Nováková: V našich zákonech jsou často i velmi rozumné věci

Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že uprchlická krize je příležitostí vyjasnit si některé zásadní věci: kdo jsme, k jaké kultuře se hlásíme a jak má vypadat necelých osmdesát tisíc kilometrů čtverečních velký kousek Evropy, kterému říkáme vlast a který máme v pořádku předat dalším generacím. Je správné bát se o všechno, co považujeme za důležité a je správné to také zabezpečit.

Jedním z problémů jsou obavy z tzv. islamizace. Je rozdíl, jestli nechceme akceptovat prvky, které nejsou v souladu s evropskou kulturou a s našimi zákony, nebo jestli jsme nepřáteli muslimského náboženství. Budeme-li popírat svobodu náboženského vyznání, jako soukromou věc každého jednotlivce, popíráme výsledky naší vlastní kultury a jsme v rozporu s vlastní ústavou.

 Nabízím několik výňatků ze zákona, o který se můžeme opřít a který může rozptýlit alespoň některé naše "strachy". 

Všechny církve a náboženské společnosti se u nás musí řídit jedním zákonem a jen některé z nich mají v rámci tohoto zákona také práva zvláštní. V ČR je v platnosti zákon o církvích, situace je tedy jiná, než například v Rakousku, kde existují zvláštní předpisy pro největší církve. Církve a náboženské společnosti, které chtějí u nás legálně působit, mají registraci na Ministerstvu kultury ČR.

Podle paragrafu 5 u nás NEMŮŽE vyvíjet činnost ( tj. není zaregistrována a případně o registraci přijde)

"... církev a náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud

a) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení,

b) rozněcuje nenávist a nesnášenlivost,

c) podporuje násilí nebo porušování právních předpisů,

d) závažně narušuje veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné zdraví,

e) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický nebo fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému nebo ekonomickému poškozování těchto osob nebo jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých nebo omezování jejich práva na vzdělání nebo zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám, nebo

f) je její učení utajováno vcelku nebo v některých částech, stejně jako organizační struktura církve a náboženské společnosti a vazby na zahraniční složky, je-li částí církve nebo náboženské společnosti působící mimo území České republiky".

Celkem jedenadvacet církví má také zvláštní práva (jen sedm z nich má všech 6 zvláštních práv). Mohou vyučovat náboženství na státních školách, působit v ozbrojených složkách státu, působit v zařízeních ochranné péče, zakládat církevní školy, uzavírat církevní sňatky, uplatnit právo zpovědního tajemství.

Pokud si církve založí nějaká účelová zařízení (nadace, charitu), mají tato zařízení nejen poskytnout o sobě veškeré obvyklé informace, ale také zveřejňovat výroční zprávy.

Zajímá nás, jak jsou na tom muslimové v naší zemi.

Od roku 2004 je registrován subjekt s názvem Ústředí muslimských obcí. Po posledním sčítání lidu v roce 2011 se k islámu hlásilo cca 1400 osob, podle současného odhadu žije u nás několik tisíc muslimů. Musíme vzít v úvahu, že při sčítání lidu vlastně počet věřících zjistit nelze. Ústředí muslimských obcí nemá žádné ze  zvláštních práv a je si podle slov vlastních představitelů vědomo, co říká zákon o církvích. Aby se splnilo to, co "naši" muslimové deklarují, tedy žít se svými rodinami v klidu a bez problémů prosperovat v naší společnosti, jsou nutné především dvě věci z jejich strany: distancovat se od všech teroristických a jinak nezákonných činů muslimů v Evropě i všude jinde na světě, pomáhat s integrací nově příchozích souvěrců. Ta třetí věc je na nás: tolerance plyne ze sebevědomí, agresivita je plodem zakomplexovanosti. Zakomplexovanost plodí také bezradnost. Identita společnosti žijící staletí v naší zemi má kořeny stejné, jako evropská kultura (v antice, křesťanství a humanismu) a často jsme i něco dobrého ke kulturnímu dědictví Evropy přidali. Naše  zákony se snažíme tvořit podle pokynů starých Římanů: požadavkem je soulad se zdravým rozumem a vyšším principem mravním. Někdy se to i celkem povede. Zákon o církvích špatný není.