Události posledních dní na MPSV se dají vnímat různě. Někdo by řekl, že je to další kamínek do mozaiky beznaděje, se kterou mnozí vnímají politiku v naší zemi. Ale dá se to brát i jako krůček správným směrem. Dlouhá léta jsme volali po větší razanci policie, po vyvozování politické odpovědnosti a teď, konečně, se zdá blýskat na lepší časy.
Samozřejmě mne nijak netěší, že tyto věci se odehrávají na ministerstvu spravovaném mým stranickým kolegou.Netroufám si soudit pana Drábka či pana Šišku, neb osobně neznám ani jednoho, a činit soudy na základě mediálního obrazu nepokládám za šťastné. I když se obvinění i soudu zdála být dostatečná pro uvalení vazby, což jistě není bagatelní indicie, stejně tak si umím představit účelové jednání zhrzené firmy, která přišla o stovky milionů ročně a možná doufá v návrat starých časů.
Tato vláda slibovala bojovat s korupcí, což se evidentně děje, a ne vymýcení korupce, které možná mnozí občané nerealisticky očekávali. Ale vydrhnout špínu, která se nám zažírala pod kůži desítky let, není práce na dva roky nebo jedno volební období. Je jistě správné dávat si vysoké cíle, ale není reálné čekat jejich splnění obratem. V důsledku nerealistických očekávání pak trpíme "blbou náladou" a skuhráme nad vším okolo. Máme tendenci se sami zchazovat a vykreslovat vše v černých barvách. Vzhlížíme s obdivem ke "starým" členským zemím EU, ale přemýšlel někdo o tom, jak by se s naší povahou museli cítit Italové, kterým ještě před pětadvaceti lety vládla celkem nepokrytě mafie, vystřídali i tři vlády v jednom roce a nakonec došli přes "vzor ctností" Berlusconiho k technokratickému eurobyrokratovi Montimu? A řekněme si upřímně, myslí si u nás někdo, že Italové mají důvodů k "blbé náladě" možná víc než my? Ne!
Zkusme tedy, alespoň občas, hledat mezi trním taky růži. Není jich moc, ale jsou tam! Tento týden, v krajských volbách, k tomu zrovna bude dobrá příležitost.
