Čepelka píše, to zas bude nuda! Musím zmínit 28. říjen. Nebudu příliš nostalgický, ale ono to není jednoduché, snad to v dnešní klipovitě ucválené době dočtete až do konce.
Den vzniku Republiky Československé. Opravdu? Nejsem historik, ale když jsem kdysi psal článek, jak můj dědeček vyhlašoval 28. 10. 1918 z balkonu náchodského náměstí samostatné Československo, tak jsem zjistil, že toho dne nebyla vyhlášena republika. Byl vyhlášen prostě „československý stát“, protože se nevědělo, jestli to bude republika nebo království. Stačí se podívat do zákona č. 1, úplně prvního, vydaného týž den večer. Jenže lidé, kteří měli většinou vztek na císařskou monarchii (zatáhla je přece do války), již během dne na shromážděních požadovali republiku a provolávali jí slávu. Takže republika byla vyhlášena vlastně nelegitimně, tak trochu předčasně a podvratně, pomocí výkřiků na náměstích, a dodatečně byla ustanovena.
Víc než vyhlášení ČSR si připomínám 28. říjen 1939 s navazujícími událostmi 15. listopadu. Nikoliv 17. listopadu, protože ten den došlo „jen“ k tomu, že nacisté zavřeli české vysoké školy. Student Jan Opletal zemřel již 11. listopadu a jeho slavný pohřeb s velkou účastí obyvatelstva se konal patnáctého. Co je významné: že 28. října vyšli lidé v Praze i v jiných městech do ulic s trikolórami a volali protinacistická hesla. Tušili, že tím nic nezmění, ale měli silnou potřebu se vyjádřit. To píšu pro upřesnění, co se vlastně stalo 28 10. 1918 a 1939 a pak 17. 11. 1939 a proč to je důležité.
Musím zdůraznit, že to uzavření českých VŠ nebyla jediná pohroma. Už v noci na tento den vnikly jednotky SS a gestapo na VŠ koleje v celé Praze a asi 1200 studentů odvezli do koncentračního tábora Sachsenhausen. Odvezli všechny – ty, kteří šli 28. 10. na demonstraci, i ty, kteří zůstali na koleji. Bizarní poučení z toho je: Ať jdeš demonstrovat, nebo zůstaneš doma, stejně se můžeš dostat do koncentráku. Tak proč se snažit?
To byl taky hlavní protiargument velké části tehdejšího obyvatelstva. A ono podobně je tomu vždycky, nejen za války. Velmi mnoho lidí je zvyklých přizpůsobit se režimu, který právě je, moc nevyčnívat, nikde se neangažovat, nějak to přežít, starat se o sebe a počkat, co nám ten režim slíbí nebo dá. Avšak mnoho lidí to má jinak a platí to i dnes: potřebují víc nezávislosti a víc svobody. Nechtějí být nikde na obtíž, rozhodnou se studovat, podnikat, být politicky aktivní, pomáhat jiným a podobně. Z velké části to platí o nedávných volbách, kdy přišel volit větší počet lidí z té první skupiny. To neplatí absolutně, rozhodně ne! Platí to statisticky, převážně. Omlouvám se výjimkám.
Každý člověk je spoluodpovědný za ten kousek světa, který ho obklopuje. Neznáš dějiny? Pak nevíš, co dělat, když se něco semílá. Nevíš, kam patříš. Dobru musíme na svět pomáhat, zlo se tam dere samo.
