Chybí místa v domovech důchodců nebo služby pro seniory?

Čas od času zazní ve veřejných diskuzích názor, že musíme pro seniory stavět nové domovy důchodců a domy s pečovatelskou službou. Tyto názory jsou podloženy statistikami. Jeden titulek hlásal, že v domovech pro seniory chybí přes 50 tisíc míst. Autor článku konstatoval, že zhruba 36 tisíc lidí žije v domovech důchodců a přesně 52 953 senioři byli odmítnuti pro nedostatek kapacit. Z toho by se mohlo zdát, že snem člověka, který se blíží seniorskému věku, je získat místo v domově důchodců. V čem tedy spočívá jejich kouzlo? Odpověď je jednoduchá. Nabízí sociální službu lidem, kteří ji potřebují nebo s velkou pravděpodobností brzy potřebovat budou. Člověk si řekne, že domov důchodců je jistota, že nezůstanu bez pomoci. Už jsme si na to tak nějak zvykli. Investice do nových staveb domovů důchodců přispějí k rozvoji stavebnictví a vypadá to, že jsou taky potřebné.

Může to být ale i jinak? Dědeček a babička, když z důvodu zdravotního stavu a vysokého věku potřebují asistenci a podporu, přece mají kde bydlet a nepotřebují se stěhovat. Žijí v místě, které znají, ve kterém mají své přátele, známé a sousedy. Je to jejich domov. Jestliže nestačí na práci v domácnosti a na vlastní sebeobsluhu nebo jestliže potřebují doprovod při cestě do obchodu, k lékaři nebo na návštěvu k přátelům, proč by jim tato služba nemohla být nabídnuta v jejich domácím prostředí? Drobná úprava bytu a sociální služba odpovídající konkrétním osobním potřebám seniora může nahradit i těch 50 tisíc chybějících míst v domovech důchodců. Zůstanou-li žít a bydlet naši senioři společně s námi, bude náš život pestřejší a bohatší.

Věřím, že senioři sami nejlépe dokáží změnit překonané předsudky o životě ve stáří. Stačí, když jim nabídneme skutečnou možnost volby typu služby. Otázka potom nebude, zda postavíme 50 tisíc nových míst v domovech důchodců, ale zda jsou senioři spokojeni s asistencí a podporou, kterou jim doma poskytovatelé služby nabízejí. Odpověď na otázku v titulku ať je pro nás impulsem k přijetí stáří jako plnohodnotné a zajímavé etapy lidského života a pro změnu našich vlastních hodnotových měřítek.