ROZHOVOR Ani TOP 09 není strana jednoho muže, jak by se možná zdálo. A rovněž neplatí, že by zde neexistovaly různé názorové proudy a že by všichni byli jen pro „star Schwarzenberga a Kalouska“. Zvláště řada starostů v menších obcích má své představy o vývoji strany a rozhodně nemlčí. Jedním ze zajímavých „rebelů“ v Plzeňském kraji je starosta malebné obce na Klatovsku – Chudenic David Josef Klíma.
Dokončujete teologickou fakultu. Toto vzdělání je mezi starosty docela unikát. Jak se díváte na “věčný“ boj komunismu a církví?
Ano, absolvuji teologii a půjde-li vše dobře, tento rok bych mohl být vysvěcen na jáhna. Studoval jsem ještě historii, která je také mým velkým koníčkem. Pokud jde o rozdíl mezi komunismem a církví, lépe mezi komunismem a vírou, pak základním problémem je materialismus komunismu. Budete se divit, ale zjednodušeně řečeno, mezi křesťanstvím a komunisty zase není obrovský názorový rozdíl. Chtějí pro lidi to nejlepší a jde jim v podstatě o sociálně spravedlivou společnost. Služba veřejnému blahu - tomu rozumíme. Jenž... Jenže kdyby v komunismu nebylo toho brutálního materialismu. A to je zásadní problém. Kristus hlásá spravedlnost a sociální solidaritu mezi lidmi, nejen pro náš svět a tuto chvíli, ale i život věčný. Ve jménu lásky člověka a k člověku. Komunisté hlásají blaho pro člověka, teď a tady, bez soucítění k bližním a spásu duše. A bez zodpovědnosti vůči vyšší moci. Člověk je sám sobě bohem. To vede k pýše. A pýcha k pádu.
Vždyť celý tento svět je postaven na materialismu, nevázaném konzumu a uctívání peněz…
Máte pravdu, ale nemůžete paušalizovat. Ne všichni jsou jen příjemci konzumu. Dost lidí si vytváří svůj vlastní svět a hledá čemu věřit. Snaží se jít životem podle určité morálky, která může vycházet v mnoho druhů víry. A je jim koneckonců jedno, zda přitom věří v různé bohy, ale jde jim o ten vyšší princip, že nad námi je ještě někdo nebo něco, kterému se zodpovídáme…
No dobrá, ale jak se vám osobně tohle všechno slučuje s politikou?
V tomto se odvolávám na List apoštola Pavla Římanům. Není moci než moci od Boha, byť je tato dnes zprostředkována vůlí voličů a vládci jsou v Boží službě, drží-li se svých úkolů. A Bůh hlásá co? Pokoru, cit, lásku, zodpovědnost vůči svěřeným věcem. I těm veřejným. Podívejte se, i jako starosta musím podepsat a rozhodnout spoustu věcí, které jsou sice ve prospěch celku, ale které bych sám o sobě chtěl rozhodnout jinak. Tam je třeba mít určité vnitřní zásady a trochu pokory. To je někdy hodně těžké a ne pokaždé se to daří. Ovšem není možné si také myslet, že můžeme hřešit i ve jménu republiky, či národa a pak nám to Pán Bůh odpustí jen proto, že polezeme v kostele po kolenou a po čtyřech. Mnoho lidí si myslí, že naše morálka spočívá v tom, že když zhřešíme, vyzpovídáme se a je to zase o. k. Tak to nefunguje. Není-li upřímné lítosti, není nám farizejské křižování nic platné. To platí pro kmána, stejně jako pro pána.
DALŚÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCH LISTŮ.CZ ZDE
Říkal jste, že se komunisté na vaší rodině podepsali…
Ano, kdybych neměl v rodině s nimi špatné zkušenosti, možná bych s jejich myšlenkami neměl takový problém. Jenže můj pradědeček skončil v Jáchymově. Na druhé straně mám možná vyvinutější sociální cítění, řada lidí v TOP 09 mě podezírá z levičáctví a tvrdí o mně, že jsem spíše sociální demokrat… To je v zásadním rozporu s tím, co si o mně myslí řada levicově smýšlejících lidí. Pro pravicového politika, který o sobě tvrdí, že je konzervativec, nemohou být takzvaná levicová, tedy sociální, témata cizí. Pokud jde totiž o konzervativní evropskou stranu, pak musí vycházet z konzervativních hodnot euroatlantské židokřesťanské kultury. Nemůžu si pomoci, této kultuře jsou sociální témata velmi blízká. Něco jiného by bylo, kdyby moji kolegové chtěli dělat konzervativní imperialistickou ekonomii, z čehož je stále častěji podezírám. To je ovšem něco zcela jiného než konzervativní politika...
Tak proč s tím neseknete?
Každá strana by měla být pluralitní a mít více názorových proudů. Osobně jsem byl docela překvapen, že při nedávné volbě našeho vedení dalo takové množství lidí hlas panu Schwarzenbergovi, aniž by se, byť jen v kuloárech, hovořilo o alternativách a případném nástupci, byť v horizontu pěti let. Pan předseda stárne a podle mého názoru bude časem za svým zenitem. To říkám s plným respektem vůči němu. I já mu dal hlas, v danou chvíli nebyla jiná alternativa. a já ji ve straně pro nejbližší budoucnost nevidím. Mnohem více to cítím u Miroslava Kalouska, který není pro tu naši partaj nějakou líbivou ikonou. U něj mám výhrad mnohem více a přiznávám, můj hlas nedostal. Na druhé straně je to velký hráč… Byť neoblíbený, mnohdy nesnesitelně arogantní, přesto patrně nejinteligentnější politik. A nejschopnější. Bohužel, obávám se, pro moc schopný všeho. Topka, stejně jako ostatní strany, potřebují další lidi z regionů. Třeba si je hned nepustí do Prahy, ale musí mít tu základnu. Z Plzeňska je takový myslím třeba Marek Ženíšek. Doba mladých, mocí nepoznamenaných lidí ze všech stran ještě přijde. A k tomu sekání se členstvím - párkrát jsem již řekl - tak a já odcházím! Pak jsem si to rozmyslel. Útěk není řešením. Pokud jde o pravicové strany a myšlenky, republika je rozhodně potřebuje. Ostatně změnám v poměru sil na politické scéně dávám dva roky. Lidé pochopí, že levice lhala. Své velkohubé sliby musí z něčeho zaplatit. A ono není z čeho. Jen je mi je líto lidí, kteří jim uvěřili. Budou zklamáni.
… to možná ale už topka nemusí být!
Ale bude! To je ono, že to na pohled vypadá, že je to strana dvou silných lídrů a pak nic. Ale tak to není. Máme tam řadu osobností a mezi nimi i dost starostů, kteří zatím možná nejsou tak ostřílení, ale učí se. A ti jednou vystřídají ty staré matadory, přinesou nové myšlenky a svěží vítr. Říkám vám, bude to ještě zajímavé… A to nelze paušalizovat jen na naši stranu. To se týká i těch levicových. Tam totiž, více než u nás, platí, že staří dinosauři nechtějí pustit mezi sebe nové, mladé lidi.
Máte jako starosta starosti s vydáváním pozemků církvi v Chudenicích a jejím okolí?
Nikoliv, je to jen pár hektarů a trochu lesa. Máme tak velkou faru, že by tam člověk v zimě zmrzl, kdyby si z toho chtěl topit. Naše farnost měla bohaté patrony, kteří faře přáli. U nás takové problémy s restitucemi nemáme. Samozřejmě ne všude je to tak v pohodě jako u nás.
A co říkáte určité “kolaboraci“ církve za komunismu?
Svět naštěstí není bílý ani černý. V moderní historii byly vlastně tři názorové proudy na fungování církve v době totality. Byla řada otevřených kolaborantů, vzpomeňme pana Plojhara, byla řada církevních hodnostářů, kteří prosazovali jakousi koexistenci, protože věděli, že je třeba, aby církev přežila a byla řada kněží, a to ve všech církvích, kteří zastávali postoj otevřeného odporu. Na druhé straně je známo mnoho případů komunistů, kteří jsou věřící. Nemám s tím problém, pokud vím, že nemá ruce od svinstva. Může prostě jen hledat tu správnou cestu. Pak se můžu jen modlit, aby ji našel. I za bývalého režimu někteří chodili do kostela, vím o případech, že si komunisté nechali pokřtít dítě a nebylo zle. Protože jejich strana je potřebovala, byli zakládajícími členy nebo zakládali družstva. A nebo to prostě někoho netočilo. Ono zvláště na venkově to bylo různé. A tak se třeba domluvilo, že na opravu střechy dala církev nebo farář na materiál a přijela technika z JZD a kostel se opravil, protože k té své vesnici lidé měli vztah, ať už věřili v Boha nebo Gottwalda. Mnoho z nich v dětství ministrovalo. No ano, i bývalí pionýři a komunisti. A služba Pánu se Vám dostane pod kůži, proti tomu se pak těžko jde. A okresní tajemník také nebyl všude bezcitný gauner. Na straně druhé, byla řada skutečných gaunerů, kteří se vůči věřícím neštítili ničeho. Ovšem na to, aby byl člověk lump, nemusí být nutně komunista. Já koexistenci za kolaboraci nepovažuji, to je ostré, strašně silné slovo. V určité době za určitých podmínek to byla snaha o pokud možno klidné žití vedle sebe. Nakonec, já přeci nejsem Bůh, abych soudil, kdo je takový a takový. Nicméně podle mne je největší průšvih, když se politika motá do církve a náboženství a naopak. Na straně druhé, víra v Boha a jeho desatero by měla být samozřejmostí politiky. Právě kvůli vědomí zodpovědnosti vůči někomu nad námi. Bez toho člověk vlčí a s pocitem všemocnosti nebezpečně blbne.
Křesťanští demokraté nejsou vaším šálkem kávy?
Bez komentáře (smích).
Podle vás má tedy víra budoucnost?
Zcela jistě! Všimněte si, že začínají tendence sbližování různých náboženských a věroučných proudů. Pro katolíka nemusí již být nutně nepřítel muslim. Židé jsou naši starší bratříčci. Máme mnohem blíže k evangelíkům než například před padesáti lety. Teď nechci komentovat excesy v některých islámských zemích, ale to je jen určitá odštěpená složka. Osobně nechápu, proč bych měl vymlouvat Arabovi proroka Mohammeda, když on respektuje mého Boha. Jistě, zde je zásadní rozdíl, Kristus je Boží syn, což vám muslim nikdy neschválí. Nicméně jsem přesvědčen, že Alláh, židovský Jahve a můj Otec jsou jedním a tím samým Bohem. Vždyť předek Židů i muslimů je Abrahám a ten měl jediného, tedy našeho Boha. Nehovořím zde o kulturních, politických a sociálních rozdílech, to je zcela jiná kapitola. Zásadní je však budoucnost víry všeobecně. Domnívám se, že především nastane boom víry v postkomunistických zemích. Lidé začínají být nasyceni materiálnem a vymoženostmi. Mnozí lidé vidí, že jim to štěstí nepřineslo, mnozí jsou dezorientováni a zklamáni. A mnozí z nich hledají, protože chtějí a vlastně potřebují určitou víru. A k víře tu a tam začínají přivádět i své děti. Já to i přes ten váš názor s konzumem na začátku našeho rozhovoru nevidím tak špatně. Ne všechno, co se děje kolem vás, je obraz celé společnosti. Ne všechno je špatné a smutné. Hodně věcí je jen šalba a klam toho zlého, aby si věřící i tzv. nevěřící mysleli, že je konec, že víra naše i našich předků nemá a neměla smysl. To je ovšem lež. Není většího nebezpečí pro lidstvo než ztráta víry, tedy dovolte, důvěry v nebeského Otce.
David Josef Klíma (nar. 1975) v Plzni. Původně vyučený tiskař, vystudovaný památkář a historik, ženatý 17 let, 2 děti, 11 let starostou městyse Chudenice na Klatovsku, v TOP 09 od roku 2010.
http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1337&clanek=299679
