Kolik voleb se dá vyhrát strašením o krizi ve zdravotnictví?

7. 10. 2013

Již jsem byl skoro nesvůj. Jediná jistota, kterou člověk v předvolebním boji měl, nepřicházela. Žádné billboardy hlásající „stop privatizaci nemocnic“, konec „pokutám za nemoc!“, „zdraví není byznys.“

Jak je to jen možné? Zapomněly snad strany na to, že někteří z nás reagují na katastrofické scénáře o léčení křenovými plackami velmi dobře? Naštěstí se ukázalo, že přátelé ze sociální demokracie i od komunistů nezapomněli a strašák nakonec přišel.
 
Za „krizi“ prý mohou pravicové vlády, jelikož jsme „přihlíželi dramatickému snižování rozpočtu zdravotnictví.“ Ovšem opak je pravdou, neboť v minulých letech rostly výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu pacientů (mimo na vlastní provoz) z 214 miliard na 223 miliard. Tedy vzrostly o více než 8 miliard (odečteme-li růst DPH, tak jsme stále na +5mld). Tomu jsme skutečně přihlíželi.

Graf níže ukazuje, že objem peněz ve zdravotním pojištění roste, nejvíce ze všech odvětví. 

 
Objem peněz ve zdravotním pojištění
 
ČSSD ovšem chce, aby výdaje dále rostly. Je ovšem otázkou, zda jde o dobrou zprávu.
Je rozumné měřit výkon a kondici zdravotnictví, podle toho, kolik stojí? Znamená dražší vždy lepší? Nedávno vzbudil velikou diskusi dokument o praktikách tzv. šmejdů, kteří prodávají předražené nádobí. Podle logiky sociálních demokratů – čím dražší, tím lepší – by měli důchodci, kteří si nádobí koupili, jásat. Dostalo se jim toho „nejlepšího“.
Dle mého názoru bychom se totiž měli zaměřit na něco úplně jiného. Měli bychom, spíše než množství peněz, které systém spolyká, měřit jeho výkonnost. Tedy jaké služby poskytuje, jak jsou spokojeni pacienti a jak jsou spokojeni zdravotníci. Bez adekvátního financování to pochopitelně nejde. Je však nutné místo neustálého dolévání peněz pokračovat v reformách, které ve zdravotnictví nastaví normální ekonomické vztahy.
Prosperovat by měly pouze ty nemocnice, které dobře a efektivně léčí své pacienty. Tam, kam pacienti nechodí, je nutné přemýšlet o změně – restrukturalizaci péče, změně priorit, transformaci z lůžkových zařízení na kvalitní ambulantní provozy a podobně.
Proto chceme například dokončit dlouho připravované odstátnění ministerstvem přímo řízených nemocnic a léčeben do podoby neziskových organizací. Fakultní nemocnice změníme na nemocnice univerzitní s vyrovnaným zastoupením státu a škol ve správních radách. Budou mít více hospodářských pravomocí a ponesou spolu s lékařskou fakultou větší odpovědnost samy za sebe a za rozvoj jak zdravotní péče, tak výzkumu a výuky v nemocnici i na fakultě.
Snažit se ale musí i pojišťovny - smluvní partneři pacientů v péči o jejich zdraví. Zavedeme povinnost zdravotních pojišťoven zveřejňovat všechny smlouvy. Zároveň budou pojišťovny moci odměnit ty pojištěnce, kteří dodržují prevenci, zdravý způsob života nebo doporučený způsob čerpání dlouhodobé péče.
 
Socialisté říkají „chceme dražší zdravotnictví“. Já říkám, že chci zdravotnictví, ve kterém budou spokojeni pacienti i zdravotníci. Pacienti s kvalitou a úrovní poskytování zdravotních služeb a zdravotníci s výší svých příjmů a atmosférou v resortu. 
Leoš Heger
TOP 09 Královéhradeckého kraje