejich klienti se – často před řadou let – postupně vzdali lidské svobody a nahradili ji diktátem těžko uchopitelné, s neúprosnou jistotou ničící, entity zvané droga.
Na dlouhý otevřený hovor se dvěma půvabnými ženami a se třemi sympatickými muži. Věděl jsem, co uvidím, o čem uslyším, ale nedoufala jsem v tolik odhodlání. Jsou tam připraveni každý den, aby otevřeli dveře oázy pro naše spoluobčany, kteří padají vinou svou, vinou rodiny, vinou kamarádů, ale i vinou nás všech, do propasti.
Hodina s kávou nebo čajem u čistého stolu, četba rad, poučení i výstrah, sprcha a čisté oblečení. V jiné místnosti výměna stříkaček, vitamíny, filtry. Až úplně nahoru smějí jen odhodlaní.
Rozhodnutí k záchraně začíná hluboko v duši, která už jen stěží přežívá v těle rozpíchaném, hnisajícím a slabém. „Ze všech sil se snažíme udržet tělo v co nejlepším stavu, aby se, až se odrazí ode dna, měla duše kam vrátit a kde pokračovat“.
Tuhle zprávu si odnáším z mladoboleslavského K- centra. Předávám dál.
