Mladí lékaři by se ze zahraničí měli vracet

16. 9. 2016

Mladí lékaři by měli jezdit co nejvíce do zahraničí. Měli by se ale vracet a přinášet zkušenosti, to Česku hodně pomůže. V rozhovoru pro Roklen24 to říká bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09 Leoš Heger. Nápady, že by si medici měli studium platit a když odejdou, tak se vyplatit, pokládá v moderním světě za špatné.

R24: Co byste současnému ministru zdravotnictví Svatoplukovi Němečkovi (ČSSD) za zhruba tři roky jeho působení vytkl? Co mohl udělat lépe?

Pozitivní je, že se mu podařilo znovuobnovit nárůst příspěvků ze státního rozpočtu, které jdou do celého fondu veřejného zdravotního pojištění. Pojištění je ještě z 90. let nastaveno velmi zvláštně, je velmi těžké jeho filozofii teď změnit a je pravidelným zdrojem rozporu mezi ministrem financí a ministrem zdravotnictví. Ministr financí vždy tvrdí, že jde jenom o solidární či až téměř dobrovolný příspěvek státního rozpočtu do balíku peněz na zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že příslušný zákon se má číst tak, že stát přispívá platbou na své státní pojištěnce. Měl by tedy podle tohoto výkladu platit násobně více, což by zase do celého systému vneslo zase až moc peněz. Šance na nějakou úpravu tohoto zákon moc velká politicky není. Ale nárůst peněz ze státního rozpočtu je, a to se ministrovi zdravotnictví podařilo.

Ještě bych dodal, podíl, který jde ze státního rozpočtu do zdravotnictví je takovým základním parametrem v každém zdravotním systému, který popisuje, jak je ten systém financovaný. U nás býval asi 7, 6 procenta postupně v Evropě narůstal, takže naše vzdálenost od Německa se zvětšila. A momentálně je asi deset zemí, které mají index přes 10 až 11 procent, zatímco u nás tento příspěvek relativně klesá – jsme někde na 7 procentech. To je jeden velký argument, aby si zdravotnictví zachovalo úroveň srovnatelnou se západními zeměmi, potřebuje peníze.

R24: A co se současnému ministrovi nepovedlo?

Malý důraz kladený na zvyšování efektivity celého systému. Jestli je systém efektivní hodně nebo málo, je nekonečná debata. Z makroekonomického pohledu poskytuje české zdravotnictví velký objem kvalitních služeb za poměrně malé peníze ve srovnání se západními zeměmi. Na druhou stranu, každý, kdo českým zdravotnictvím projde, vidí celou řadu nepořádku, ať už jde o dlouhé čekání nebo o hlubší věci, jako je struktura lůžkového fondu, která stále vykazuje přebytek lůžek. A to zejména těch akutních a nedostatek lůžek následné péče pro chronické pacienty.

Dalším dokladem, že je systém neefektivní současný nedostatek sester a lékařů, nedostatek zdravotníků je všude ve světě, ale u nás je počet lékařů asi o 15 procent vyšší, než je průměr v OECD. Německo či Rakousko jsou nám podobné, také mají velké počet lůžek i personálu, ale na rozdíl od nás mají financování, které my nemáme. Měli bychom se spíše dívat na severské země. Ty mají systémy lépe propracované a efektivnější, takže si vystačí s menším počtem lůžek i lékařů. Dá se to řešit například kompetencemi sester, které mohou převzít od lékařů. Kroků je mnoho, ne vždy se ale dají zavádět okamžitě a je třeba čekat, až budou politicky průchodné.

R24: Primář a majitel očních klinik Gemini Pavel Stodůlka v rozhovoru pro Roklen24 řekl, že české zdravotnictví je v poměru výkon jedno z nejlepších na světě. Je to podle Vás pravda?

Ano, to souvisí se zmiňovaným ukazatelem. Je to dáno tím, že systém platí personál méně. Druhá věc je, že přístroje, léky, zdravotní materiál dohromady činí 50 procent rozpočtu, dovážíme z vyspělých zemí a platíme je ve vyšších cenách. Další fenomén bych nazval jako fenomén menzy. Když budete chodit do menzy, můžete uspokojit své výživové potřeby velmi kvalitně, ale zdaleka tam nebudete mít takové pohodlí, jako když jdete do luxusní restaurace. Výživové potřeby si uspokojíte stejným způsobem, možná kulinářsky na jiné úrovni, hlavně ale v podstatně lepším prostředí, což je ale podstatě dražší. Systém šetří nejenom na zdravotnících, ale i na luxusu, ve kterém se pacient pohybuje.

R24: Medici po konci studií stále častěji odcházejí do zahraničí. Kromě nízkých nástupních platů také někdy argumentují omezenými možnostmi kariérního růstu. Je to podle Vás problém a jak by se dal vyřešit?

Odchod mediků se pohybuje na úrovni 10 až 15 procent, nejmarkantnější ztráty jsou u pěti až 10 procent lidí, kteří odcházejí hned po promoci, protože ti obvykle v zahraničí již zůstanou. Vystudovat medicínu je těžká věc. Druhá těžká věc je postgraduální a atestační studium, které když člověk absolvuje v zahraničí, má už za sebou pár adaptačních let a je daleko snazší zůstat v zahraničí natrvalo. Životní poměry jsou v zahraničí pro šikovné a vzdělané lidi daleko lepší než u nás. Toho se Česká republika nezbaví, dokud životní úroveň nebude na stejné úrovni jako v Německu.

Druhá část problému je, že odcházejí zkušení lékaři kvůli lepším výdělkům a většinou se po pěti letech vrací. Stát ztrácí potenciálně pět let, ale když se vrátí, přinesou nové zkušenosti a úplně jiný pohled na svět. To jsou neměřitelné věci, které přispívají ke kultivaci země a mezinárodnímu věhlasu. Spíš by mělo být všude napsáno: „Jezděte, co nejvíce a vracejte se a přinášejte zkušenosti - této zemi to hodně pomůže.“ Nápady, že by si medici měli studium platit, a když odjedou, tak se vyplatit, pokládám v moderním světě za špatné.

Postgraduální studium se poněkud zvrhlo k horším výsledkům. V 50. letech minulého století jsme zavedli systém řízeného postgraduálního vzdělávání – to ve vyspělém světě nebylo zvykem. Původní systém byl celkem dobrý, ale ještě před revolucí se ukázalo, že už nám svět utíká. Mladí lékaři byli ponecháni na pracovišti více méně náhodě. Právě centralizace na velká pracoviště se ukázala problematická. Lékaři zaměstnaní na malých pracovištích, která nepokryla celé spektrum znalostí, museli chodit na stáže na velká pracoviště. Tam se jim ale nevěnovali, někdy tam museli dokonce platit. Malé nemocnice na tom krvácely, lékaři byli naštvaní. Představovat si, že nový zákon toto zázračně zlepší je iluze. Jde především o otázku pracovní kultury, a ta se zlepšuje pomalu.

R24: Letos na jaře zažila nemocnice v americkém městě Baltimore kybernetický útok. Její informační systém byl několik dní paralyzován a nemocnice nakonec musela zaplatit výkupné, aby se znovu dostala ke svým datům. Jak jsou na tom české nemocnice se zabezpečováním dat citlivých dat?

Riziko tady je. Hackeři se nabourávají do velvyslanectví, do Pentagonu, takže není důvod si myslet, že by se nedokázali nabourat do velkých nemocnic. Stupeň elektronizace není tak vysoký jako například. v bankovnictví. Ve zdravotnictví je méně peněz, míra rizika odpovídá tomu, že systém není tak objemný. Riziko zneužití dat bylo i u dokumentace v papírové podobě, ale samozřejmě se to týkalo jednotlivců. V elektronické podobě je problém větší. Jeden z nejtěžších problémů je, zda se bude moci vést dokumentace čistě elektronicky, anebo musí být dublovaná papírově. Velmi striktní a optimistický výklad zákonů je, že to už jde dnes. Každý ředitel nemocnice se tomu ale vyhne - u soudu elektronickou dokumentaci neuznávají.

R24: Od víkendu média řešila zdravotní stav prezidentské kandidátky Hillary Clintonové. Miloš Zeman v rozhovoru pro ČT informoval o svém zdravotním stavu. Je podle Vás správné, že by politici o svém stavu měli podrobně informovat?

Aniž by to řešil zákon, bylo zvykem, že když onemocněl prezident, tak se o tom informovalo. Nejsem si jistý, zda by to měl řešit zákon nebo dokonce ústava, ale předmětem zájmu to bude vždy. Že člověk, kterému je přes čtyřicet, se občas někde z nadměrného pracovního nebo sportovní vypětí zamotat, se může stát, i když je jinak zdravý. Kandidaturu Hillary Clintonové tato jednorázová událost neohrozí, pokud doloží stav, který odpovídá jejímu věku.

R24: Kandidujete na hejtmana Královéhradeckého kraje. Co byste chtěl v kraji změnit? Dotkl byste se jako hejtman Královéhradecké nemocnice?

V Královéhradeckém kraji kromě běžných celostátních problémů nejsou dramatické problémy. Problémy byly s výběrovými řízeními na náchodskou nemocnici a při výběru autodopravce. V obou případech byla řízení shozena, což v našem systému veřejných zakázek není ničím výjimečným. Pokud bych v budoucnu mohl mluvit do krajského zdravotnictví, osobně bych nepreferoval fakultní nemocnici. Vždy jsem preferoval prosperitu systému, který jsem řídil. Myslím si, že peníze se mají rozdělovat podle pravidel, nikoliv podle politické vůle. Když se peníze rozdělují správným způsobem, nakonec z toho mají prospěch všichni, což se za mého vedení ve fakultní nemocnici ukázalo. Nastolili jsme podmínky, které byly férové a v nemocnici vytvořili atmosféru důvěry. A zrovna takto by se to mělo dělat i na kraji.

R24: Jaký očekáváte výsledek v krajských volbách?

Doufám, že budeme mít tolik zastupitelů, jako máme teď, nebo o jednoho více. Že bychom vévodili Královéhradeckému kraji, v současné době neočekávám.

Roklen 24
Jaroslav Průcha, Jitka Hanusová

Štítky