Leoš Heger odpovídal on-line na otázky čtenářů a Deníku

Na otázky čtenářů a Deníku odpovídal ve středu 21. dubna Leoš Heger, lídr krajské kandidátky mladé strany TOP 09 v květnových parlamentních volbách.

Kompletní rozhovor s fotografiemi a videem si můžete přečíst ZDE.

A tady jsou odpovědi na otázky, které doc. Heger nestačiíl zodpovědět přímo na místě:

Marie Hrdá (dnes 8:30) otazka:
Jak je možné, že lékaři doporučují invalidní důchod lidem, kterým se prostě jen nechce pracovat? A tím nemyslím jen Romy (tradičně), ale třeba i ženy po padesátce, kterým se nechce dělat (a je jich moc). Podotýkám, že jsem žena, 5O let, pracující a něco o tom vím….
LH:
Toto je pro mě jedna z nejobtížnějších otázek, protože bych se nerad dotkl skutečně nemocných a potřebných. Zažil jsem jich mnoho, jak v profesi, tak mezi svými blízkými, a vím, že potřebují pomoc a ochranu. Na druhou stranu ale nemoc často reprezentuje široké spektrum možností postižení a i při závažné diagnóze může člověk v řadě oblastí života fungovat celkem dobře. Medicína venkoncem dnes klade veliký důraz nejen na léčbu, která pacientovi zajistí dlouhodobé přežití, ale zároveň i dobrou kvalitu života. Dám jeden příklad z minulosti, protože občas značně benevolentní přidělování invalidních důchodů a různých stupňů postižení má u nás dávnou tradici. Slavný hradecký kardiochirurg v šedesátých letech minulého století říkával, že v USA si lidé nechají draze odoperovat srdeční chlopeň proto, aby mohli být zdraví a slušně pracovat. U nás tehdy všichni operování byli šmahem přeřazeni do invalidních důchodů, ať to potřebovali (i dnes to samozřejmě mnoho lidí potřebuje), a nebo byli dobře uzdraveni. Situace se v tomto směru lepší, ale dohled nad posudky je potřeba určitě zpřísnit a dbát na to, aby výhody měli jen skutečně potřební, u kterých bychom se pak nemuseli bát toho, aby byly opravdu důstojné. Jen se podívejte okolo sebe, kolik lidí dnes např. získá rezervované parkovací místo v blízkosti svého bytu, aniž by měli jakýkoliv pohybový handicap. Často mají dokonce i takové diagnózy, při kterých je rozumný pohyb naopak velmi žádoucí. Doufám, že to nebudete brát jako můj asociální postoj. Jsem přesvědčen, že Ti co žádají o jakoukoliv podporu ji musí opravdu potřebovat. Jestliže ji dostane někdo zbytečně, nejen tak odebírá zdroje lidem se skutečným problémem, který nemohou řešit sami, ale také navíc dělá ze slušných lidí, kterým by bylo hanba se o nějakou nepotřebnou výhodu ucházet, tak trochu hlupáky, což si rozhodně nezaslouží.

Jonášová Milada (dnes 8:30):
Pacient se zhoubným onkologickým nádorem čeká na jeho operativní odstranění tři měsíce. To je případ z naší rodiny. Proč je to tak? Děkuji za odpověď.
LH:
Omlouvám se Vám, že se na tuto otázku nedá jednoznačně odpovědět. Jsou nádory, které svým charakterem nebo stádiem nespěchají, jsou nádory, které se před operativním výkonem léčí jinak, aby se pro úspěšnou operaci dobře připravily, jsou nádory, kde je operace tak těžká, že se na ni musí dobře připravit pacient, a bohužel jsou i nádory, které se vůbec operovat nedají. Je samozřejmě možné, že zdravotnické zařízení nemá dostatek kapacity a nebo nepostupuje správně, ale to pak je situace, kterou byste neměli řešit formou dotazu do novin, ale spíše se přímo zeptat ošetřujícího lékaře, v čem je problém, a budete-li mít pocit, že něco není v pořádku, obrátit se se stížností výše. Na vedení příslušného zdravotnického zařízení, na Krajský úřad, na Českou lékařskou komoru a nebo přímo na Ministerstvo zdravotnictví. Nemyslím si, že je náš zdravotní systém, jako ostatně i v jiných zemních, bezchybný, a jako ředitel nemocnice jsem mnoho různých nedopatření řešil, ale většinou se jedná spíše o nedorozumění než o skutečné chyby a šlendrián.

Martina Černá (dnes 8:31):
Jste pro zachování poplatků ve zdravotnictví? A jaký je váš názor na socanskou demagogii, když před krajskými volbami lidem slibovali jejich zrušení, a pak je nezrušili, ale začali je proplácet z peněz kraje a jenom lidem, co přijdou do krajské nemocnice (kam spádově nemůže každý)?
LH:
Rád bych zdůraznil, že poplatky nejsou primárně určené k tomu, aby zdravotnictví financovaly. K tomu slouží zdravotní pojistné a naše daně. Poplatky, nebo obecně jakákoliv forma spoluúčasti mají bránit tomu, aby se objem péče nějak reguloval. Není vůbec pochyb o tom, že kdyby větší část potravy byla placena z daní í a potraviny byly tzv. zadarmo, konzumace by neobyčejně stoupla a musela by se regulovat nějakým přídělovým systémem – např. by mohly být „na lístky“ a nebo by nějací domovní důvěrníci třeba sledovali, kdo kolik konzumuje. Šel by jistě vymyslet i slušný administrativní systém, jak to udělat, ale bylo by to drahé a tak je v tomto případě běžný, tržní komerční systém výhodnější a de facto to uznali i socialističtí vůdci v 50. letech minulého století, když nám ho zde po únoru 1948 nezavedli.
Zdraví a poskytování péče je trochu něco jiného. Nejen v tom, že ho nelze úplně zkomercionalizovat – proto bylo už v 19. století vymyšleno zdravotní pojištění, ale také ho nelze administrativně dobře regulovat, protože to, co kdo potřebuje, rozhodují hlavně lékaři a Ti mají tendenci dát pacientovi co nejvíce a musí být proto nějakým rozumným způsobem omezováni zdravotními pojišťovnami, které mají na léčbu zdroje limitované tím, kolik si občané do systému zaplatí. Je to velmi obtížné a mezi lékaři a pojišťovnami proto ve všech zemích, kde je takovýto systém zaveden, existuje trvalé napjetí . Je to velmi obtížné a proto se vymýšlí kde co. Velké naděje se vkládají do standardů, které u nás stále nejsou zavedené, ale medicína a potřeby jednotlivých pacientů s různými diagnózami jsou tak různorodé, že je nelze jednoduše sepsat do nějaké použitelné kuchařky.
Jedním ze způsobů, jak zapojit pacienta do toho, aby se zamýšlel, kolik peněz pro svoji zdravotní péči čerpá je posílání každoročního výpisu z účtu zdravotní pojišťovny, kolik za něj v příslušném období zdravotnickým zařízením zaplatila. To má v programu zavést řada politických stran a TOP 09 to také podpoří. Ale obvykle je to stále málo a proto se ve všech zemích používá spoluúčast, aby se i pacientovi připomenulo, že on sám také může některé věci ovlivnit a nekonzumovat péči zbytečně, aby zbylo i na třeba potřebnější postižené, což je výraz solidarity, na které jsou evropské systémy postavené.
V uvedené smyslu proto TOP 09 poplatky podporuje a já s nimi souhlasím. Je samozřejmě jasné, že tak jak byly zavedené, vzbudily velké vášně a opravdu nemají logiku, jako třeba regulační poplatky za pobyt novorozenců v nemocnici a nebo třeba i odborníkům nesrozumitelné poplatky v lékárnách, které systém dost zdiskreditovaly a vedly nakonec k politické válce a neskutečně složitým systémům , kterými se snažili sociální demokraté situaci zvrátit, když už se jim nepodařilo zákonné poplatky zrušit. Doufám, že volby celou trapnou poplatkovou frašku vyřeší. Vyhraje-li levice, asi poplatky zruší, ale zatím neřekla, jak rostoucí potřeby zdravotnictví finančně zreguluje. Vyhraje-li pravice, jistě kterákoliv pravicová strana, která bude řídit zdravotnictví, poplatky upraví tak, aby neprovokovaly a byly sociálně únosné. Ani pravicovou politiku nelze bez rozumného sociálního klidu dlouhodobě a udržitelně dělat a starat se v duchu Charty lidských práv o ty nejzranitelnější, kteří ochranu skutečně potřebují, což TOP 09 rozhodně hodlá.

Olga Harapádová (dnes 9:10):
Pane Hegere, budete kandidovat do krajských voleb? Kdybyste do toho šel, máte můj hlas. Ale takhle, TOP 09 nad sebou nechci.
LH:
Do krajských voleb je ještě daleko, ale doufám, že TOP 09 v nich kandidovat bude. To, že nás nechcete nyní, je samozřejmě v demokracii, kterou zde hodláme bránit za jakoukoliv cenu, výsadní postavení Vás, stejně jako každého občana. Snažíme se být slušní a mnozí z nás již svoji činností dokázali, že to umí a že berou vysokou funkci jako poctivou správu cizích věcí. Náš program je znám a pochopitelně se líbí jen části lidí, ale mám-li mluvit za TOP 09, jsme přesvědčeni, že by této zemi a nám všem přinesl pohodu a stabilní rozvoj. Bude-li řídit zemi někdo jiný, budeme se snažit konstruktivně přispět a nedestruovat.

JIndřichovská (dnes 9:21):
Dobrý den, když se dostanete do Parlamentu, co budete chtět změnit?
LH:
Kdyby to bylo možné, rád bych se věnoval zdravotnictví. V rámci své bývalé funkce ředitele nemocnice jsem získal kvalifikaci v oboru, kterému se říká sociální lékařství nebo veřejné zdravotnictví a řadou problémů, které jsou u nás se teoreticky zabývá. Z některých pouček, které jsou vyzkoušené ve světě je jasné, že jsou oblasti, které se u nás zanedbaly, jako třeba rozvoj všeobecného lékařství či následné péče, a díky tomu je zde mnoho specializovaných lékařů a nebo stále velmi mnoho lůžek v akutních nemocnicích a málo v léčebnách dlouhodobě nemocných, které jsou navíc zoufale podfinancovány. Tradičně problémové jsou i vztahy mezi resortem zdravotnictví a sociální sférou a tak např. u starších a nemocných lidí, kde se obě problematiky široce překrývají, jsou stále nevyjasněné spory, kdo kam patří, kdo má který problém platit a občanům to jen komplikuje život. Chtěl bych také, aby na některých problémech, jako je reforma zdravotnictví či důchodová reforma více spolupracovala opozice s vládními stranami, ať bude TOP 09 na kterékoliv straně bariéry. Myslím si, že politické strany, které vyhrají, by neměly zneužívat své převahy a opozici respektovat a naopak opozice by neměla dělat vládním stranám naschvály a házet jim klacky pod nohy. Politika se bez jisté síly a převahy neobejde, ale ani opoziční smlouva, ani extrémní rozpory soupeřících stran této zemi k růstu prosperity moc nepřispěly a je načase se začít chovat méně bojovně a více konstruktivně

Hanka (dnes 9:24):
Dobrý den, rozhodl jste se vstoupit do vysoké politiky, nelitujete toho? Přeci jen obrázek politiků u lidí není zrovna růžový.
LH:
Když jsem začal řídit nemocnici, byla většina ředitelů považována buď za neschopné manažery a nebo za darebáky, kteří jen zneužívají svých pozic. Byli i lidé, kteří si mysleli, že jsem kariérista. Když jsem funkci opouštěl, jistě byli tací, kteří byli rádi, ale větší část lidí v nemocnici, od špičkových přednostů klinik až po řadové a i ty nejníže postavené zaměstnance si myslela, že jsem pro nemocnici udělal kus poctivé práce a choval se slušně. Jsem na svoji pověst velmi pyšný a nemyslím, že bych šel do vyšší politiky proto, abych si ji pošpinil.

Karolína Světlá (dnes 9:25):
Dobrý den, jste sympaťák, co se tedy politiky a vedení týče. Volil bych Vás za město, na republiku ne. Neuvážíte to? Nechtěl byste se vrátit na židli magistrátu?
LH:
Děkuji za Vaše sympatie byť limitované na místní úroveň. I tak si jich vážím. Obecně si ale myslím, že úrovně hradeckého magistrátu a celé republiky se zase tak moc neliší. Na obou by se mělo pracovat více manažersky a odborně, a asi méně politicky. V našem kalném pražském politickém rybníčku to tak možná nevypadá, ale když si vezmete, že náš Parlament pro republiku o  velikosti 10 mil. obyvatel je vlastně také jen takové větší městské zastupitelstvo, jaké má mnoho desítek větších světových metropolí, tak to zase tak velká sláva není. Já budu v práci spokojen ostatně i tehdy, budu-li třeba pracovat jen v malém kolektivu lékařů svého oboru a občas se mi v něm svým malým dílem podaří přispět k nějakému pokroku zdola. Jak to nakonec dopadne nechávám zatím otevřené.

sestřička Klára (dnes 9:26):
Víte, pane Hegere, že schránku na otevřené dopisy ve fakultce (anonymní, pro vedení) se zrušilo s novým ředitelem? Prý kdo si chce stěžovat, ať přímo a podepíše se. Co Vy na to?

Eva (dnes 11:05):
O Vašich osobních i manažerských kvalitách, které jste prokázal jako ředitel FNHK není pochyb. Jak se díváte na současné kroky současného vedení FNHK, zejména na plošné snížení mezd všem zaměstnancům?
LH (na oba dotazy dohromady):
Snížení mezd při vývoji financování zdravotnictví a ohrožení stability nemocnice bych asi také musel prosadit, pokud bych ve vedení nemocnice zůstal. Ostatně nepopulární mzdové věci byly dohodnuté i s odborovými organizacemi a existuje řádná nová Kolektivní smlouva, což svědčí pro to, že to nebyl žádný výstřelek a nebo svévole ředitele. Pokud jde o odpovědi ředitele na dotazy zaměstnanců, to neberte moc vážně. Vsadil bych se, že dotazník spokojenosti pro zaměstnance bude personální odbor organizovat podobně jako dříve, takže důležitý informační kanál mezi Vámi a ředitelem zůstane. A pokud budete mít aktuální dotaz, tak se vzmužte a podepište se, a pokud byste měla pocit, že Vás to ohrozí, tak to vezměte třeba přes odbory. Jak OH FN HK, tak LOK – SČL se v tomto ohledu ochotně angažovaly a byly velmi seriózní, takže anonymitu Vám určitě zajistí. Ještě k  oběma dotazům dodávám, že i když jsem ze své ředitelské židle odcházel s  jistou popularitou, která mně pochopitelně byla milá, trvalo mi asi polovinu mého funkčního období ( tj. skoro 7 let!!!), než jsem začal mít pocit, že si o mně nemyslí mnoho lidí jen to nejhorší. Dokonce jsem jednou slyšel jednoho amerického lektora managementu říkat, že kdo chce být ředitelem a mít pocit nějakého vděku, má si na to pořídit domů psa a pak alespoň ten ho bude mít rád. Tak nebuďte tak přísné a se soudy nespěchejte.

Matěj Holý (dnes 9:29):
Jako lékař jste odborník, ale jako politik nováček. Věřil bych Vám spíše jako lékaři a člověku, ke kterému cítím respekt. Myslíte si, že v politice najdete nějaké štěstí nebo svůj cíl?
LH:
Jestli štěstím myslíte štěstí z hlediska lidského, tak to nachází člověk v sobě a se svými nejbližšími. Jestli štěstím ironicky myslíte peníze či kariéru, tak ty v politice hledat nepotřebuji. Odborníkem na organizaci zdravotnictví jsem asi ještě stále více než lékařem. Abych se znovu cítil opravdu kvalitním a vše zvládajícím rentgenologem, tak na to bych potřeboval tak ještě rok a žádné vytrhování nějakými politickými kampaněmi. A cíl už jsem si vlastně splnil. Jsem nakonec rád, že jsem přes původní nechuť přijal výzvu pokusit se ještě jednou do vyšší politiky vstoupit a využít možnost z nové pozice něco udělat ke zklidnění našeho rozbouřeného zdravotnictví. Ať to vyjde nebo ne, budu spokojen, že jsem se dokázal znovu zaktivizovat a pokusil se o něco smysluplného. Takže se na obě možnosti, být buď politikem a nebo plnokrevným rentgenologem, opravdu těším.

Miroslav Cibulka (dnes 10:09):
Vážený pane Hegere, má TOP 09, případně Vy, nějaké návrhy ke zlepšení neutěšené dopravní situace v HK? Tím myslím zejména tranzitní nákladní doprava směrem z Moravy, kdy kolony kamiónů hlučí nad únosnou mez a zamořují splodinami Hradec ve dne i v noci a značně znehodnocují bydlení v obytných zónách přiléhajících k Brněnské ul, Gočárovu okruhu, ul. M.Retigové a dále ul. Koutníkova směrem na kruhový objezd u ČKD. Máte návrhy na nějaká rychlá opatření, která by bydlení v HK zlepšila?? Výstavba pokračování R35 je pravděpodobně v nedohlednu.
LH:
Při stálém růstu počtu automobilů a ujetých kilometrů je dostavba dálnice a R35 na Moravu jediným možným řešením. Shodují se na tom všechny politické strany a doufám, že Ty, které se dostanou za Královéhradecký kraj do Parlamentu, budou schopné spolupracovat natolik, aby tuto prioritu kraje i města Hradce Králové pomohly realizovat.

vaclav (dnes 10:54):
zeleznicni spojeni Hradce a Prahy je hrozne. Nejen, ze diky tomu, ze chybi dvojkolejka, jsou casto spozdeni, ale take si clovek nekdy malem vylame zuby...Neplanuje se zmena?
LH:
Mám obavu, že Vás moc nepotěším. Železniční spojení HK-Praha je tč. asi nejlepší, jaké kdy bylo, a mí blízcí, kteří cestování na Vámi zmiňované tratí využívali či stále využívají jsou docela spokojeni. Že by mohlo být lepší je mi jasné. Několikrát jsem vlakem cestoval v SRN a v Nizozemsku a tak si správnou rychlost, spolehlivost a kvalitu prostředí na železnici dokážu docela dobře představit. Je tam ale také podstatně dražší, takže asi jediné řešení je postupně zvýšit společným úsilím nás všech prosperitu této země tak , abychom měli jak dálnice, tak železnice takové, jako oni.