Opustit ulice a bulváry, ponořit se do lůna přírody a s pohledem upřeným do plamenů naslouchat kytaře a zpěvu kamarádů z osady. Je tomu více než sto let, kdy Češi propadli kouzlu toulání v přírodě. Mekkou tuzemského trampingu je hned několik oblastí ve středních Čechách – především okolí Vltavy nedaleko Prahy, Posázaví a také část brdského masivu.
Rozhodnutí kraje je především uznáním tradice, která v regionu nejen vznikla, ale nadále pokračuje. „Tramping je výrazem touhy po svobodě, přirozeném životě a sdílené radosti z pobytu v přírodě. Jeho zakotvení v Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury vnímám jako důležitý krok k uznání hodnot, které formovaly identitu mnoha generací. Trampské osady, potlachy i samotný duch vandrování jsou neodmyslitelnou součástí kulturního obrazu našeho kraje,“ uvedl krajský radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Václav Švenda (TOP 09).
Zmíněný seznam zřídilo hejtmanství v roce 2015 a jeho smyslem je chránit a podporovat živé tradice. O nových zápisech rozhoduje krajská rada na základě doporučení odborníků. Regionální komise působí pod správou Hornického muzea Příbram.
Dědictví svých dědů, a dokonce pradědů dál opečovávají současní příznivci trampingu. Důkazem je neutuchající život v osadách, z nichž některé první trampové založili už krátce po první světové válce. Jejich názvy a rovněž dění v tamní pospolitosti odkazovaly na skauting a americký Divoký západ.
Krajinu z populárních dobrodružných románů připomínalo československým trampům třeba okolí Sázavy. K osadám Askalona, Colorado či Toronto se dostávali po železnici z Prahy do Čerčan, kterou překřtili na Posázavský Pacifik. A skalnaté údolí mezi Pikovicemi a Kamenným Přívozem znají nejen místní pod názvem Zlatý kaňon.
Další destinací pro milovníky toulání a života daleko od civilizačních vymožeností se staly Brdy. Doposud je tam funkční například osada El Paso, pro kterou si její zakladatelé vybrali krásné místo u jezírka nad podbrdskou obcí Halouny.
Srdcem českého trampingu je oblast někdejších vltavských Svatojánských proudů nedaleko Štěchovic. Patrně nejproslulejší je tam Ztracenka neboli osada Ztracená naděje, jejíž kořeny dle osadní kroniky sahají do roku 1919.
První kroky vltavským údolím
Ne náhodou se okolí metropole stalo výletním cílem už o desítky let dříve. Psal se 11. květen 1889, když do terénu podél Vltavy vyrazilo sedm mužů vybavených kbelíky s barvou. Tehdy ještě nemohli tušit, že za více než století budou po republice stejným způsobem putovat jejich následovníci, aby obnovili stovky kilometrů zelených, modrých, žlutých a červených značek.
Někdejší průkopníci na sklonku 19. století vytyčili první turistickou trasu na českém území. A vzhledem k umístění do okolí Štěchovic se řadí mezi středočeské unikáty. Navíc je nejstarší značenou trasou nejen v kraji, ale v celé zemi.
První stezka vedla výletníky po červené barvě. Výběr lokality, která chodce vedla divokým vltavským pobřežím nedaleko od metropole, nebyl náhodný.
„Často tam mířily z Prahy výletní lodě. Tehdy bylo okolí Štěchovicpanenskou přírodou s takřka neprostupnými lesy, dlouhé roky tam proto lidé vyráželi jen s průvodci,“ vylíčil okolnosti vzniku první trasy mluvčí Klubu českých turistů (KČT) Roman Hrůza.
Část původní stezky už je ale od dob druhé světové války minulostí. Stovky metrů poblíž toku Vltavy zmizely v roce 1943 hluboko pod hladinou Štěchovické přehrady. Před několika lety ale jeden z členů KČT vnukl kolegům nápad stezku obnovit. Značená je jako kdysi, širším červeným prostředním pruhem a dvěma bílými krajními pruhy.
