Vládní zdravotní reforma přinese velké změny. Zavede například jednotný poplatek za recept 30 korun, čímž přinese úspory pacientům a zjednoduší administraci v lékárnách. Novela o veřejném zdravotním pojištění především legalizuje možnost připlatit si za nadstandard ve zdravotní péči. Nově se má také platit za pobyt v nemocnici 100 korun místo nynějších 60. Norma upravuje i lékovou politiku, umožní slučování zdravotních pojišťoven a vrací do systému třetinu peněz, které mají pojišťovny na účtech. Všechna tato opatření by měla příští rok do zdravotnictví přinést dvě a půl miliardy korun.
MF Dnes se ministra zdravotnictví Leoše Hegera zeptala:
Za den v nemocnici zaplatíte 100 korun místo 60. Léky do 50 korun hradíte sami. A léčba se rozdělí na základní a nadstandardní za příplatek. Opoziční ČSSD už hrozí stížností k Ústavnímu soudu.
Proti nenápadnému Leoši Hegerovi, ministru zdravotnictví za TOP 09, se už zase bude protestovat. Na jaře hrozili odchodem lékaři z nemocnic kvůli platům, teď kvůli jeho zdravotnické reformě chtějí stávkovat odboráři.
Jako průměrnému Čechovi mi podle průzkumu hrozí infarkt, mrtvice, vysoký tlak, obezita, cukrovka, rakovina tlustého střeva i prostaty. Mám začít šetřit, abych měl na doktora?
Vše, co jste vyjmenoval – snad kromě rakoviny prostaty – jsou věci, které se dají alespoň trochu ovlivnit životním stylem. Rozhodně infarkt, všechny kardiovaskulární nemoci i cukrovka jsou velmi závislé na tom, jak se člověk chová. Teorie dnes říká, že jenom jednu čtvrtinu vašeho zdraví ovlivňují zdravotní služby, přestože na ně jde nejvíc peněz. Zbytek tvoří životní styl, životní prostředí a genofond.
Spíše narážím na kritiku vaší reformy opoziční ČSSD, podle níž si lidé nebudou brát hypotéky na byt, ale na lepší kyčel.
To zcela určitě nehrozí. Základní spektrum nemocí se bude nadále financovat ze zdravotního pojištění. My jen nově říkáme, že jestliže k základním postupům léčby existuje alternativa, která je dražší a nemá větší medicínský efekt, tak by si ji lidé měli připlatit. Mohu říct nejotřesnější případ z naší medicíny, který se k nám vloudil v posledních pěti letech – operace na operačních robotech. Úplně stejná operace se v naprosté většině případů dá provést moderně, laparoskopicky (pomocí kamer a miniaturních nástrojů, pozn. red.), také bez velkých jizev. A tato metoda zůstane standardem.
V USA nedávno Američan přepadl banku, aby mohl mít ve vězení zdarma lékařskou péči. Hrozí za pár let po zavedení Hegerovy reformy, že se budou i v Česku více vykrádat banky?
Ne, protože u nás standard bez příplatků zůstane stejný. I kdybyste byl politický asociál, nemůžete ho snížit, protože by proti vám byly bouře. My chceme nadstandardem prolomit ideologický princip, příplatek bude jen za něco luxusního. Hlavní problém je, že dnes medicína strašně utíká v nákladech. Ve všech bohatých zemích se dostává do pozice, že už ji nemohou financovat. Pořád musíte platit nové, lepší, ale také dražší postupy. Třeba kardiochirurgie má teď nový hit: chlopně, které se nezavádějí klasickým rozříznutím hrudníku, ale cévními zavaděči. Takže je to méně invazivní, mohou se operovat daleko starší pacienti.
To asi bude nadstandard za příplatek, že?
Zatím se jen diskutuje, jestli se tato metoda bude v Česku vůbec rozšiřovat. Protože to je pětkrát dražší než běžné operace. A ještě ne u všech pacientů je prokázáno, že je to opravdu přínosné. Utrácíte strašlivé peníze, máte šanci některým lidem pomoci, ale nejste si tím úplně jist. Jediná možnost je, že někde ušetříte, abyste měl peníze na posun medicíny do dalšího stadia. Krůček po krůčku. Proto je snaha zatížit lidi určitou spoluúčastí na banalitách, například lécích do padesáti korun nebo u léků na běžné onemocnění, jako jsou sezonní virózy či bolesti hlavy.
Nehrozí extrémní případy, že chudší lidé nebudou raději vůbec chodit k lékaři, protože na to prostě nebudou mít?
Deset procent nejchudších obyvatel je rizikových. To, co říká David Rath, že tito chudáci se nebudou léčit a prostě zkrachují, je riziko, které se musí hlídat. Jsme si toho vědomi, je to napsáno ve vládním programovém prohlášení, že to budeme hlídat. Proto jsou také stropy na maximální roční spoluúčast. Pokud se tedy spoluúčast bude dál zvyšovat, tak už jedině diferencovaně, podle výše příjmů.
Vaše reforma zvedá spoluúčast pacientů o pět procent. Neobáváte se, že ji na návrh ČSSD zruší Ústavní soud? Zvlášť když pouze poloviční zvýšení spoluúčasti Topolánkovou vládou přežilo v roce 2008 těsně – osm ústavních soudců bylo pro, sedm proti.
Ústavní aspekty a Damoklův meč Ústavního soudu jsou na ministerstvu zvažovány velmi vážně. Před týdnem jsme tady měli konferenci o zdravotnické reformě, byli tu experti z Holandska, Spojených států, Velké Británie. Mluvilo se o tom, jak to kde dělají. Musím říct, že většina kroků, jimiž jinde zvyšují efektivitu, by u nás asi ústavně neprošla. U nás je velmi tvrdý požadavek absolutní solidarity a minimální zátěže.
Kdyby to bylo jen na vás, vy byste spoluúčast pacientů ještě víc zvedl?
Dnes je docela rozumná míra. Druhá možnost, jak získat víc peněz pro zdravotnictví, je zvýšení pojištění. Myslím, že do budoucna je spoluúčast u nás relativně pořád ještě malá, je s ní možné pracovat. Spoluúčast je totiž skvělá prevence. Lidé najednou vidí, jak je to celé drahé, starají se o své zuby. Důležité je mít volné ruce pro ochranu sociálně slabších rodin.
Jak chcete přesvědčit lidi k vyšší spoluúčasti, poplatkům a příplatkům, když vidí, jak se jinde ve zdravotnictví plýtvá – třeba na nákupech nepotřebných a předražených přístrojů?
To je jeden z problémů naší reformy. Například nemocnice nepořizují drahé špičkové přístroje podle potřeby, to teď chceme hlídat a omezit. Chceme udělat ve zdravotnictví pořádek a potlačit jevy, kterému kazí pověst: korupci, nadbytečnou síť, zbytečné, nepotřebné výkony, neracionální léčení. To všechno přispívá k pověsti, že zdravotnictví je černá díra na peníze.
A není?
No, teď je to pravda asi o něco více, než bývá zvykem. Těžko se při této pověsti peníze získávají rozumnými cestami. Momentálně hlavní hit, který nám všichni vyčítají, je korupce. Ta je v celé společnosti. Samozřejmě zdravotnictví nikdy nebude ekonomicky tak efektivní jako třeba automobilový průmysl.
Jak a kdo vlastně rozhodne, co bude standard a co za příplatek?
To bude garantovat ministerstvo zdravotnictví. A budou to dělat odborníci. Medicína má čtyřicet základních oborů a v nich budou menší pracovní skupiny, které potom budou své výsledky prezentovat v nějakém grémiu, kde budou zástupci hlavních oborů a samozřejmě zástupci ministerstva. Mluvit do toho budou i pacientské organizace. Každý rok se udělá pořadí novinek v léčbě a určí se z hlediska ekonomického a sociálního ty nejpodstatnější.
Bude to mimo jiné tvrdý boj o přerozdělení 200 miliard ve zdravotnictví. Jak budete odolávat tlakům lobbistů, výrobců léků a přístrojů, majitelů klinik?
Jsou na to dvě metody. Jsou lidé, kteří tyto věci řeší silnou politickou pozicí a rozhodováním. Prostě se s těmi lobbisty nebaví. Druhá metoda je stanovit pravidla hry. Říct, podle jakých kritérií se bude rozhodovat: podle počtu nemocných, podle závažnosti chorob, jak se umí léčit do teď, jak moc novinka léčbu posunuje.
Chápete stranického kolegu z TOP 09 Jaromíra Drábka, ministra práce a sociálních věcí, jak si mohl na propagaci důchodové reformy najmout agenturu Jiřího Hrabovského? Toho, jenž letos na jaře vedl proti vám lékaře kvůli platům...
Na ministerstvu zdravotnictví jsme aktivitu pana Hrabovského samozřejmě neměli v oblibě. Když si vybavím třeba tu napůl sanitku, napůl pohřební furgon, tak jsem to nepokládal za příliš vkusné. Ale ta agentura je profesionální, provede práci podle zadání. Tehdy byl problém, že Lékařský odborový klub dal určité zadání. My na ministerstvu zdravotnictví propagaci reforem přes agentury dělat nehodláme, spíš se o nich snažíme mluvit, navíc nemáme ani moc peněz. Ale obecně: v politice spíš zažíváte frustraci než uspokojení z dobře odvedeného díla.
Jste frustrován natolik, že zvažujete odchod z neoblíbené a skandály zmítané vlády?
Já mám tu výhodu, že na politice nejsem závislý. Možnost návratu dává člověku určitou jistotu. Já si opravdu nepotřebuji na stará kolena kazit pověst. Mám laťku, kam už bych dál nešel, poměrně vysoko.
Ještě jste jí nedosáhl? Vládě věří jen 16 procent lidí, mezi poslanci VV se rozdávají obálky a odposlouchává se.
Je samozřejmě nepříjemné být v takové společnosti a mezi lidmi, o kterých se toto říká, a na některé věci jsou dokonce i důkazy. Alternativa je, že se vláda rozpadne, budou nové volby a všechno, co je rozděláno, pravděpodobně půjde ze stolu. Mně se to říká těžko, protože vím, že to zní jen jako takové sladké řeči politiků – a lidé řeknou, že ve skutečnosti tam jste jen kvůli prachům. Ano, jako ministr máte slušný plat. Kdybych se vrátil do nemocnice jako rentgenolog, tak sice budu mít méně, ale zase budu mít nohem klidnější život dědečka s vnoučaty.
Když kritizujete VV, oddechl jste si, když z vlády odešel ministr dopravy Vít Bárta, vedle něhož jste seděl?
Vedle koho sedíte ve vládě, není tak důležité. Důležité je, ke komu se chodíte zpovídat. A já musím říct, že kdybych se ještě dnes chodil zpovídat z detailů zdravotnictví k Vítu Bártovi, to už by bylo přes mou míru, kdyby se to mělo opakovat. Chápu, že lídři koalice musí ministrovi dávat zadání a směřování, ale aby pak kolega mluvil druhému do jeho agendy a do strašlivých detailů, to ne. O tom nemůže debatovat s politiky, ale s experty. To jsem si vyzkoušel v prvním roce, když jsem se jako ministr učil.
Nepomohl vám paradoxně Bárta reformu prosadit? On strhl pozornost na zachování amalgámových plomb zdarma – a vy jste si bez protestů v klidu prosadil příplatky za nadstandard.
Ano, nakonec to prosazení na půdě Poslanecké sněmovny bylo rychlejší a hladší, než jsme si mysleli. Možná to bylo i tím, že se pět týdnů okolo toho tolik diskutovalo. A také to možná trochu zastínily jiné problémy vlády. To, že deset procent nejchudších se kvůli nedostatku peněz nebude léčit, je riziko, které se musí hlídat. Možností, jak pro zdravotnictví získat víc peněz, je zvýšení pojištění. U nás je spoluúčast relativně pořád ještě malá.
Leoš Heger se narodil se v únoru 1948 v Hradci Králové. Je vdovec, má dva syny, tři vnoučata. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, na níž od roku 1972 přednáší. V letech 1996–2009 působil jako ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové. Od roku 2002 působil v komunální politice jako nezávislý zastupitel za ODS v Hradci Králové. V roce 2010 vstoupil do TOP 09, za níž byl zvolen poslancem a jmenován ministrem zdravotnictví.
